You just walked into my life-tomione ✔️

8.kapitola

"Já vím všechno," odpověděl, "tedy ... aspoň se ke mně všechno dostane," dodal méně snobským tónem.

"Aha ..." Neměla slov. "A ... tím....kam....jako...míříš?" zeptala se váhavě.
"Popravdě nikam, jen jsem chtěl říct, že to bylo působivé," odpověděl a ušklíbl se. "Víš, takoví jako on ... nejsou zrovna mými favority, takže jsem rád za každý trapas, který se jim stane," dokončil.
Nastalo trapné ticho. Hermiona vůbec nečekala, že by jí toto Tom Riddle řekl. A on zase nevěřil, že bude chválit čin nějaké mudlovské šmejdky.
"Byl jsem i zvědavý, jestli něco uděláš s podváděním tvého kamaráda. Vím i, že vědomostí v lektvarech si získal podvodem," říkal.
Hermioně se překvapením rozšířily oči.
"Jak ...?"
"Normálně," ledabyle pokrčil rameny. "Vzkaž mu, že pokud příště bude chtít měnit obálky na knihách někde, kde je mnoho očí, ať si to rozmyslí."
"D-dobře," odpověděla překvapeně. Čekala, že začne vyhrožovat.
"Hezkou návštěvu u ..." odmlčel se a stiskl rty.
"Hagrida," dokončila.
Očividně mu dělalo problémy Hagrida nějak pěkně nazvat.
"Jasně," vydechl. "Tak se měj," řekl rychle a odešel do hradu.
Hermiona se otočila a zamířila ke chlapcům.
"Co chtěl?" zeptal se hned zamračený Ron.
"V podstatě nic," odpověděla nakonec. "Odkazuje ti, Harry," oslovila překvapeného kamaráda, "aby sis nevyměňoval obálky učebnic, kde tě může mnoho lidí vidět," dokončila.
"Aha ... fajn, mimochodem, nevyhrožoval tím?" zeptal se jí ustaraně.
"Ne ... vše je v pořádku," ujišťovala je.
Proč vlastně lhala? Vždyť jim mohla říct o McLaggen ... Nebo ne? Možná by si Ron začal z McLaggena utahovat a Harry zase podezřívat Riddla.
Šly dolů pozemky školy po zelené trávě. Hagridova chalupa se vyjímala v údolí u lesa. Vedle ní ležel v dýňovém záhoně Klofan, jehož překřtili na Suchoperutníka.
"Och ... stále je trochu strašidelný, že?"
"Ale no tak, vždyť si na něm dokonce i letěla," povzbuzoval ji Ron.
Harry se Klofana uklonil a stále mu díval do očí. Po chvilce se uklonil i hipogryf.
"Jak se máš?" zeptal se ho Harry a popošel k němu, aby ho mohl pohladit.
"Hej!"
Hagrid vyšel zpoza chalupy v květinkové zástěře (pozn. Umím si představit Riddleův výraz, kdyby ho viděl) s pytlem brambor. Jeho obrovský pes Tesák šel za ním. Zaštěkal a běžel napříč k triu.

Profesor Křiklan nervózně stál před Brumbálovým stolem.
"Takže chceš, abych si s ním popovídal? A o čem?" zeptal se zoufale Křiklan Brumbála, který pohodlně seděl.
"O všem, co ti jen napadne, Horace. Buďte k sobě upřímný, pomůže mu to. Ty jsi byl jediný, kdo měl k němu nejblíže."
"Ano a on to i využil. On ... byl špatný ..." říkal Slughron, "on ... sice se tvářil zdvořile a mile, měl v sobě ďábla a já jsem mu tak na všechno naletěl. Albusi ... toto bude dost trapné, "dodal.
"Nebude. Ten kluk neví o tom, co všechno ti ještě udělal. Od toho dne co opustil svou dobu - náhodně, samozřejmě - nemůže vědět, co se dělo ... Och," ředitel si složil hlavu do dlaní. Pak se podíval na Křiklana a vypadal vyčerpaně."Dost těžko se o tom vypráví ... Voldemort," Slug se trhl, "by věděl, co všechno z tebe ještě vytáhl, ale Tom ne, protože z té doby odešel." Nastala odmlka. "Opravdu se to těžko vysvětluje. Snad mě chápeš," dodal s nadějí.
"Myslím, že ano," přikývl Křiklan. "Řeknu příklad. Například ... kdyby odešel dvanáctého října sem, tak nebude vědět, co dělal třináctého. Ale Ty-víš-kdo to bude vědět, že?"
"Přesně," usmál se Brumbál, potěšen, že to jeho starý kamarád pochopil. Pak mu úsměv zmizel ze rtů. "Tak se s ním promluv! Nemůže se cítit uvězněn ... pokud nebude znát náklonnost, tak bude nebezpečnější. A já nechci, aby se z něj stal Voldemort. I kdyby se mělo stát nevím co," řekl tvrdohlavě ředitel.
Sebral pergamen a začal na něj něco psát. Když dopsal, tak vstal a podal list Felixovi. Popadl ho do zobáku a vyletěl ven oknem.
"Co jsi udělal?" zeptal se ho Křiklan.
"Právě jsem Toma pozval k tobě do pracovny. Dnes v osm večer."
Profesorovi lektvarů šli oči vypadnout z důlků.
"CO? To ne!"
"Ale ano. Ty sám bys to nikdy neudělal, protože se bojíš. Bojíš se, že tě bude zase lhát. Dám ti ale radu," přišel k němu a ukázal na něj prstem, "pokud bude příliš zdvořilí a začne se mile usmívat, bude to znamení, že lže. Věř mi. "
Slugy si povzdechl.
"Fajn."