You just walked into my life-tomione ✔️

19.kapitola

Tak tuto kapitolu si náramně užijte dole vás čeká 15+ tak kdyby jste to chtěli číst tak to dočtete a ti kteří nebudou tak to přeskočte 💚💚💚💚

"Ehm," někdo zakašlal.Hermiona a Tom se od sebe prudce odtáhli. Na konci chodby stál Ron a Harry. Harry měl na tváři výraz Nelíbejte-se-před-Ronem, Ron se zase tvářil rozzlobeně. Hermiona se začervenala, Tom sice nabral barevnější odstín, ale musel se přemáhat, aby Ronovi nic neřekl. Celý svůj čas líbá Brownovou i mezi lidmi a on nemůže dostat nevinný a sladký polibek od Hermiony na líc."Problém, Weasley?" zeptal se útočně Tom."Ano. Ty jsi problém, neboť dnes někdo proklel náhrdelník a dotkla se ho Katie. Nepřijde ti to podezřelé?""Když se mě na to už ptáš, tak ano," odpověděl klidně Riddle.Dokud Bradavicích panovala hustá atmosféra, na Malfoy Manor zavítal Voldemort. Seděl v tmavé místnosti, kterou osvětloval jen krb. Dal si zavolat Bellatrix Lestrangovou. Dokud přišla, tak se strnule díval na zlatý šálek, která byla rozštěpená. Zamračil se na ni. Nechtěl uvěřit, že by mohla puknout sama od sebe.Na dveře někdo zaklepal a ten někdo se vzápětí objevil ve dveřích. Byla to vysoká tmavovlasá žena s pár šedivějícími pramínky.Bellatrix za sebou zavřela dveře, poklonila se a čekala, co jí pán řekne."Vysvětli mi to," ukázal na šálek a vstal.Bellatrix se nechápavě podívala na šálek, pak na svého pána."Já tomu nerozumím, pane," řekla nakonec a popošla blíž."Neříkej!" zasyčel ironicky Voldemort. "Ten šálek jsem minulý týden dával do tvého trezoru! Dnes mi tvůj manžel donesl toto, protože si nebyl jistý, co se s ním stalo. Tak se ptám tebe: co se s ním stalo?""Já opravdu nevím, můj pane. Myslíte si, že bych ho propíchla já sama od sebe?" zamračila se."To, co si já myslím by tě trápit nemělo, Bellatrix," řekl hrozivě.Bellatrix se snažila zakrýt obavy, ale její oči byli nechápavé. Nelhala. Nevěděla, co se stalo. No to nevěděl ani on.Najednou se mu před očima zjevila hlava nějaké kadeřavé dívky s hnědými vlasy. Usmívala se, ale pak přestala zvážněla."Dobře, že odešli," povzdychl si Tom.Hermiona se usmála, ale pak jí koutky klesly. Tomovy oči zazářily jakým si krvavě rudým světlem."Stalo se něco?" zeptal se, jeho oči už měli tmavohnědou barvu."Tvé oči ... něco se v nich objevilo ... světlo ..." zamumlala Hermiona. Najednou si vzpomněla na člověka, který bude vědět, co to znamená. "Musíme jít za Brumbálem!" vykřikla.Tom se na ni nechápavě podíval, ale dříve než stačil něco říct ho Hermiona táhla k ředitelovi pracovně.Zamrkal, obraz dívky zmizel. Pomalu si šel sednout. Bellatrix ho s obavami sledovala."Jdi," přikázal jí Voldemort.Když se za ní zavřely dveře, chytil šálek do rukou a přemýšlel. Opět se to stalo ... Zničil se další viteál. Rukou zamířil k kapse svého hábitu. Vytáhl Salazarův medailon. Otevřel ho zadíval se do prasklých sklíček. Medailon získal od Snapea, který zajel na Grimmaldovo náměstí číslo dvanáct, kde byl schovaný (pozn. Toto jsem trochu pozměnila; ten medailon se původně vyhodil, Krátura ho zatáhl, ale Mundungus ho po Siriusově smrti ukradl). Sám od sebe puknout nemohl, ale nechtěl věřit, že by se mohl zničit. Viteál nemůže přece nic zničit! Už tři jeho viteály jsou zničeny: medailon, šálek a deník (pozn. Voldemort neví, že i prsten)."Nejsem nemocný, Hermiono!" ohradil se Tom.Oba stáli v Brumbálově pracovně. Hermiona právě řekla, co se stalo. Říkala to rozrušeným hlasem, obávala se, jak daleko to