You just walked into my life-tomione ✔️

21.kapitola

Hodiny lektvarů, které právě následovaly, byly v poslední době pro trio tiché, protože Harry, Ron a Hermiona sdíleli stejný stůl.Dnes se Hermiona od Harryho a Rona odsunula a postavila si kotlík blíže ke Erniemu."Utište se, prosím!" napomenul studentů Křiklan. "Dnes máme hodně práce. Probereme Golpalattov třetí zákon. Kdo by ... slečna Grangerová, pan Tool ... dáme přednost slečně Grangerové.""Golpalattov třetí zákon tvrdí, že protilátka k namíchanému jedu bude větší než součet protilátek pro každou jednotlivou složku.""Přesně tak! Deset bodů pro Nebelvír! Kdo mi teď řekne, co platí, pokud je uplatněn Golpalattov třetí zákon?"Tom zvedl ruku a Křiklan ho vyvolal. Nikdo kromě Hermiony mu nevěnoval pozornost, protože nikdo jiný (pouze Hermiona a Tom) tomu rozuměli."Takže teď si každý z vás vezme z mého stolu jednu ampulku," promluvil opět Křiklan. "Do konce hodiny vytvoříte protilátku na jed, který obsahuje. Hodně štěstí a nezapomeňte na ochranné rukavice!" upozornil Křiklan studentů před tím, než začali pracovat.Harry s Ronem zjistili, že tentokrát jim Poloviční princ nepomůže, jejich zjištění bylo doprovázeno Riddleova pohrdavými pohledy, které k nim směřovaly každých pět minut, a Hermioniným škodolibým leskem v očích.Po hodině se ozval Křiklanův bujarý hlas: "Čas ... vypršel! Tak se podívejme, jak se vám to podařilo ..." a vykročil ke jednotlivým studentům.Když procházel kolem stolu s Malfoyem, Zabini a zbytkem zmijozelských, nekomentoval jejich výtvory. Pouze u Toma se zastavil."Hm ... tato protilátka je málo známá, že? Ale zato účinná," řekl zamyšleně Slughorn, na jehož Tomova protilátka očividně zapůsobila."Pane, v některých případech ale nefunguje, tak navrhuji použít ještě tohle," řekl Tom tichým hlasem a položil na stůl bezoár."Oho! Výborná alternativa! Deset bodů pro Zmijozel!"Riddle se samolibě usmál, ale jeho úsměv netrval dlouho, neboť Harry Potter opět sklidil úspěch. I Harry měl v ruce bezoár.Neměl připravené nic pouze bezoár. Křiklan byl chvíli ticho, ale pak se rozesmál."Ty máš ale odvahu, chlapče! Och, si jako tvoje máma, nemůžu ti to vyčítat."Na Hermioně, zpocené v obličeji a se sazemi na nose, bylo vidět, že zuří. No Křiklan měl oči jen pro Harryho."Alespoň toto mě rozveselilo," promluvil potichu Nott k Riddlemu a pohledem ukázal na Malfoye, který se právě polil něčím, co vypadalo jako zvratky.Riddle se ušklíbl. No i tak byl rozzlobený a nebyl jediný. Kromě něj a Malfoye se zlobila i Hermiona. Vlasy měla strapatější jako obvykle a na nose měla saze."Sbalte se! A deset bodů pro Nebelvír za tu nestydatou odvahu."Riddle se trochu zdržoval, Hermiona a Harry také. Harry stál u svého stolu a čekal na to, až odejdou poslední ven. Poslední byl Tom s Hermionou.Vyšli z učebny, zavřeli za sebou dveře a obrátili se k sobě. Tom přistoupil blíž, chytil si lem rukávu a jemně otřel Hermioninu špičku nosu. Zrůžověla a slabě se usmála."Neudělal nic a získal deset bodů," zašeptal Tom rozzlobeně.
