You just walked into my life-tomione ✔️

23.kapitola

Nikdo neřekl ani slovo. Harry s Ginny se tvářili zamyšleně, Fred s Georgem znepokojeně a Hermiona měla kamenný výraz.
Raddle si tiše povzdechl. Chtěl odejít, protože se obával, co by se ještě mohlo stát, ale dříve, než se stihl i jen pohnout, tak do nemocničního křídla přiběhli pan a paní Weasleyovi. Paní Weasleyová rovnou běžela k Harrymu a ztuha ho objímala. Něco mu vděčným, no mírně hysterickým hlasem (podle Toma trochu hysterický byl), říkala. Raddle ji nevnímal. No zaslechl tichý šepot.Každý sledoval paní Weasleyovou, samozřejmě kromě Toma a Hermiony. Tom vstal z postele a přišel k Ronově posteli a dlaněmi se opřel o kovové zábradlí na konci postele, aby lépe slyšel, co se snaží Ron říct."Her ... Her ... Hermiona."V ošetřovně nastalo ticho. Harry s Ginny upřely pohled na Toma. V očích se mu na vteřinu objevili červené jiskry. Odvrátil svůj pohled od Weasleyho, podíval se na bílou peřinu a řekl: "Zajímavé."Hermiona prudce zvedla hlavu. Nyní je už sledoval každý."Něco nám uniklo?" zeptal se pan Weasley s obavami."Tak trochu," odpověděl Tom.Podíval se na Hermionu zkoumavým pohledem. Ona jemně pokrčila rameny. Věřila, že Weasleyovi neprozradí tajemství, ale i tak informaci, že spolu chodí, nechtěla mluvit většímu počtu lidí. Obávala se.Tom odvrátil svůj pohled, znovu se podíval na Rona a řekl: "Ale nemůžeme vám to říct. Čím méně lidí to bude vědět, tím lépe."Paní Weasleyová se zatvářila znepokojeně a nechápavě zároveň."Ale ... ale proč?" zeptala se nervózně."Mami, nech to tak, prosím," ozvala se Ginny. "Když to budou chtít říct, tak to řeknou.""Ale snad mám ...""Ne," přerušil ji chladně Riddle, "nemáte právo. Nejste Hermionina matka a už vůbec ne moje," dokončil s pohledem pevně upřeným na paní Weasleyovou.Paní Weasleyová překvapeně vypúlila oči, její manžel se zamračil a ostatní velmi překvapeni nebyli, že takto reagoval.Tom se pouze chladně díval do jejích očí, pak svůj pohled přenesl na Rona v posteli, přivřel oči a pak je znovu otevřel, jenže nebyly hnědé, ale červené. Hermiona si smutně povzdechla, nechtěla, aby se toto znovu stalo.Raddle si ale nikoho nevšímal, pouze Rona, který znovu něco mumlal, ale tentokrát ne tak nahlas."Zemřeš," zasyčel Raddle, otočil se na podpatku a odešel.Nastalo hrozivé a smutné ticho. Hermiona sklonila hlavu až ke kolenům a slzy se jí tlačily do očí.Ginny vstala, přešla k ní a objala ji kolem ramen."On jen žárlí. Nechce to dát otevřeně najevo a dusí to v sobě, proto se v očích objevila jeho špatná stránka. Ne vždy ji umí ovládat," šeptala"Gi-Ginny, já to chápu," říkala mezi vzlyky. "Já-já se jen o něj bojím. Nechci ..." polkla a větu nedopověděla ... nemohla. Pouze pomyšlení na to, že by jeho špatná stránka vyhrála, ji děsila."Jdi za ním," pošeptala jí Ginny a pohladila ji po vlasech."Ale ...""