zajde."Já se jen bojím, Tom!" řekla smutně a rozzlobeně zároveň. "Bojím se o tebe!" opravila se.Tom se na ni překvapeně podíval. Hermiona, která stála po jeho levici otočena k němu celým tělem, se mu dále s obavami dívala do očí. Pomalu se k ní otočil, prsty v kapsách nervózně sevřel do pěstí, pak uvolnil. Byl v mírném šoku. Ona se o něj bála ... starala se o něj. O něj se dříve nestaral nikdo, ale ona se stará.Nevšímal si, že je v místnosti ještě profesor Brumbál, který to celé zvědavě sledoval, vytáhl ruce z kapes a opatrně se k ní přiblížil. Hermiona nervózně přeskakovala pohledem z jeho rukou do jeho očí. Nervózně si začal kousat do spodního rtu, chytil ji za ruce a pevně stiskl. Ticho si povzdechl."Promiň," řekl tak nejtišší, aby ho Hermiona slyšela, ale aby ho neslyšel Brumbál.Hermiona se na něj podívala jednak překvapeně, jednak vděčně. Jeho pohled byl tak intenzivní i nervózní zároveň. Tmavohnědé oči mu zářily víc než předtím, byly tak tmavé, neprozkoumané."To je v pořádku," odpověděla po chvíli.Přestože jí bylo teplo a že z jeho těla šlo mnoho tepla, obmotala mu ruce kolem pasu a objala ho. Do nosu jí udeřila jeho vůně, přitiskla se tedy ještě blíže a podvědomě se usmála. Cítila, jak ji objal kolem ramen a přitiskl k sobě, ucítila jeho dech ve svých vlasech.Nastalo zcela ticho, byla si jistá, že portréty je zaujatě a zvědavě sledují. Než stihla pomyslet na to, že je sleduje i Brumbál, tak se zaposlouchala do tlukotu Tomova srdce. Bylo to zvláštní ... někde daleko od Bradavic byl člověk, který měl být Tomovou budoucností ... ten člověk pravděpodobně ani srdce neměl. Ale Tom Riddle ho má."Hermiona," zašeptal Tom, "nejsme tady sami," připomněl jí.Otevřela přimhouřené oči a překvapeně si měřila okolí, brzy na to, proč tu jsou, zapomněla. I Tom byl trochu v rozpacích, uštědřil jí polibek do vlasů a odtáhl se. Hermiona zvedla hlavu a začervenala se, protože Tom se slabě usmíval a oči mu zářily šibalsky jiskrami. Hermionu potěšilo, že i na Tomově bledé tváři spatřila jemný růžový ruměnec. Natáhla ruku a prsty jemně prošla po zbarvené obličeji, aby zjistila, zda je ruměnec skutečný. Jemu úsměv zmizel z tváře, nevěděl, co to má znamenat. No ona ho pouze fascinovaně sledovala."Něco se stalo?" zeptal se potichu.Hermiona se ještě více začervenala a zavrtěla hlavou. Tom nadzvedl pravé obočí a zatvářil se pohledem, který jasně říkal: Opravdu chceš, abych ti to uvěřil? ."No ... červenal ses, tak jsem chtěla zjistit, jestli se mi náhodou nezdá," odpověděla Hermiona s omluvným úsměvem.Tom jen přikývl. Slyšel Brumbála z dálky když nemůžete potlačit kašel, ale nechtěl ho poslouchat."Promiňte, pane profesore," omluvila se Hermiona.Tom a Hermiona se pustili a přišli k Brumbálovi a sedli si. K jejich překvapení se Brumbál usmíval."Děkuji, že jste to urychlily. Ve zkratce ještě řeknu, že jsem na Toma pyšný," Tom překvapeně zamrkal, "a přejděme nyní k věci. Říkali jste, slečno Grangerová, že se stalo něco vážného.Co to bylo?" zeptal se zvědavě."Já ... viděla jsem v Tomových očích červený záblesk. Napadlo mi, že by to mohlo souviset s Voldemortem," přiznala Hermiona.Brumbál se zatvářil zamyšleně. Nechtěl jim říct všechno o viteálech, ještě na to nejsou připraveni."Určitě mohlo. Obávám se, že si už začíná uvědomovat jeho situaci," odpověděl tajemně Brumbál."Prosím?" zeptala se nechápavě Hermiona."Je mi líto, ale víc vám ještě nemohu říct," řekl Brumbál smutně. "Dávejte si pozor," dodal a oni to pochopili, že je