Say you like me /CZ/

8. Sleep, dear Jane

Před čtěním si, prosím, přečtěte, toto: Ukončuji tuto povídku z důvodu časové tísně. Vím, že je to neukončené a že je uspěchaně rádoby ukončené. Jsou tam ještě jisté záhady ohledně Coulsona, toho, jak to bylo s Tonym a Mariou atd. Neslibuji, že bude pokračování, ale když budu mít čas, pokračování může být.

Jane se vzpamatovala a vydala se chodbou k Lokimu do pokoje. Váhavě zaklepala na dveře, ale hned na to vešla. Tony řekl, že klepat nemusí. A udělala špatně, že ho poslechla. Loki seděl na posteli jen v zelených boxerkách.

„Omlouvám se,“ vyhrkla hned a stydlivě se připlácla ruku na oči. Slyšela Lokiho, jak se postavil a když se opovážila se podívat, viděla, že stojí přímo před ní.

„Proč se omlouváš? Vy midgarďané jste tak stydlivý,“ protočil oči nechápavě. „Vždyť tělo je tělo a člověk nebyl hned oblečený.“

„Ehm… nejde o nahotu,“ Jane nasucho polkla. „Jde o to, co to způsobuje s hormony.“

„Och, aha,“ vypadalo to, že Loki stále nechápe, ale nebude se ptát dál. Oblékl si tedy kalhoty a přehodil přes sebe košili, kterou ovšem nezapnul. „Takže… jak se ti líbil můj dárek?“

„Je… úžasný. Knížku si zajisté přečtu a několikrát, whiskey vypijeme spolu a… to poslední nemůžu přijmout,“ vytáhla z jeho saka krabičku se šperkem a podala mu jí, načež se vysvlékla ze saka. Loki se na ní chvíli zkoumavě díval, pak zavrtěl hlavou.

„A já ho nemohu přijmout nazpět. Jane, je to dárek,“ oznámil jí trochu přísně. „Dárky se nevrací.“

„Ale tohle je…“ snažila se najít správné slovo, samozřejmě jí předběhl.

„Pro tebe. Dovol mi ho nasadit,“ usmál se na ní a zadíval se jí do očí. Nedokázala odmítnout, když viděla ty bouřkově modré oči, které na ní shlížely s naléhavosti. Kývla. Postavil se jí za zády, cítila chladný přívěšek, jak jí studí na krku, nadzvedla si vlasy a Loki přívěšek zapnul. Prsty jí potom přejel něžně po krku a přešel před ní. Prstem sjel k písmenkům na přívěšku, všechny něžně pohladil a pak svým prstem sjel do její výstřihu. Jane se zachvěla zírajíc na Lokiho hruď a Lokiho prst zmizel, položil si paže podél těla. „Omlouvám se, jsem trochu troufalý.“

„To… nevadí,“ zavrtěla hlavou a položila si dlaň přes přívěšek. Stále cítila jeho prst na své kůži.

„Takže se chceš opít se mnou?“ zeptal se tázavě. Jane si vzpomněla a vytáhla obě flašky whiskey. Loki se spokojeně usmál.

Netrvalo to dlouho. Flaška vystřídala druhou. Jane seděla opřená vedle Lokiho, který upíjel z prázdné flašky. Motala se jí hlava, nevěděla, co se kolem ní děje a jediné, co věděla, že vedle ní je atraktivní bůh. Tento bůh jí také shledal atraktivní. Jemně jí dlaněmi přejížděl po tvářích, po krku a všude, kam jeho dlaně mohly, aby to bylo stále slušné.

„Jane,“ zavrkal a přiložil své rty na její šíji. Jane ochotně zaklonila hlavu a tiše vydechla. Loki se usmál. Jeho rty se začaly na jejím krku pohybovat. Jane si položila dlaň na jeho nahou hruď. Když jí Loki kousl do krku, ona zatnula nehty do jeho hrudi. Tiše vydechl. „Jane.“

„Copak?“ zaculila se. Loki se odtáhl, podíval se jí do očí a pak se začal smát. Z opilosti se začala smát.

Brzy smích oba utnuly v polibku. Jane nevnímala emoce, které v tom polibku stejně nebyly. Necítila vůbec nic, jen tupou a živočišnou touhu. Všechny její zábrany zmizely.

„Jsme moc opilí,“ zamumlal a ve tváři se mu objevila špetka toho nesouhlasu, který by měl cítit. Jane nadzvedla obočí.

„Moc opilí na cudnost,“ zazubila se opilecky. To Lokiho pobídlo, sjel jí rukama na zadek a stiskl.

„To se mi líbí,“ zavrněl a Jane se tiše zasmála.