Žádné ale!" napomenula ji Ginny přísné. "Jdi!"Hermiona si utřela slzy z očí, pomalu vstala a odešla. Jakmile zavřela dveře nemocničního křídla, tak se rozběhla po schodech dolů. Tom nebyl tak daleko a rychle ho doběhla."Tom," oslovila ho tak nahlas, jak jen dokázala.Tom se pomalu otočil. Naštěstí neměl červené oči, Hermiona se mohla znovu potopit do hnědé čokolády v jeho očích. Jenže byly smutné, zahanbeny a trochu rozzlobené."Tom, pokud žárlíš, což je pravděpodobné, tak je to naprosto v pořádku," řekla tiše.Mlčel. Pohledem nejistě občas přeskakoval z neurčitého místa do jejích očí.Sešla pár schodů dolů a ocitla se pouze o schod výš než byl on, alespoň byli na jedné úrovni a mohla se přímo dívat do jeho očí."A ... pokud jde o něj, nemusíš si dělat starosti, já chápu, že ho nemůžeš stále držet mimo tebe," říkala dál, ale pak už byla tiše a čekala, jestli něco řekne."Víš ..." začal pomalu a potichu, ale i tak se tomu Hermiona potěšila, "už delší dobu mám pocit, že Weasley k tobě něco cítí. Nevím to ale nijak dokázat. Jedině, kdyby se jeho šeptání tvého jména dalo pokládat za důkaz. Pravidla této hry ale dobře neznám, "dořekl smutně."Ani nemusíš, není co řešit. I kdyby ke mně něco cítil - něco více než kamarádskou lásku - tak to mé city k tobě neovlivní. Ty si to, co chci a potřebuji, Tome," říkala mu smutně i pevně zároveň.Tom nevěděl, co má říct, pouze si tiše povzdechl. Hermiona to ale nevzdala, chystala se ho obejmout, ale najednou zaslechla kroky. Oba se lekli. Byl to pouze profesor Brumbál, Křiklan, McGonagallová a Snape. Hermiona měla trochu obavy ze Snapea, protože na ni i Toma hleděl zvláštním pohledem. Brumbál, naopak měl v očích jiskry, nenápadně mrkl na Toma a pokračovali v jejich cestě do nemocničního křídla.Jakmile zmizely z pohledu a doslechu, Tom se zamračil."Co to mělo znamenat?""Zřejmě se těší," odpověděla tiše Hermiona.Tom se otočil a podíval se na ni zvědavým pohledem. Někdy tomuto světu vážně nerozuměl. Hermiona zřejmě pochopila, že jí nerozumí. Znovu ho chtěla obejmout a zase nemohla, neboť zaslechla další kroky, tyto byly tišší a rychlejší. Jediné, co stihli zaregistrovat, byla Lavender, ani jednoho z nich si nevšímala a upalovala nahoru po schodech.Tom s Hermionou se na sebe podívali, Tom se ušklíbl, věděl, že Weasleyho čeká peklo, když se probere. Hermiona nad ním pouze zavrtěla hlavou, neboť tušila, na co myslí, a konečně ho objala.Tom se tomu potěšil, znovu mohl pomalým, ba až hadím, pohybem obmotat ruce kolem pasu a přitáhnout si ji k sobě. Cítil, jak se jemně přitulila a přitiskla svou hlavu k jeho krku. Spokojeně se usmál a oba si vychutnávali společný moment v samotě po dlouhé chvíli."Takže opravdu nemusím žárlit?" zeptal se tiše Tom a jeho dechem jí polechtal krk."Ne," odpověděla klidně Hermiona a políbila ho na tvář.Opět byli slyšet kroky. Oba si povzdechli a odtáhli se od sebe. Těžké kroky vydával Hagrid. Když je spatřil, tak pouze překvapeně zamrkal svými malými černými očima."Ahoj, Hagride," ušklíbl se Tom, čímž si zasloužil nenápadný šťouchnutí do žeber od Hermiony."Ahoj," usmála se Hermiona co nejnevinnější a nejnenápadněji, jak dokázala."Čauko, Hermiona. Slyšel jsem o Ronovi, je to smutné ... Tak já ho tedy jdu podívat," řekl nakonec a odešel.Poslouchali, jak jeho hlasité kroky ustaly a Hermiona se hned obrátila na Toma se zamračeným pohledem."Musíš stále lidi kolem sebe provokovat?" zeptala se."Ano," odpověděl klidně."Proč?""Za prvé, jsem zmijozelští a zadruhé je to docela zábavné ... hlavně, pokud mohu provokovat tebe," usmál se a brnkl jí do nosu.Hermiona zrůžověla a usmála se."A jak se má Mirar?" zeptala se najednou."Je jí skvěle, spí v mé posteli," ušklíbl se, "nežárlíš?""Ani trochu," uklidnila ho Hermiona.Tom se ušklíbl, chytil její hlavu do svých dlaní, natáhl se k ní a políbil ji na čelo.
