Příběh tří bratří

Žili kdysi tři bratři, kteří spolu jednou kráčeli po osamělé cestě za soumraku. Po nějaké době došli bratři k řece příliš nebezpečné na to, aby ji přeplavali. Byli ale příliš sběhlí v umění čar a kouzel.. Jen mávli hůlkami a postavili si most. Než po něm však stačili přejít, postavila se jim do cesty osoba, zahalená v kápi. Byla to smrt. A připadala si podvedená, protože většina poutníků se v řece utopila. Smrt byla prohnaná.. Na oko třem bratrům poblahopřála a prohlásila, že si za své umění uniknout jejím nástrahám každý z nich vysloužil odměnu.

Nejstarší požádal o hůlku mocnější, než kterákoliv jiná. Smrt mu tedy vytvořila hůlku z opodál stojícího bezového keře.

Druhý bratr si usmyslel pokořit smrt ještě víc a požádal ji o schopnost, přivolávat zemřelé z hrobu. Smrt sebrala kámen z řeky a podala mu ho.

Nakonec se smrt obrátila k třetímu z bratří. Byl nejskromnější z nich, smrti nedůvěřoval. Požádal ji, aby mu umožnila opustit místo setkání, aniž by mohl být sledován. A smrt mu velice neochotně věnovala svůj neviditelný plášť.

Nejstarší putoval do vzdálené vesnice, kde s pomocí bezové hůlky zabil čaroděje, s nímž se kdysi nepohodl. Opilý mocí, kterou mu bezová hůlka dávala, se chvástal svou neporazitelností. Ještě téže noci mu hůlku ukradl jiný kouzelník.. A pro jistotu mu podřízl hrdlo. A tak se smrt zmocnila prvního z bratří.

Druhý bratr zatím přišel domů, vytáhl kámen a třikrát jím otočil. K jeho radosti se před ním objevila dívka, s níž se kdysi doufal oženit. Leč v přemladém věku zemřela. Brzy však začala být smutná a chladná, protože nepatřila do světa smrtelníků. Šílený beznadějnou touhou vztáhl na sebe ruku, aby byl skutečně s ní. A tak se smrt zmocnila druhého z nich.

Dlouhá léta pátrala smrt i po třetím z bratří, leč nikdy ho nevypátrala. Teprve když dosáhl úctyhodného věku, svlékl si konečně nejmladší bratr neviditelný plášť a předal ho synovi. Poté se pozdravil se smrtí, jako se starou známou, a coby rovnocenný poutník s ní odešel.