You just walked into my life-tomione ✔️

12.kapitola

Další kapitola tak si ji užijte

On ale chtěl, aby si to myslela ona, neboť nechtěl odhalovat své city. Jak by to vypadalo? Potomek Zmijozela má nějaké city k šmejdce. Ne, neměl ... Nemohl.
Hermiona ráno vstala s podezřele dobrou náladou, protože se vyspala velmi dobře. Nevěděla ale, proč se jí tak dobře spalo. Harry naopak vstal z noční můry, zdálo se mu o tom, jak ho Ron honil po lese se sekerou a křičel, že ho zradil.Harry byl po včerejšku trochu otupělý, nerad vzpomínal na včerejší trapas v tajné chodbě. Ron se vzbudil v horší náladě, byl mrzutý a když se setkali s Hermionou v klubovně, tak ji lhostejně, ale povýšeně pozdravil. Včera Ginny totiž řekla, že se Hermiona líbala s Viktorem Krumem a to Rona očividně vytočilo ještě víc než Ginnyinu posměšky.Nakonec cestou na snídani se přemohl a podrážděně se jí zeptal, co dělala s Riddlem. Hermiona mu vesele odpověděla: "Byli jsme v knihovně a on měl pocit, že se na něj zlobím a tak jsem mu řekla, aby mi pomohl s knihami ... pro jeho lepší pocit.""Riddle ... a lepší pocit z pomáhání?" zeptal se nevěřícně Ron. "To nejde dohromady.""To, že se k tobě chová jinak, není můj problém," obořila se na něj Hermiona a pak už tiše kráčeli na snídani.Ron byl zbytek dopoledne a oběda nervózní, protože druhý den měli hrát proti Zmijozelu. Navzdory Ronově náladě se ho Hermiona snažila uklidnit, a nezabíralo to. Doprovázela Rona i Harryho na trénink ve snaze Rona povzbudit, ale když viděla Riddla, jak sedí pod stromem před Zakázaným lesem a něco čte a píše zároveň, tak Ron vybuchl, co si, na jeho neštěstí, Riddle si je všiml. Posměšně zíral, jak Ron vykřikuje něco o slizkých hadech, podlizujúcich se čtyřiadvacet hodin denně. Hermiona si povzdechla, ale dříve než stačila něco říct, tak už Ron s Harrym zmizely v šatně. Na tribuně si všimla mohutnou postavu Cormaca McLaggena a rozhodla se, že si raději sedne do trávy k Riddle. Něco si zapisoval do učebnice. To Hermionu rozzlobilo, přiběhla k němu a sedla si vedle něj, přičemž nezapomněla na zem uvrhnout Ohřívací zaklínadlo."Proč si píšeš," začala vyčítavě a nakoukla do učebnice, aby zjistila, jaká to učebnice je, "do učebnice lektvarů?"Riddle se ušklíbl a dále psal nějaké krátké poznámky při postupu nějakého elixíru."Neboť to dělám z vlastní hlavy a už od čtvrtého ročníku," odpověděl tiše.Hermiona naprázdno otevřela ústa a následně i zavřela."Myslíš si, že když v méně známé protilátce změním jedno zamíchání proti směru hodinových ručiček na zamíchání ve směru ... bude to velká katastrofa?" zeptal se jí tiše a zamyšleně, přičemž si hladil bradu brkem.Překvapeně se na něj podívala. Měl tu drzost se jí toto ptát po tom, jak ho přistihla při psaní do učebnice. Riddle zřejmě věděl, na co myslí, tak k ní konejšivě promluvil."Neboj se. Za tu knihu jsem zaplatil ... sice ne mnoho, ale zaplatil. Je moje, můžu si s ní dělat, co chci. Navíc Nepodvádím. Harry má všechny triky od předchůdce té knihy, ale já si tyto triky píšu sám! Mám na to totiž hlavu, "dodal trochu uraženě."Nechtěla jsem tě urazit, Tom. Já jen ... jsem překvapená. Totiž ... já bych si do učebnice nikdy nepsala.""Mimochodem, jednou určitě přijde den," pokračoval Riddle, který ji vůbec neposlouchal, "ve kterém Harrymu ty triky z knihy nepomohou a bude si muset vystačit s vlastním rozumem a vědomostmi z lektvarů ... a podle toho, co vím, když učil elixíry Snape, tak nebyl přímo úžasný. "Hermiona si povzdechla. Měl zase pravdu ... Harry v předchozích ročnících nebyl dobrý, ale Hermiona byla přesvědčena, že za to může i samotný Snape."Těšíš