Hermiona smutně přikývla. Tom k ní přistoupil ještě blíž a objal ji. Hermiona se k němu šťastně přitulila a obmotala mu ruce kolem pasu.Chvíli tak stáli, ale najednou se dveře otevřely a vyšel z nich Harry se zklamaným výrazem. Hermiona a Tom se od sebe odtrhly, Hermiona se od Toma chtěla odpojit úplně, ale Tom ji nepustil, stále ji držel za pas.Harry už pomalu ani nevěděl, co se to vlastně událo. Právě Křiklan na něj křičel kvůli vzpomínce, vyšel ven a spatřil budoucího Pána zla, jak se objímá s Hermionou. Zamračil se a zmocnil se ho ochranářsky instinkt. Hermiona byla jeho kamarádka a rozhodně nepovažoval za bezpečné, když ji objímal vrah."Tak jak to šlo?" zeptala se Hermiona tiše."Celkem fajn ... až po moment, co jsem vyšel ze dveří ven," odpověděl strnule Harry."Tak promiň, že si podváděl," reagoval prudce Riddle, pustil Hermionu a postavil se Harrymu čelem, "promiň, že je zklamaná a promiň, že jsem ji chtěl utěšit.""Nemůžu za to, že nestrpí to, že jsem lepší. Kromě toho, vypadalo to jako něco víc než útěcha."Hermiona si od šoku přikryla ústa dlaní a začervenala se."Ale tvá genialita je pouze podvod!" křičel Tom. "Ve skutečnosti nejsi tak úžasný, jak si ten starý blázen myslí!""Starý blázen? Od předchozího Slugyho miláčka bych něco takového nečekal!"Riddleovi líce nabraly růžový odstín od hněvu a jeho oči se zlověstně zaleskly."Uklidněte se!" zasáhla Hermiona, snažíc se mluvit pevným hlasem."Hermiona, nemohu se uklidnit, když zjistím, že Křiklan mi nepomůže a pak zjistím, že objímáš vraha!""Obvykle se kamarádi objímají!" osopila se na Harryho Hermiona.Harrymu docházely slova."Co to s vámi vlastně je? Chováte se divně."Nastalo nervózní ticho. Hermiona a Tom se na sebe podívali."Je to něco, co bychom na chodbě říkat neměli," řekl tiše Riddle Harrymu."Co takové? Spali jste spolu?""Proboha, ne!" vykřikla Hermiona a začervenala se."No dovol!" ohradil se Riddle a naoko dotčeně se podíval na Hermionu. "Až tak ošklivý nejsem!"Hermionina tvář nabyla barvu čerstvě vyzrálých rajčat. Nechtěla ho urazit, jen neměla v úmyslu jejich vztah tak...posunout."Nemyslela jsem to tak," omlouvala se a pohladila ho po rameni. Tom se spokojeně usmál.Pak se otočila k Harrymu."Ne, nejde o to. Nechci to rozebírat tady. Nemůže to nikdo podezřelý a cizí vědět!" říkala mu pomalu a zřetelně, aby to Harry pochopil."Jasně, rozumím ..." řekl potichu.Rozhlédl se kolem a prošel k prvním dveřím, které spatřil. Otevřel, nahlédl dovnitř a pokynul jim, aby ho do ní následovali. Vešli do prázdné učebny. Tom za sebou zavřel dveře a otočil se k Harrymu."Takže, pojďme k věci ... Chodíte spolu?" zeptal se Harry.Oba přikývli. Harry se zatvářil zmateně."Jak? Jak je to možné?""Prostě ... se to stalo," řekla Hermiona a začervenala se.Tom přikývl. "Přesněji, políbil jsem ji ... a neodolala," dodal s úšklebkem.Hermiona se začervenala ještě víc a zlehka ho loktem udeřila do jeho boku. Harry se tomu musel usmát a jemně zavrtěl hlavou."Já jsem to ale tušil," řekl potichu a rezignovaně, "ledaže jsem si s tím nedělal takové starosti ...""Jako Weasley," dokončil Tom za něj dutým hlasem.Tom sám nevěděl, proč to řekl takovým prázdným tónem. Ale věděl, že Weasley rozhodně něco cítí k Hermioně, jinak by se choval úplně jinak."Ron ... nesmí se dozvědět, že jsme spolu," promluvila Hermiona. "Víš, jaký bývá. Pokud by se to dozvěděl ... v zlosti by to mohl někomu říct nebo by mohl něco udělat ...""Rozumím," přikývl Harry a Hermiona mu byla vděčná.Odpoledne strávil Tom v knihovně, kde narazil na Hermionu. Seděla v koutě, zády k němu, četla nějakou malou knihu. Na stole vedle ní měla učebnice a svázané svazky pergamenů, zřejmě dokončila své domácí úkoly.Najednou Toma něco napadlo a šibalsky se ušklíbl.Hermiona klidně četla, byla ráda, že může sedět v koutě, kde ji nikdo nevyrušuje ... A zvlášť, když čte o něčem, co je tak zpochybňováno a legendární zároveň.No odrazu ucítila Tomovu kolínskou a jeho teplý dech na krku. Hned jí