čas na odchod.Vstali, pozdravili se a vyšli z ředitelny. Hned za dveřmi se zastavili. Hermiona sklonila hlavu, myslela si, že jim Brumbál pomůže, jenže on furt vypráví v hádankách, nemohla nic udělat."Hermiona," ozval se tiše a opatrně Tom, "ještě to nic zvláštního neznamená. Bude to v pořádku," uklidňoval ji."A co když ne?" zeptala se ustrašeně Hermiona a pomalu scházela schody dolů. Tom ji následoval."Proč si děláš takové starosti? Proč tě to tak trápí?" zeptal se zvědavě.Hermiona se zastavila, hlasitě si povzdechla a obrátila se k němu."Ty nevíš jaký je," řekla vážně."Ne, ale tuším," odpověděl smutně.Přistoupil k ní, chytil ji za ruku a vedl ji pryč. Rychlejším krokem se dostali až na sedmé patro k Komnaty. Před ní někdo ale stál. Bylo to malé děvčátko - zřejmě prvňačka - a drželo v rukou mosazné váhy. Tom se zamračil, chtěl k ní vykročit, ale Hermiona ho chytila ​​za ruku. Holčička se koukala opačným směrem, takže je neviděla. Tom se Hermioně vytrhl, vytáhl hůlku.Petrificus Totalus, pomyslel si a holčička neverbální znehybnil. Váhy spadly na zem a jejich rachot se ozýval napříč celou chodbou. Dívka spadla tváří na zem. Tom k ní sebejistě vykročil, Hermiona ho pouze nejistě následovala. Klekl si k ní a přetočil ji na záda. Měla překvapeně vykulené oči, ale slyšet ho mohla, nad tou myšlenkou se Tom ušklíbl."Tak ... nevidím tě tu poprvé." Nad tímto prohlášením Hermiona překvapeně zamrkala. "Jsem velmi zvědavý, co tu děláš. Prozradíš mi to?" zeptal se s úsměvem.Jeho oči vypadaly, jakoby prosili o pomoc, dívka se netvářila, že by mu chtělo pomoci."Tom, nech ji, mám pocit, že jsi mi chtěl něco říct a ne tady šikanovat mladé holčičky," zasyčela Hermiona rozzlobeně."Proč mám pocit, že máš pocit, že to nedělám poprvé?""Neboť tvůj instinkt je dobrý ... a teď ji nech.""Nebo?""Nebo ... protože se rozzlobím!" zamračila se Hermiona a dala si ruce v bok.Tom si ji přeměřil pohledem. Vypadala celkem rozkošně, krátce se ušklíbl, převrátil oči, zamířil tisovou hůlkou na holčičku na zemi a zamumlal protikouzlo. Než stihla vstát a ujít, ji Tom chytil za zápěstí a sklonil se k ní."Pokud o tom někomu řekneš, pořádně si to odskáčeš a já si zjistím, jestli se o tom někdo dozvěděl. Nebude to pak obtížné najít tě," zašeptal.Hermioně naskočili husí kůže, takového ho naposledy viděla ... ani nevěděla kdy, bylo to prostě dávno.

15+ můžete číst pokud bude te chtít💚💚

Jakmile vstal, tak ho chytila ​​za zápěstí a táhla do první prázdné učebny dříve než stihl dívce ještě něco udělat. Tom za sebou zavřel dveře, strčil si ruce do kapes kalhot a ležérně se opřel o zeď vedle dveří. Hermiona se před ním procházela sem a tam."Za prvé, co to mělo znamenat?" zeptala se Hermiona zklamaným hlasem.Tom měl stále tvrdý pohled v očích a slabě se mračil."Byla podezřelá! Chtěla si jí uvěřit, že je nevinné děvčátko? Určitě střežila Nouzovou místnost. Možná to ani nebyla ona, ale on! Mimochodem, nevšimla sis, že Malfoy se chová podezřele ...""Ano, všimla! Také jsem si všimla, že se tím zabýváš tak jako Harry, jen ne tak horlivě! Proč to tak řešíte?""Neboť něco určitě plánuje a určitě to není dobré! A já mám také otázku: proč ty řešíš mě?""Nebo mi na tobě záleží!" vykřikla Hermiona rozzlobeně. "To je tak těžké pochopit?" zeptala se."Ano!"Hermiona překvapeně zamrkala. Najednou před sebou neviděla budoucího pána Zla, ale obyčejného chlapce, kterého nikdo nemá čas milovat, protože je jiný. Povzdechla si, smutně se na něj dívala, ale on se díval