se na zítřejší zápas?" zeptal se jí nečekaně."No ... nevím. Famfrpál jsem nikdy neměla kdovíjak ráda. Ale jak Harryho a Ronova kamarádka tam budu muset jít a držet palce.""Hm ... já nesnáším famfrpál," řekl s překvapivou lehkostí, jakoby jí oznamoval, co měl k obědu, "pokud si myslí, že to zlepší vztahy mezi fakultami, tak se mýlí. Právě že vytahují hádky, který tým je lepší a budou se hádat a bojovat za ... čest své fakulty. je to hloupost. "Hermiona se zamyslela. Jediný, kdo rád vyvolával hádky byl Malfoy, ale mezi Zmijozelem a Nebelvírem nepanují dobré vztahy odjakživa. S ostatními fakultami problém neměli, přestože kapitáni jednotlivých družstev si vždy podávali ruce jaksi  a pak je tiskli pod záminkou je rozdrtit.Na druhý den celý hrad ožil, všichni byli zvědaví, jak dopadne první zápas, ačkoli nebylo velmi o čem uvažovat, protože Harry Potter byl nejlepším chytačem Bradavicích. Přesto měli zmijozelští plno optimismu a vítali svých nebelvírských spolužáků s potleskem a houkáním.Malfoy seděl kousek od hloučku zmijozelských, který bučeli na počest Rona, který právě přišel. Riddle se Malfoyovo chování nezdálo, ale nemínil to řešit. Když i Weasley s Harrym už seděli u svého stolu, přišla do síně Hermiona. Měla na sobě pěknou šedou mikinu s kapucí na zip a pod ní tmavohnědé tričko. Ani si neuvědomil, že se zadíval. Harry právě podával svému kamarádovi pohár s džusem. Hermiona ale protestovala. Že by Harry chtěl svého kamaráda otrávit?"Nepij to, Ron!" zastavila ho Hermiona.Harry i Ron se na ni podívali."Proč?" zeptal se zmateně Ron.Hermiona ale hleděla na Harryho, jakoby nevěřila vlastním očím."Právě jsi mu něco nalil do sklenice!""Prosím?""Slyšel jsi mě. Viděla jsem, jak mu něco naléváš.V pravé ruce máš lahvičku!""Netuším, o čem mluvíš," řekl Harry lhostejně a bleskově strčil lahvičku do kapsy.Časně než Hermiona stačila něco říct, tak se Ron napil. Na tváři se mu objevil šťastný úsměv. Zřejmě si domyslel, co mu tam Harry nalil."Harry, tak jdeme?" zeptal se ho nedočkavě Ron. "Musíme ten zápas vyhrát!"Harry s Ronem tedy vstali a odešli jako jediní ze svého týmu první. Riddlemu to nemohlo ujít. Bylo to divné ... Před pár minutami Weasley vypadal jako polomrtvá lasice a nyní sršel optimismem. Podíval se tedy na Hermionu. Ta se tvářila pohoršeně."Podívej se, co má Lovegoodová na hlavě," zasmál se vedle něj Nott.Riddle přesměroval svůj pohled na blondýnku ze zasněným výrazem a lvím kloboukem. Převrátil nad tím oči a věnoval se snídani."Mimochodem, Malfoy dneska nehraje zápas. Má post chytače, ale nahrazuje ho nějaký Harper z pátého ročníku, který se neproslavil rozumem," řekl Nott, což upoutalo Raddleova pozornost."Nehraje? Proč?" zeptal se ihned."Nevím. Asi je nemocný, vždyť se na něj podívej, je snad bledší než ty," odpověděl a posledními slovy si od Riddla vysloužil nepěkný pohled.Riddle se podíval na Malfoye sedícího nedaleko. Opravdu nevypadal nejlépe. Nešlo mu do hlavy, že nehraje. On by si nenechal ujít příležitost zazářit. Musel zjistit, co v tom je.Malfoy vstal od stolu a odcházel ze síně. Riddle se podíval na Notte, který snídal."Nechoď za mnou," pošeptal mu a následoval Malfoye.Malfoy si ničeho nevšiml, krokem, kterým šel naznačoval, že velmi spěchá. Zavedl Riddla až na sedmé patro. Musel stát za rohem, protože Malfoy nebyl sám, byli s ním dvě dívky z čtvrtého ročníku, které se tvářily mimořádně tupě.Připomínaly mu Crabbeho a Goyla. Zaslechl, jak jim Malfoy něco říká."A nezapomeňte: dejte znamení, kdyby někdo přišel," zasyčel a vešel přes dveře do Komnaty.Riddle se opřel o zeď, za kterou se skrýval a