naběhla husí kůže. Začervenala se a usmála."Co čteš?" zeptal se jí potichu a uštědřil ji krátký polibek na ušní lalůček. Jemně se otřásla,co si Tom samozřejmě všiml."Tom, neměl by si ..." začala rozpačitě."Co? Co bych neměl dělat? Toto?" zeptal se a znovu ji políbil."Ano. Mohl by nás někdo vidět," zašeptala Hermiona."Hm ... máš pravdu, neměl jsem to dělat ... jen bylo těžké odolat," omlouval se Tom.Hermiona zrůžověla. Tom si sedl na židli vedle ní, otočený k ní celým tělem a opřel si loket o stůl."Tak co čteš?" zeptal se znovu."Příběh o třech bratrech. Chtěla jsem se více dozvědět o Relikviích smrti, protože jsem už dokončila všechny domácí úkoly a já jsem se nudila. Na tuto knihu jsem narazila náhodou," řekla a ukázala mu obal knihy Pohádky Beedla Barda."Zajímavé, netušil jsem, že se dáš zlákat Relikviemi smrti," poznamenal překvapeným hlasem Tom."Nezlákala jsem se - nevěřím na ně," odpověděla Hermiona pevným hlasem.Tom zvedl jedno obočí a naklonil hlavu na pravou stranu, co dělal často."Vážně? Já ano a pokud se kvůli nim pohádáme, tak to bude hrozná škoda.""Proč na ně věříš?" zeptala se ho Hermiona.Popravdě, čekala, že na ně věřit nebude. Koneckonců byli si podobní a hlavně co se týče knih. Myslela si, že nebude věřit na nějakou pohádku.Tom pokrčil rameny. "Myslím, že by opravdu mohly existovat. A proč ne? Kdyby neexistovaly, čarodějové by neměly pro co zabíjet, ne? Tedy ... nepočítám Mudlov .... čarodějů s mudlovským původem.""Oceňuji, že si neřekl'mudlovský šmejd'," usmála se Hermiona.Tom se pouze usmál a pokrčil rameny, jako by říkal'Nemáš za co'."Představ si, že by si vlastnila nějaký z Relikvií ... který by sis vybrala?" zeptal se jí."Plášť," odpověděla Hermiona automaticky.Přestože Harry neviditelný plášť vlastnil, nebyla si jistá zda má věřit teorii, že je to tentýž neviditelný plášť jako je v pohádce."Předpokládám, že by si chtěl hůlku," dodala."Samozřejmě," přikývl Tom a v očích se mu opět mihl zlověstný, a šibalský zároveň, lesk. "Ale hůlka se hledá hrozně těžko, má krvavou pověst."Hermiona si tiše povzdechla, sklopila pohled, ale do očí ji padla jeho levá ruka, kterou měl opřenou o opěradlo židle. Všimla si má prsten na prostředníčku, Harry jí dnes na dvoře řekl komu ten prsten patřil a i jak ho Tom získal. Tehdy tomu nevěnovala velkou pozornost, protože Harry rozebíral viteály."Nevím přesně v jakém pořadí to udělal, protože morfina omráčil a upravil mu paměť. Pouze vím, že morfinovou hůlkou zabil svého otce i prarodiče a Riddleův prsten sebral. A Morfin byl ráno zatčen."Hermioně opět najela husí kůže, tentokrát to ale nebyl příjemný pocit. Zrychlil se jí dech a najednou se v její hlavě rozzářila červená kontrolka, která ji upozorňovala, aby si dávala větší pozor.Riddle se na ni nejprve nechápavě díval, pak mu ale došlo, že se dívá na prsten a on pochopil. Lekla se. Harry jí určitě řekl, jak ho získal a co udělal k jeho získání."Hermiona," začal potichu a rychle, "jsem si jistý, že víš, co to je a jak jsem k němu přišel. Pokud jsem tě vystrašil ...""Ty ne," přerušila ho, "to ten prsten a ... tak trochu i tvá minulost," řekla tiše Hermiona a váhavě se mu podívala do očí.Jeho oči byly plné obav, už dávno nebyly chladné a prázdné, jaké byli dřív.To byl pro Hermionu znak, že se změnil, ale stále muselo něco přijít, co jí připomnělo, že Tom není anděl.První věc, která jí přišla na rozum byl Bob Jason, který zemřel přes léto."Ten, kterého jsem tak velmi chtěl zabít, je nyní mrtvý. Je snadné uhodnout, kdo to byl," usmál se zlověstně."Chtěl si ho zabít už jako desetiletý?" zhrozila se paní Weasleyová.Fredův a Georgeův nápis na jejich obchodě také udělal své."Zavraždit je v jejich postelích," zašeptala paní Weasleyová."Chtěli byste?" zeptal se Riddle chladným tónem a podíval se na ni.Kromě jeho pohledů a sarkastických poznámek byl až velmi všímavý, to ji ale až tak nestrašilo."Mám takový pocit, že kvůli Brownové. Dostává se do jeho pozornosti jiná dívka jako