„Mě taky a moc,“ natáhla se a kousla ho jemně do rtu. Tiše vzdechl a sevřel jí zadek pevněji. Přivlastnil si jej rty a líbal jí s nefalšovanou vášní. Toužil po ní. Alkohol způsobil, že ji nechtěl galantně okouzlit a svést. Chtěl si jí vzít, jakoby byla jen a jen jeho.

„Jane, řekni mi, čí jsi.“ Skousl jí majetnicky ret.

„Až tak moc opilá nejsem,“ zachichotala se přihlouple. Loki nespokojeně zavrčel. Chtěl jí.

„Čí jsi?“ zopakoval vrnivě.

„Svoje,“ mrkla na něho a sehnula se pro whiskey, která sice byla prázdná, ale ona doufala, že je tam ještě trošku té hořké tekutiny. Loki toho využil. Když se k němu otočila zády, natiskl se na ní a ona překvapeně zamrkala. Pohladil jí po zádech, přejel přes všechny obratle až k lemu jejích džín. Zavzdychala.

„Čí jsi?“ zavrněl, vyhrnul jí rukáv a jemně jí kousl do kůže na rameni, při čemž se k ní natiskl velmi těsně. Jane se zachvěla vzrušením a to jeho mohla zřetelně cítit.

„Tvoje,“ vydechla.

Ve stejnou chvíli se otevřeli dveře. Loki s Jane strnuli, Loki stále zakousnutý do ramene Jane. Tony, který je šel zkontrolovat, protože mu to nedalo, nejdříve také strnul, pak zrudnul vzteky a vrhl se na Lokiho.

Odtrhl ho od Jane a odhodil ho na zeď, kde ho začal škrtit. Jane, která byla příliš opilá a příliš vzrušená, je jen pozorovala a snažila se vzpamatovat. Loki se marně bránil a začal mu docházet dech. Tonyho vztek neustával.

„Ještě jednou se jí dotkni a já tě zabiji, to ti přísahám, ty božský parchante! Na mojí dceru sahat nebudeš!“ vykřikl mu rozčíleně do obličeje.

Bylo to, jakoby jí v ten okamžik polili ledovou vodou. Zůstala zírat na ty dva a nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. On… Tony Stark. Začalo jí to docházet. Ten byt… ta fotografie. Nebyla z domova, musel to být byt Tonyho a Marii. A ten muž, jehož tvář byla vyškrábaná, byl to Tony. A když se narodila, on je opustil a Maria jí začala nenávidět.

Do očí se jí nalily slzy, na vratkých nohách se snažila dostat pryč. Motala se jí hlava a bylo jí špatně.

„Jane?“ ozval se hlas její matky. Jane se opřela o zeď a podívala se na svou matku, byla tu i s ostatními Avengers a Furym.

„Jak… jak jsi… mohla?“

„O čem to mluvíš?“ Maria Hillová se zatvářila zmateně, ale pak se objevil Tony za Jane. Uvědomil si, co řekl nahlas. Prozradil to, co Maria nechtěla, aby někdo věděl.

„Omlouvám se, Mario,“ vydechl. Jane se podívala na Lokiho, co vyšel z pokoje také. Měl pod okem podlitinu a krk od modřin. Soucitně se podíval na Jane. Odvrátila se od něho.

„Ty… Jane, já…“ začala Maria, ale Jane zavrtěla hlavou a zatvářila se ublíženě.

„Dost, já nechci nic slyšet!“ šeptla. „Už nikdy. Od nikoho z vás. Já… končím. Stěhuji se.“

„Jane…“ vyhrkl Tony s Mariou naráz.

„Ne,“ zavrtěla hlavou a vydala se k výtahu. Zničehonic jí popadl Loki.

„Ne!“ Thor vykřikl, ale Loki přiložil dlaň na hruď Jane. Ta se na něho nechápavě podívala a pak ucítila píchnutí do hrudi, jakoby jí někdo bodl přímo do srdce. Tlumeně vykřikla a pak se sesula k zemi. Cítila únavu a pomalu se jí podlamovala kolena. Loki z ní čerpal životní energii, kterou přeměňoval v magii.

„Drahá Jane, víš, proč zlá Maleficent uspala Růženku? Vůbec ne kvůli závisti, či vzteku. Ale aby jí uchránila před zlomeným srdcem, zklamáním a životem poslušné princezničky. Protože pohádky nejsou vůbec takové, jaké se zdají být. Vnímám je jinak, silněji. A uchráním tě, uchráním tě, Jane, věř mi. A odpusť. Vrátím se pro tebe. Jednou.“

Pak zmizel a Jane spadla na zem ve slastném spánku.