do země."Promiň, je mi to líto," zašeptala se slzami na krajíčku."To je v pořádku," řekl Tom odměřeně. "Chtěl jsem mluvit o tom, proč tuším, jaký je. Ale myslím si, že to víš ... samozřejmě, že tuším, jaký je, protože jsem jeho minulost. Předtím jsem měl v plánu být Voldemortem, ale pak jsem přišel tu . Nikdy jsem nepotkal člověka jako ty ... a pokud i setkal, nevěděl jsem o tom. "Hermiona se slabě usmála, prstem setřela slzu, která jí mezitím vytekla z oka a posadila se na lavici."Chtěl jsem být nejlepším čarodějem a stále chci, jen ... ne takovým jako je on. Možná právě proto jsem se Křiklana tak líbil: sirotek, skromný, šikovný," Tom se pozastavil a nepřítomně se zahleděl do země, "chytrý,s dobrými známkami, okouzlující, tajemný ... ""Už stačí!" zastavila ho Hermiona s mírným úsměvem.Tom se na ni podíval s veselým leskem v očích."Pro mě neexistovalo nic jen knihy a jak víš, knihy necítí. Neměl jsem kdy na city pomyslet. Vlastně, protože jsem byl ve Zmijozelu - a stále jsem - ani jsem to nechtěl. Ale tady je to všechno jinak!"Hermiona se usmála. Seskočila z lavice a popošla k němu."Jsem ráda, že jsi mi to řekl."Tom neřekl nic."Ty ne?" zeptala se zvědavě."Ještě jsem nikomu tolik o sobě neřekl," zašeptal.Nastalo trapné ticho. Hermiona nevěděla, kam se má dívat, tak pohledem přeskakovala s jeho kravaty na svetr, pak na obličej a tak dokola."Mimochodem, už nešikanuj mladé holčičky a ani nikoho jiného, ​​Tom.""Proč?" zeptal se jí obranným tónem. "Ani kdyby si to zasloužili?""Ani tehdy," zavrtěla hlavou Hermiona."Protože jinak by si na tak rozkošně rozzlobila?" zeptal se jí se šibalským úsměvem.Všiml si, jak se začervenala, krátce sklopila pohled, pak ho opět namířila na jeho obličej a přikývla.Nastalo rozpačité ticho. Hermiona se nervózně po pošla ke dveřím, Tom se narovnal a už se neopíral o stěnu. Zastavil Hermionu těsně před tím, než natáhla ruku, aby otevřela dveře, chytil ji za zápěstí a přitáhl k sobě. Zvědavě a vystrašeně se dívala do jeho očí."Chceš odejít?" zeptal se jí potichu, stále měl veselý hlas a jiskry v očích.Udělal krok dopředu a ona narazila do zdi. Ona chtěla opravdu odejít? Nemohla."Ne," zavrtěla hlavou a začervenala se.Takto zblízka když na ni vrhal stín, působilo to trochu hrůzostrašně, ale na druhou stranu to Hermionu přitahovalo. Její máma Hermioně říkala, že zlo je lákavý jed, jenže Tom (už) nebyl špatný, a i tak byl lákavý. Aby ne, měl vysoké lícní kosti, dodávaly mu jistou autoritu, tmavé oči teď zářily ve tmě a bledá tvář kontrastovala s černými vlasy.Naklonil se k ní ještě více a s doprovodem motýlů v bříšku ucítila jeho teplé rty na svých. Od slasti přivřela oči, pocítila jeho dlaně na svých bocích, přitáhl si ji k sobě a stále jí líbal horní ret. Tento polibek byl tak odlišný od toho pod jmelí, tento byl více vášnivý, zoufalejší a byl plný energie, která jimi pulsovala. Hermiona se jednou rukou držela jeho ramene a druhou měla na jeho tváři, pod prsty cítila, jak hoří. Vzápětí si ji vzal pod zadečkem a vyzdvihnul si ji a ona mu omotala své nohy okolo jeho pasu. Vzápětí si žádal vstup do jejích úst, podvolila a hned jazykem ucítila sladkou malinovou chuť, podvědomě vzdychla. Těsněji se k němu přivinula a on udělal maličký krok vpřed, ale větší udělat nemohl, protože Hermiona už byla nalepena na stěně.Nechtěla, aby to skončilo, jenže potřebovali lepší přístup ke kyslíku, pomalu se odtáhl. Oba zrychleně dýchali a podívali si do očí.Hermiona načisto nevěděla, co říct.