Následující den se zpráva o Ronově otrávení roznesla po celé škole. Pro studenty to ale velmi zajímavá zpráva nebyla, protože Ron byl u profesora Křiklana v době, kdy se otrávil. Tomu se Raddle právě škodolibě usmíval. Byl rád, že jeho teorie o Ronově nízké popularitě ve všech směrech opět potvrdila svoji pravdivost.Pro změnu, Harry nebyl v poslední době nadšený ničím. Když ho neotravovala Lavender ohledně Rona, tak to byl McLaggen, který řešil Hermionu a famfrpál.Týden před zápasem nebelvírských s Mrzimorští se Ron probral z kómatu. Harry ho chodil pravidelně navštěvovat a přinutil mírně nervózní Hermionu, aby chodila s ním. Hermiona s Ronem se trochu rozpačitě udobřili a krátce se objali.V den zápasu se Hermiona rozhodla, že navštíví Rona a Tom se mile nabídl, že půjde s ní. Hermiona nad ním pouze zavrtěla hlavou a souhlasila.Přišli k nemocničnímu křídlu a slyšeli, jak tam Harry ještě je a vypráví se s Ronem."Pokud s ní už nechceš chodit, tak jí to řekni," doporučoval mu Harry.Hermiona s Tomem pomalu vkročili do dveří."Ono to není tak snadné ... někdy ani nemám čas otevřít ústa a už ...""A už ti je naplní svými," poznamenal Tom s úšklebkem, čímž na sebe upoutal pozornost chlapců a Hermionin rozzlobený pohled.Ron si povzdechl."Co tu chceš?""No tak se podívejme," začal Riddle veselým hlasem. Harry převrátil oči ke stropu, pak se potichu rozloučil s Ronem a ujel na zápas, "chtěl bych tu skříň s lektvary, elixíry se sejdou vždy, peřiny by se také sešli, rád se do nich zavrtávají ... hm ... polštáře nechci, "poznamenal, přešel k jedné posteli a zvedl bílý polštář a prohmatává ho," na takových jsem spával v sirotčinci. Nechápu, jak mohou lidem dát takové tenké polštáře ... fuj, "dokončil mírně znechuceně a položil polštář zpět na postel.Okem zahlédl Hermionu. Viděl veselé jiskry v jejích očích a slabý úšklebek na rtech. Rozhodl se ale, že to nechá tak ... kvůli Weasleymu, kterému se zvedal krevní tlak a kvůli Hermioně, nechtěl, aby se nezačala smát (pak se to mohlo všechno zhoršit)."Proč je tady?" zeptal se odevzdaně Hermiony."Chtěl jsem přijít, chtěl jsem vidět zrádce Weasleyho," odpověděl Riddle, tentokrát jeho hlas nabýval jistou dávku hněvu."Zrádce?" nechápal Ron a nervózně přeskočil pohledem na Hermionu, která se nyní varovně dívala na Raddla.Jemu se v očích mihl nebezpečný lesk. Pomalu kráčel k Ronově posteli."Ano, zrádce. Ty jsi byl ten, kdo ji nechal plakat a truchlit," promluvil potichu. "A nebylo to o nic lepší, když se o ni zajímal McLaggen."Hermiona vykročila k Tomovi, prošla ke němu a zašeptala: "Tom, uklidni se."Jenže on ji neposlouchal."Nepochopil jsi ... nerozuměl si ... odešel ..." Raddle byl rozhořčen, "odešel si jen kvůli takové ... jako je Brownová.""Tom," oslovila ho opět Hermiona, tentokrát hlasitěji a chytila ​​ho za ruku. Druhou se dotkla jeho tváře a otočila ji k sobě.Jeho oči byly zpočátku rozzlobené, no viděla, jak se uklidňuje. Nakonec viděla, jak pohybuje rty, vyčítala slovo děkuji. Podívala se mu zpátky do očí a slabě, ale vděčně se na něj usmála.Ron to všechno pozoroval, dostal podivný