Jizvy

Předehra

Denraar zaplatil za jídlo a já si přichystal peníze, abych mu je nenápadně vložil do kapsy. Abych mu nic nedlužil. Jsme se dohadovali, kdo zaplatí a Den vyhrál, ale to neznamená, že mu nevrátím dluh.

Dopil jsem limonádu a vstal. Upír udělal totéž a šel ke mně. Políbil mě jemně na rty a vzal za ruku. Opatrně jsem mu vložil do kapsy peníze. Měl volné kraťasy, takže si toho nevšiml. V duchu jsem se usmál a šel k východu z restaurace. 

Upír mi ještě dal pusu na tvář a otevřel mi dveře. Bože, proč se o mě tolik stará? Nechápu. Prošel jsem dveřmi a šel na vzduch. Vítr, který šel ze strany moře, mi trochu zacuchal vlasy. Zavřel jsem oči a užíval si chladný proud větru. Cítil jsem vůni mořské vody, kterou jsem necítil už hodně dlouho. Naposledy s rodiči, když jsem tu byl.

Při jejich vzpomínce jsem sklonil hlavu a podíval se do země. Snažil jsem se zahnat slzy, které se draly na povrch. Pořád mi toho bylo líto. Nezbavil jsem se pocitu, že je to moje vina a že tehdy v ten osudový okamžik bych je mohl zachránit, kdybych věděl, že je jinak už nikdy neuvidím.

Kdybych jen tehdy vynaložil víc sil... Tam jsem si to neuvědomil, že byli mrtví už. V duchu jsem doufal, že je to noční můra nebo že to není tak hrozný... Ale jejich smrt jsem si uvědomil až v nemocnici, protože jsem je dlouho neviděl. A když jo, tak jen leželi na zádech a nehýbali se. Nedýchali. Z živých tvorů se staly věci...

Potlačil jsem vzlyk. Šel jsem směrem k hotelu. Přinutil jsem se myslet na něco jiného. Teďka chci odpočívat a nemyslet na nic jiného.

Den mě dohnal a objal mě kolem pasu. Měl jsem sto chutí se k němu natisknout a začat mu brečet do hrudi, ale neudělal jsem to. Jsem silný a zvládnu to sám.

A najednou jsem si vzpomněl na plán, který jsem chtěl udělat večer. Respektive už teď, jak budeme v hotelech v pokoji. Nedal jsem na sobě nic znát. Upřímně řečeno, začal jsem trochu přemýšlet, jak by měl vypadat začátek a tak, ale věděl jsem, že to ve skutečnosti bude úplně jinak.

Došli jsme mlčky do hotelu. Já jsem přemýšlel o svým, upír taky o svým. Vešel jsem do pokoje a šel do ložnice, ale vtom mě zadržely ruce, které mě objaly kolem pasu. Upír mi zabořil nos do vlasů, které jsem měl volně položené na krku. Otočil jsem se k němu čelem a políbil. Chce to nějaký nevinný začátek, aby mu to hned nedošlo.

Do polibku se samozřejmě zapojil. Byl jemný a Den neměl ani tušení, na co se chystám. Jestli se vůbec chystám, protože jsem ještě pořád váhal, i když jsem si to slíbil. Na jednu stranu to neumím, může mi to přijít nechutné, nebo to vůbec nezvládnu. A pak ještě problém s dávicím reflexem. No a ještě, jestli se to Denovi vůbec bude líbit. 

Ale na druhou stranu jsem neměl co zkazit. Trochu jsem si dokázal vybavit, co tam Den dělal, takž bych to mohl zkusit. Musím si věřit, jinak z toho nic nebude.

Odtáhl jsem se. Teď by měla být sprcha, abychom po mé činnosti hned šli spát. Přišlo mi to jako dobré rozhodnutí, takže jsem šel si pro ručník, hygienické potřeby a čisté věci.

,,Jdu do sprchy," vysvětlil jsem, aby upír věděl, kam se chystám. Koutkem oka jsem zahlédl, že Den taky začal lovit věci do sprchy.

,,Jdu s tebou," konstatoval. Věděl jsem, že nemělo cenu odporovat, takže jsem se s tím smířil a začal přemýšlet, jak bych toho mohl využít.

Jednoduše. Vzruším ho, přesuneme se do ložnice a tam to udělám. Nic těžkého. Stačí, když mu budu trochu víc opečovávat intimní zóny. Třeba omylem zavadit prsty o bradavku nebo kolenem o rozkrok.

Šel jsem tedy do koupelny. Svlékl jsem si všechno ze sebe a vlezl do sprchového koutu. Pustil jsem na sebe kapky vody a užíval si osvěžení.

Sprchový kout byl dostatečně velký na to, aby se tam vešlo dva, ne-li tři. A Den toho plně využil, protože za chvíli si mě otočil k sobě čelem a políbil.

A teď to začne. Teď ho nějak vzrušit. No... Mě samotného vzrušovala představa, že jsme tady. Sami, nazí, nikdo nás neruší, máme před sebou celou noc...

Pohladil jsem mu hruď a omylem zavadil prsty o bradavku. Žádná reakce, ale cítil jsem, že se trošku napnul. Hladil jsem mu hruď a zase omylem zavadil prstem o bradavku. Tentokrát mi zamručel do polibku, jakoby mě varoval, ať to nedělám. A já jsem udělal co? Zavadil jsem prsty o bradavku potřetí.

Den se odtáhl. Zamračil se trochu na mě, ale v jeho očích jsem viděl tančit jiskřičky. Nevině jsem se na něj usmál a natáhl se pro sprchový gel. Na vteřinu jsem se koukl dolů. Toho malého okamžiku mi stačilo na to, abych viděl, že Den není daleko od toho, abych ho pořádně vzrušil.

Plácl jsem si trochu gelu na ruku a začal upíra mýt. Každou píď, každý milimetr, soustředil jsem se na to, abych nevynechal ani kousíček jeho kůže. Musel jsem si pak kleknout, abych mu namydlil spodní část jeho těla. Měl jsem jeho rozkrok na úrovni očí. Vzhlédl jsem k němu nahoru. Díval se do země do rohu a měl trochu načervenalé tváře.

Zatím jsem nic nedělal. Nechtěl jsem začít teď. Chci si počkat do ložnice. Rychle jsem ho domydlil a vstal. Začal jsem mu smývat mýdlo. Den pak naopak sobě plácl na ruku gel a začal mýt mě. Na rozdíl ode mě se s tím tolik nepáral. V duchu jsem se usmál. Už se nemůže dočkat.

Když to dokončil, vylezl jsem ven. Omotal jsem si ručník kolem pasu a šel do pokoje. Čisté oblečení jsem si stejně nehodlal oblékat, protože mi bylo teď k ničemu. Nějak moc jsem si s tou kuřbou věřil. A co, udělám upírovi aspoň dobře.

Sedl jsem si na postel a oblékl si alespoň spodní prádlo. Pořád jsem nebyl zvyklý, že jsem nahý. Den přišel hned po mě. V očích mu tančil ohýnek hazardu. Sedl si ke mně a políbil. Na rozdíl ode mě měl jen ručník a pod tím nic. Strčil jsem do něj a položil ho na postel. Měl překvapený výraz. Nechtěl jsem mluvit, ani nic vysvětlovat. Uvidí, co hodlám dělat.