přemýšlel. Nemohl tam jen tak jít. Stál by  jen na konci chodby a už by mu dali znamení. Tedy, alespoň se tak tvářily. Musel něco vymyslet.Kráčel chodbami a ze stadionu se po celé škole rozléhal křik fanoušků. Nemohl ale slyšet, co přesně komentátor říká.Zřejmě to byl napínavý zápas. Přišel na první patro. Zahleděl se z okna ven. Bylo sice slunečno, ale z dálky sem vítr foukal sněhové mračna. Země byla poseta listy ze stromů, ale určitě zítra ráno bude zasypána sněhem, na co se Riddle těšil. Měl rád sníh, neboť působil klidně a zářil na pozemcích školy, jakoby byl posetý maličkými krystaly.Myšlenky mu přetrhl vzlyk. Byl to nářek nějaké dívky. Byl přímo líný, ne zoufalý. Znal ho, byl to nářek Ufňukané Myrtle. Podíval se na dveře na konci chodby. Nad nimi bylo napsáno NEFUNGUJE. Zamyslel se. Ještě se tam ani nepodíval. Nevěděl, co se s komnaty stalo. Bylo by ale riskantní ji otevřít, nebo do ní nenápadně vejít, pokud je tam Uršula. Byla neskutečně paranoidní. Ale podívat se na ni mohl. V duchu by si z ní utahoval, což by ho trochu rozveselilo. Byl na ni zvědavý přesto, že si myslel, že se nezměnila.Ohlédl se po chodbě, na níž nikdo nebyl a opatrně vešel dovnitř. Duch Ufňukané Myrtle seděl na jednom z umyvadel před ním. Vzlykala, no neplakala. Jakmile zavřel za sebou, Uršula zvedla skloněnou hlavu a přes tlusté brýle se na něj zvědavě podívala."Aha ... slyšela jsem, že si tady," řekla smutně."Co přesně si slyšela?" zeptal se jí namísto pozdravu."Slyšela jsem, jak profesor Brumbál říká profesorce McGonagallové, že ses vrátil. Víš, občas slídím po hradě, ale většinou toto místo neopouštím," říkala ještě klidně. "Jsem ráda, když sem někdo zajde promluvit, ale ne na mě křičet nebo si dělat legraci," pokračovala roztřeseně."Nepřišel jsem si z tebe dělat legraci," mluvil rychle Riddle. "Jen jsem se tě chtěl zeptat, jak se ti daří ... Co se dělo za ty roky?"Uršula se na něj překvapeně podívala."Nic zvláštního," pokrčila rameny. "Vzrušující momenty jsem zažila před čtyřmi lety.""Jaké momenty?" zeptal se dychtivě.Uršula se zachichotala."Vždycky jsi byl zvědavý," smála se.Riddle zoufale přemýšlel, jak jí pěkně říct, aby se nesmála. Její smích byl takový ... Chechtavý a trochu pisklavý."Uršulo,prosím, řekni mi, co se stalo?" zeptal se zdvořile. "Nepřišel jsem se ti smát ani vyhrožovat. Pouze se Tě mile zeptat, jak ses měla," ubezpečoval ji, když viděl její chvějící se bradu.Zabralo to ... pohodlnější se usadila na umyvadle a začala:"Před čtyřmi lety opět někdo otevíral Tajemnou komnatu. Nikdo nevěděl, kdo to byl. Milý Harry se to snažil zjistit. Byl stejně zvědavý jako ty," opět se zachichotala. "V jeden teplý den ale přišel sem i s zrzavým kamarádem a profesorem, který nebyl zrovna nejlepší. Otevřeli tu Tajemnou komnatu. Viděla jsem je."Riddle se zastavil dech. Harry s Weasleym a nějakým profesorem vešli do jeho Komnaty?"Proč tam šli?" zeptal se jí, čímž přerušil její monolog o tom, jak se s Harrym chtěla podělit o záchod."Ó," začala vesele, "obluda tam odvlekla nějaké zrzavé dívka, podle toho, co jsem slyšela, to byla sestra toho zrzavého ...""Weasleyová," odpověděl strnule."Přesně! No a tak tam šli. Myslela jsem si, že už nevyjdou ven, ale oni se vrátili. Harry byl chudák trochu od krve, ale naneštěstí přežil," říkala smutně Uršula. "No nevím, co se tam přesně stalo. Doslechla jsem se jen to, že obluda je mrtvá a ti, co zkameněli, ožili."Riddle byl načisto omráčený. Harry Potter a jeho milá společnost zabila baziliška a znemožnila tak dalšímu zabíjení šmejdů."Aha ..." promluvil. "A ... nic jiného zajímavého si nezažila?" zeptal se jí ve