I já mám právo žít...

1

Je zde zima. Tma. Vlhko. Nic jiného nevnímám. Jsem sama. S mojí nejlepší a jedinou kamarádkou. Umírá... Proč? Budeme se muset vrátit do minulosti.

**Před pěti měsíci**
"Ne. Já půjdu sehnat něco k jídlu. Ty jsi byla minule" hučela jsem na Mischel s která měla pitomý úšklebek... "Karo... Ale já tam chci jít. Mě to nevadí" říkala Mischel s již vřelým úsměvem. "Dobře, ale jdu s tebou" "To ne. Budeme moc nápadné" snažila se mě přemluvit" "Jsi liščí mutant. Myslíš že ty nebudeš nápadná?" Hah... Mischel se zatvářila poraženecky. Asi sem vyhrála.
"Tak fajn.... Štveš mě mladá." Na to jsem se jen potutelně zakřenila, protože jsem o 3 měsíce starší.

*V obchodě
Pod svou dlouhou mikynu bez zipu jsem si strčila flašku vody. Je mi proti srsti krást... Ale jíst a pít se hold musí
Miška brala chléb.
Bohužel pro Mišku ji viděl prodavač
"Zdrhej" zařvala na mě.
Nevim co mám dělat. Miška vyběhla z obchodu. Běžela jsem za ní. "Vy špíny, chátro, zloději" křičel za námi prodavač. Hodil po nás flašku od piva co stála před krámkem. Trefila Mišku do zad. Spadla. Chléb spadl před ní. Běžela sem ji pomoct. "Uteč! M-mnou se nezdržuj." Vyhrkla na mě. "Vem chleba a uteč." "Ale Miško..." "UTEČ!" Rozběhla jsem se pryč. Nic jinýho mi nezbývalo. Utekla jsem od své nejlepší kamarádky...

*Mischel's pov
Udělala co jsem jí řekla. Utekla. Snažila jsem se vstát ale něco mě udeřilo do žeber. A znovu. To mě otočilo na záda. Dupnul mi na břicho. A znovu. Kopl mě ještě asi třikrát. Bolely mě záda. Tekla mi krev z té rány od flašky. Tolik poviku pro kus chleba a flašku vody. Proč...

Odešel.

Už nevnímám....

Ležím tam tak na chodníku....

Lidi chodí okolo mě....

Nevšímají si mě....

Nechali by mě zemřít....

Neslyším slova. Jen chrčení.
Vidím obrys. Člověka? Ne...
Je to ušatý obrys "Kari" vydechnu.
Pak si už nic nepamatuju. Asi jsem omdlela...