ty a to tě štve," řekl.Věděl ale i věci chtěl odčinit ... když chtěl."Přesto bych chtěl udělat něco, co by mé svědomí ... pokud nějaké tedy mám," ušklíbl se, "uklidnilo."Sledovala jeho temné oči, které měly sice teplou a tmavou barvu hnědé, no byly chladné.Zvláštností bylo, že když Ron začal chodit s Lavender, dostal se k ní blíž. Věděl, co cítí, byl s ní a - co bylo ještě podivnější - rozveseloval ji. Ale proč?"Neumím nejlépe kreslit, ale podstoupím cokoliv, jen aby si neplakala, protože ty nejsi Ufňukaná Uršula!" řekl jí pevným hlasem.Chtěla, aby nebyl zase špatný a aby pokračoval v jeho novém chování, které mu slušelo."Nevím, jak na to zareaguješ, ale chci se tě na to zeptat. Chtěl bys strávit prázdniny se mnou a mými rodiči?" zeptala se.Vánoce byly tedy další zkušeností s ním. Začal se chovat více divně .. mnohem více."Pěkná košilka."Hermiona zamrzla na místě."Není ti v tom zima?" zeptal se ustaraně.Vše ale začínalo být i trochu vážnější."On ... on se dokáže dostat do mé hlavy ..."Po Vánocích se blížil výlet do Prasinkách a začínalo se to zamotávat ještě více. Hlavně pokud šlo o McLaggena."Já ho neprovokoval, pouze se mu vysmívál.Jsem hrdý zmijozel nemohu setrvat v přítomnosti nebelvíra,aniž bych ho  nezesměšnil."Samotný výlet do té vesnice měl něco do sebe ...Tom se usmál a vzal jednu kulku. Potichu přešel k Hermioně a sklonil se k jejímu uchu. Jemně se otřásla."Máš ráda maliny?" zeptal se jí tiše.Jenže pak se znovu "zjevil" Voldemort."Tvé oči ... něco se v nich objevilo ... světlo ..." zamumlala Hermiona.A nešlo jen o oči ... Tentokrát měla jeho přítomnost v Tomovi delší účinek."Pokud o tom někomu řekneš, pořádně si to odskáčeš a já si zjistím, jestli se o tom někdo dozvěděl. Nebude pak obtížné najít tě," zašeptal.Hermioně naskočila husí kůže, takového ho naposledy viděla ... ani nevěděla kdy, bylo to prostě dávno.Ten naštěstí zmizel."Chtěl jsem být nejlepším čarodějem a stále chci, jen teď ... nechci být takovým jako je on."Zmizel, ale něco nového vzniklo.Chodíte spolu? "Zeptal se Harry.Oba přikývli. Harry se zatvářil zmateně."Jak? Jak je to možné?""Políbil jsem ji ... a neodolala," dodal s úšklebkem.Rozhodně nechtěla, aby se vrátil na začátek. Možná proto ji ten prsten vystrašil. Ani si neuvědomila. že ho stále nosil. Bála se, že na něj bude mít účinek."Hermiona, jsi v pořádku? Nějak ses zamyslela," ozval se Tom."Jsem v pořádku ... Jen jsem si potřebovala pouze urovnat myšlenky," řekla mírně nepřítomným hlasem a hleděla mu do tmavých očí."Je třeba ale uznat, že si to udělala docela rychle," usmál se, ale vzápětí mu koutky rtů klesly. "K čemu si došla?" zeptal se opatrně.Hermiona si tiše povzdechla. Rozhlédla se kolem sebe, nikdo kolem nebyl, a tak se k němu naklonila a políbila ho na rty. Jemně, pomalu a krátce. Rychle se odtáhla a stále se na něj nervózně dívala. Tom se šibalsky zašklebil."Hermiona, neměla by si," zašeptal.Hermiona zrůžověla.Otočila se ke stolu a zbalila si své věci do tašky. Vstala, přehodila si tašku přes rameno, chtěla si vzít rozečtené Pohádky, jenže na stole už nebyly. Podívala se na Toma, stál vedle ní a v ruce držel to, co chtěla hledat. Podal jí je se šťastným leskem v očích."Děkuji.""Ne, já děkuji," poděkoval Tom.Hermiona se na něj nechápavě podívala."Naučila jsi mě věc, která se nezapomíná a já ti ještě nepoděkoval.""Co to je?" zeptala se zvědavě.

Takže chtěla bych se strašně omluvit že nevycházela kapitola ale myslím si že by se nikomu nechtělo psát takovém pařáku venku. Chtěla bych i zároveň oznámit že tento víkend možná vyjde jedna kapitola nebo dvě jedu totiž za svojí rodinou do Ostravy tak nevím jak to budu stíhat.
A zároveň bych chtěla poděkovat těmto lidem kteří mi psali pod kapitolami krásné komentáře i když jsem neměla náladu vůbec vydat další tak oni mi zvedli na 100% takže děkuji moc vám všem co to čtete a dáváte hvězdičky i těm to
RaptorkaOffice,@adel_si,fuckviotet,@kniiha
Děkuji ještě všem jednou 💚💚💚💚💚
Vaše Demi💚💚💚