Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola VIII.

Týden uplynul jako voda a Markéta se za tu dobu s Markem sešla ještě dvakrát. Cítila se jako nejšťastnější člověk na světě.
Rozhodla se, že si nebude kazit radost myšlenkami na fakt, že milostným vztahem s ním může spoustě lidem zkazit život, a prostě si jenom užívala jeho společnost.

Seděla na intru a přemýšlela o výletě, který měl začít už za dva dny. Bude sice muset předstírat, že je jenom jeho studentkou, ale aspoň mu bude na blízku.
Najednou se rozrazily dveře a na pokoj vletěla spolubydlící, která opět něco halekala do telefonu. Markéta neměla náladu poslouchat Neliny nesmyslné hádky s přítelem a rozhodla se, že se radši půjde projít ven. Převlékla se do volných bílých šatů, protože venku už bylo docela teplo, a vyrazila do města.

Procházela se po náměstí a zářila štěstím. I když si to nejspíš ani neuvědomovala, na každého kolemjdoucího se usmívala.
Úsměv jí ale z tváře rychle zmizel, jakmile se náhodou podívala ke stánku se zmrzlinou. Spatřila Marka, který držel za ruku nádherného malého chlapečka, mohly mu být tak čtyři roky. Vedle nich stála zhruba o dva roky starší holčička se štíhlou paní, obě si povídaly s chlapečkem a společně se něčemu smáli. Vypadali jako normální spokojená rodina. Markéta začínala mít obrovské výčitky svědomí z pocitu, že díky ní se může tahle krásná rodina každou chvíli rozpadnout a dvě úžasně roztomilé děti můžou přijít o tátu.
Stála jako zkamenělá a po tváři jí stékala slza. Nedokázala se ani hnout. Uvědomila si, že tohle není to, po čem tolik toužila. Vždycky chtěla mít Marka, ale ne za těchhle podmínek. Je přece ženatý a to se jen tak nezmění, uvažovala. Cítila se strašně sobecky. Rychle si otřela slzy, otočila se a začala spěchat pryč. Nechtěla, aby ji viděl.

Celou noc pak nespala. Bylo jí špatně sama ze sebe za to, co udělala. Za to, že spí s ženatým tátou malých dětí.

Od začátku si myslela, že to není jen typická platonická láska, dokonce že se nejedná ani o ten typ vztahu, ve kterém by šlo jenom o sex. Měla z toho vždycky dobrý pocit. Přišlo jí, že k sobě prostě patří a teď nechápala, jak se mohla takhle zmýlit. Připadala si podvedená svým vlastním úsudkem.

Rozhodla se, že jejich vztah musí ukončit dřív, než to někomu ublíží. Byla si vědoma toho, že ji rozchod zničí, ale nedokázala riskovat, že by mohla zkazit jeho štěstí, jeho rodinu. Zhruba v tu chvíli si uvědomila, že ho vážně miluje. O to těžší pro ni bylo ukončit jejich až do teď krásný vztah, ale zdálo se to jako jediné možné řešení...