pocit ... Měl pocit, jako by se něco mezi nimi dělo.Nemůže se nic dít. Je to Voldemort a ona je dost chytrá na to, aby to pochopila, pomyslel si a zamyšleně se zahleděl do zdi naproti.Jenže Raddle je výborný manipulátor, ozval se druhý hlas v jeho hlavě.Hermiona je v ohrožení, napadlo ho odrazu a opět se podíval na dvojici, která ho zaujatě pozorovala. Najednou Rona něco napadlo."Raddle, chci se s tebou promluvit o samotě," promluvil.Raddleova obočí vyskočilo vyšší než obvykle a Hermiona se na Rona dívala jednak zmateným, jednak ustrašený pohledem.Rozhodně nechtěla, aby vyhodili nemocniční křídlo do povětří."Ale já to nechci," odpověděl Riddle, "pokud se chceš s někým promluvit, měla by to být Hermiona, něco jí dlužíš," dodal.Následně vstal, pohrdavě se na Weasleyho podíval a odešel. V ošetřovně nastalo ticho. Hermiona a Ron se na sebe nervózně podívali."Asi má s tímto pravdu," začal a přitom se díval na peřinu, "něco ti dlužím ... omluvu.""Nedívej se na tu peřinu, ona ti nic neudělala!" ozval se ostrý hlas u dveří.Oba mírně nadskočili a upřely svůj pohled na dveře, v nich viděli Raddleova hlavu a polovinu těla, nakláněl se do místnosti s přísným pohledem, namířeným na Rona."Nemohl by si konečně vypadnout?" vykřikl Ron podrážděně.Raddle se pouze ušklíbl a jeho hlava i s tělem zmizely za dveřmi.Ron si odkašlal, podíval se do Hermioniných hnědých očí a začal: "No víš ... chtěl jsem se ti omluvit. A také mám i otázku.""Odpustila jsem ti. Už to vzala voda," pousmála se Hermiona. "Vlastně ... uvědomuji si, že chodit s Lavender není až tak skvělé," ušklíbla se. Ron se krátce zasmál. "Co ses chtěl zeptat?" zeptala se."Jak jste na tom s Raddlem?""Někdy dobře, někdy špatně. Voldemort dokáže vstoupit do jeho hlavy stejně jako Harrymu," odpověděla s povzdechem Hermiona a mírně sklonila hlavu."Tak to mi je novinka," promluvil Ron překvapeně a zapískal. "A je to špatné?"Tentokrát to byla Hermiona, kdo se překvapeně díval."Zda je to špatné? Samozřejmě, že je to ...""Nemyslel jsem to tak," bránil se Ron, "myslel jsem na ty stavy ... Děje se to často?"Hermiona se viditelně uklidnila."Obvykle jen když je rozzlobený nebo se nebrání Nitrobraně.""Proč se jí nebrání?""Člověk nemůže celou dobu hlídat své myšlenky," vysvětlila mu to Hermiona."Aha, jasné," pochopil Ron.Hermiona se po návštěvě vrátila do klubovny, zápas ještě neskončil. V klubovně nikdo nebyl. Musela nad tím převrátit oči, každý se zajímal pouze o famfrpál. Sedla si do křesla při teplém krbu a začetla se do knihy.Asi tak o patnáct minut vešla velká skupina pobouřených nebelvírských společně s členy týmu. Harry mezi nimi nebyl. Hermionin pohled se setkal s Ginnin. Byly ustrašené. Přešla rychle k ní, skoro zakopla o konferenční stolek, ale bezpečně se ocitla při ní."Co se stalo?" zeptala se Hermiona."Harry dostal Potloukem do hlavy, je v ošetřovně. Ale můžeme jít k němu až večer," odpověděla smutně Ginny."Takže Mrzimor vyhrál?" zeptala se Hermiona, ačkoli věděla odpověď."Ano," promluvil Dean, který k nim právě přišel.

Konečně je kapitola na světě tak si ji užijte

Vaše Demi💚💚💚