You just walked into my life-tomione ✔️

18.kapitola první část

Riddle se musel její uvolněnější tváři ušklíbnout, lehl si zpět na polštář a pomalu usínající cítil, jak si lehla k němu.

Silvestr přišel velmi rychle. Tom obvykle své narozeniny neslavil, ale protože byl u Grangerovi, mezi je patřila i Hermiona, tak nevěděl, co má čekat. Nevěděl ani, co je skvělé na tom slavit narozeniny, které mu připomínají, že je o rok starší a opět bez rodiny. Zvykl si, že nemá rodinu, ale i tak narozeniny mu připomínaly i matčinu smrt, což nebylo zrovna povzbuzující.Vzbudil se něco teplého, to něco ho drželo za ruku a něco to šeptalo. Zavrtěl se a pomalu otevřel oči. Skláněla se nad ním už oblečená Hermiona a usmívala se."Proč se usmíváš, Hermiona? A proč mě budíš?" zeptal se tiše a rozespale si prošel dlaní po tváři, aby se trochu vzbudil."Máš přece narozeniny," odpověděla."To není zrovna dobrý důvod na úsměv. Začínám litovat, že jsem nelhal o datu mých narozenin," zamumlal a posadil se.Hermiona si povzdechla."Můžeš ale alespoň doufat, že tě dárky potěší ... A i to, že můžeš čarovat mimo Bradavice."Zdálo se, že tato věta na Toma zapůsobila. Rychle vstal, přičemž zavrávoral, protože se mu zatočila hlava, popadl hůlku, přivolal si ze skříně bílou košili a černé kalhoty bradavické uniformy a vypochodoval z místnosti. Hermiona ho překvapená sledovala, vyšla na chodbu a slyšela, jak cvakl zámek ve dveřích koupelny.Usmála se a šla do svého pokoje. Vzala si knihu od Harryho, sedla si do teplého křesla a začetla se.O hodnou chvíli slyšela Toma, jak vychází z koupelny, odtrhla pohled od knihy a sledovala ho, jak vešel do svého pokoje. Rukou si prošel přes střapaté a ne zcela vysušené vlasy (zřejmě opět použil hůlku, aby je neměl takové mokré), stále je měl takové učesané, ale teď ne. Byla to příjemná změna, musela to uznat. Stál k ní zády, ale i tak si všimla širší ramena a užší pás. Právě si do černých kalhot, které zvýrazňovaly jeho dlouhé nohy a vysokou postavu, zakasával bílou košili. Kdyby to viděla u někoho jiného, ​​nelíbilo by se jí to, ale na něm to vypadalo tak ... osobitě. Nevěděla jak by si ho představila v teplákách a tričku.Vzápětí se otočil a podíval se na ni. Začervenala se, ale nechtěla prozradit své rozpaky."Neučesal ses ..." řekla rychle, "to se ti ještě nestalo."Povzdechl si a zamumlal si něco, co si Hermiona přeložila jako: "Doufám, že se mi to nebude stávat často."Odpoledne seděl Tom v kuchyni, pil čaj a sledoval, jak Hermiona s mámou připravují dort. Zaujatě pozoroval kuchyňský robot.Neochotně musel uznat, že některé mudlovské vynálezy, které neznal, byly docela zajímavé, ale nikdy by to neřekl nahlas."Co to bude za dort?" zeptal se najednou."Čokoládový s citrónovým krémem," odpověděla mile paní Grangerová.Tom přikývl a dále sledoval kuchyňský robot, co si Hermiona všimla a zasmála se. Podíval se na ni a ona se dál usmívala."Proč se směješ? Mně jen tato moderní kuchyňská technika připomíná nějaké sci-fi vynálezy. Přijdou mi zvláštní," dodal."Zvykneš si," pousmála se Hermiona.Tom vyvalil oči a krátce zavrtěl hlavou, jakoby tím chtěl naznačit, že nechce být nablízku mudlovskému vynálezu.Venku už zapadalo slunce a všichni čtyři byli v kuchyni. Všichni, kromě paní Grangerové, seděli za stolem a čekali, kdy jim ukáže dort (když ji Hermionina máma vytáhla z trouby, musela Toma požádat, aby odešel, protože ji nesmí vidět). Tom se zatím rozhlížel po kuchyni. Hermiona zřejmě upozornila svou mámu, aby to nepřehnala s výzdobou, takže v kuchyni visel pouze transparent s nápisem: Všechno nejlepší, Tome a stůl byl prostřený pěkným bílým ubrusem se světlemodrými sněhovými vločkami.Paní Grangerová se otočila a položila na stůl čokoládový dort se světležlutý, citronovým krémem. Na vrchu byla šlehačka, která lemovala kulatý tvar dortu. Hermionina máma se na Toma šťastně usmála a čekala, co řekne. V kuchyni nastalo ticho.Tom se rozpačitě a slabě usmál, pak řekl: "Vypadá dobře."Pan Granger podal Tomovi nůž. Za normálních okolností by Hermiona čekala, že tím nožem Tom probodne srdce její rodičů, ale Tom vstal a krájel dort.Když každý snědl kousek dortu, přesunuli se do obývacího pokoje, kde měl Tom dostat dárky. Od Grangerovi dostal černou šáli a rukavice. Poděkoval Grangerovi a pak vzal do rukou dárek od Hermiony."Opatrně," upozornila ho.Tom se na ni zvědavě zahleděl, ale pak pomalu otevřel krabičku, v níž se vrtěl středně velký černý had s tmavohnědými proužky.Když si ho celý překvapen vzal do rukou a proplétající mezi prsty, Grangerovi se trochu zháčili a posunuli se od Toma dál, Hermiona se usmála a sledovala Toma s hadem. Tom si je ale nevšímal."Ahoj," pozdravil had."Ahoj, máš jméno?" zeptal se Tom hada v hadí řeči."Ta paní v zázračném zvěřinci mi dala jméno Mirar, což v latině znamená Zázračná.""A jsi zázračná?""Ano," had přikývl, "nikdy mě neztratíš. Vždy když si vzpomeneš na mě a já při tobě nebudu, hned se při tobě zjevím. Jsem i dost samostatná - potravu si lovím sama - tedy lovila, dokud mě ta baba nezavřela do terária . ""Aha," Tom nevěděl, co víc k tomu řekl, otočil se k Hermioně. "Děkuji, je skvělá," poděkoval.Hermiona se usmála a úzkostlivě se podívala na hada."Jen si ji nech ve svém pokoji, když budeš ještě u nás spát," poprosila ho Hermiona."Neboj se," ušklíbl se.