snaze působit přirozeně."Ne," odpověděla smutně Uršula.Když Riddle vyšel ven, z prázdné chodby zamířil rovnou do bludišť. Zápas ještě neskončil, asi na záchodech své bývalé spolužačky nebyl velmi dlouho. Dvě nové věci v jeden den ho překvapily. Nejprve Malfoy a jeho podivné chování, pak to, že Harry mu zabil domácí zvířátko. I když ... tento pojem používal dříve v ironickém smyslu, neboť tato přes sedm metrová obluda nemohla být nazvána miláčkem.Chvíli seděl u krbu v klubovně a četl, pak najednou přešel přes portrét celí zmijozelský famfrpálový tým v dost špatné náladě. Nebelvír tím pádem vyhrál. Nechtěl sedět mezi nadutými tvářemi, neboť mu lezly na nervy. Odešel.Harry s Ronem a Hermionou stáli v šatně. Hermiona právě obvinila Harryho, že Ronovi dal Felix Felicis."Já jsem mu ho nedal!" usmíval se Harry. Vytáhl plnou lahvičku se zlatou tekutinou. "Chtěl jsem, aby si Ron myslel, že jsem mu ho nalil. A vyšlo to!" Podíval se na Rona. "Pochytal všechny střely, protože jsi měl pocit, že máš štěstí. To vše si dokázal sám."Strčil si elixír zpět do kapsy, ale Hermiona až taková šťastná nebyla. Myslel si, že se jejich vztahy urovnají, když vyhrají zápas a zejména díky Ronovi. No viděl, jak potlačuje slzy."Vidíš, Hermiona, pochytal jsem je i bez pomoci!" řekl a rozhodil rukama."Já jsem přece nikdy neřekla, že je nepochytáš. Sám si byl zklamaný ze sebe, protože sis - ano, TY - sis myslel, že to nezvládneš. A teď se oboříš na mě ?!" vykřikla se slzami v očích a vyběhla ze šatny.Nerozuměla tomu.Proč musím být nejhorší? přemýšlela Hermiona. Ron sám měl nízké sebevědomí a pak si začne myslet, že jsem si myslela, že ho podceňuji, přitom podceňoval sám sebe. Proč musí stále obviňovat mě a nepřizná si chybu?Její přemýšlení a slzy v očích jí zabránili, aby si všimla Riddla naproti ní."Hej, Hermiono," promluvil k ní potichu a chytil ji za ramena.Vystrašeně se na něj podívala s červenými očima. Vzápětí ale odvrátila pohled, protože nechtěla, aby viděl, jak pláče."Proč pláčeš?" zeptal se jí překvapeně.Zavrtěla hlavou, nechtěla o tom mluvit. Otevřel dveře do nejbližší učebny, chytil ji za ruku a zavedl tam. Zavřel za ní a posadil ji na lavici. Postavil ji naproti sobě, vložil ruce do kapes kalhot a čekal na její vylévání si srdce."Ron si myslí, že ho podceňuji. Neumí si přiznat chybu," začala Hermiona a hřbetem ruky si utírala slzy. Riddle na ni dál tvrdě hleděl. Chtěl vědět všechno, proč Hermiona pláče. "On má nízké sebevědomí ... co se týče famfrpálu, no a já jsem dnes Harryho viděla, jak mu nalévá Felix Felicis, jenže dnes po zápase jsem se dozvěděla, že mu ho nenalil a že si Ron pouze myslel, že má štěstí. já jsem od začátku z toho byla vykolejena,protože Harry podváděl a já byla z toho odhalení překvapená a Ron si to vysvětlil jinak a myslel si, že si myslím, že ty střely nedokázal pochytat. "Riddle si sedl vedle ní a zkřížil nohy kolem kotníků."Kdybych  pomyslel, že pláčeš kvůli jeho nedospělému mozku, tak bych se na nic neptal," povzdechl si. "Ale dívky obvykle pláčou nad blbostmi ... Například taková Ufňukaná Uršula, ta pláče nad každou kravinou ... jenže ona je paranoidní ... na rozdíl od tebe," dodal. "Tak nebuď Uršula! Nemáš dva copy, nemáš hranaté brýle s tlustými skly nemáš ..." zarazil se. "No já nevím, co vy dvě nosíte pod uniformou," dokončil zamyšleně a prázdně hleděl na tabuli.Hermiona se na něj podívala, cítila se lépe. Opětoval ji pohled a ušklíbl se, když viděl její rýsující se úsměv."A ani to nechci vědět," dodal., "Tedy, to, co nosí Uršula. Asi by to pěkný pohled nebyl," pokračoval tiše Riddle a zase hleděl na tabuli.