You just walked into my life-tomione ✔️

24.kapitola

"Takže Mrzimor vyhrál?" zeptala se Hermiona, ačkoli věděla odpověď."Ano," promluvil Dean, který k nim právě přišel.

"Byla to docela sranda, když Harry padal na koštěti dolů," pokračoval a Ginnin výraz začínal být stále více nebezpečnější. Dean se ušklíbl. "Ale Peakesi a Coot ho zachytily, ale i tak to vypadalo směšné," usoudil a zachechtal se."Prosím?" zeptala se Ginny, jejíž hlas se od hněvu až třásl. "Co jsi řekl?" zeptala se znovu a založila si ruce v bok.Deanovi zmizel z tváře úsměv. Hermiona se raději vzdálila, nechtěla být při jejich hádce. Sedla si do volného vzdáleného kouta místnosti.Slunce pomalu zapadalo za obzor a Ginny vyšla z dívčích ložnic. Oči měla červené a trochu nateklé. Hermiona se na ni smutně podívala, vstala z křesla a šla s ní do nemocničního křídla."Netrap se kvůli němu. Dean je ... prostě zvláštní," promluvila tiše Hermiona.Asi poprvé v životě nevěděla, co jí říct. S Deanem na začátku byla šťastná i když ne skutečně zamilovaná, protože jedinou osobu, kterou skutečně milovala byl Harry. V poslední době se ale s Deanem hádala. Nevěděla proč, ale nechtěla se jim do toho míchat."To ano, hlavně v poslední době," odpověděla Ginny."Možná žárlí ... na Harryho."Ginny se krátce zasmála, ale pak zvážněla. Možná měla Hermiona pravdu. Ale Ginny se snažila nedávat velmi najevo, že se o Harryho zajímá. Otázka byla, zda Harry žárlí na Deana."A co Raddle?" zeptala se potichu Hermiony, když šli po schodech nahoru na ošetřovnu.Hermiona překvapeně zamrkala."Prosím?" zeptala se zaskočeně."Ještě stále žárlí ... na Rona? Co je v podstatě dobře, aspoň víš, že tě skutečně miluje a nechce tě ztratit," usmála se Ginny.Hermiona se začervenala. Nevěděla, co jí na to říct. No vážně měla pocit, že Raddle má stále s Ronem nějaký problém a Ron zase s Raddlem.Vešli do nemocničního křídla. Viděli, že Harry nespí, ale Ron spal ve vedlejší posteli."Ahoj, Harry," pozdravili ho potichu dívky.Harry se usmál na obě a odzdravil jim. Sedli si na židle u postele."Jak se cítíš?" zeptala se Ginny."Ach, dá se to," pousmál se, "až na tu bolest hlavy."Soucitně přikývla a nastalo trapné ticho."Spí už dlouho?" zeptala se Hermiona Harryho a pohledem ukázala na Rona.Harry pokrčil rameny a odpověděl: "Ani ne, asi už takových patnáct minut.""Fajn ..."Harry se najednou nad něčím zamyslel. Chvíli prázdno díval do zdi, ale pak svůj pohled stočil na Ginny."Musím si promluvit s Hermionou o samotě," promluvil, "promiň, mohla bys nás nechat?" zeptal se jí.Ginny přikývla, potichu se s nimi rozloučila a odešla. Hermiona se s očekáváním podívala na Harryho, aby jí řekl, nad něčím přemýšlel. Skoro se bála zeptat, nad čím, tušila, že odpověď bude Malfoy."Potkal jsem Malfoye před utkáním. Byl s nějakými malými dívkami z Mrzimoru, určitě to byly Crabbe a Goyle," promluvil.Hermiona si povzdechla. A bylo to tady. Malfoy a jeho dívky alias Crabbe a Goyle."Fajn, no a co?" zeptala se podrážděně. "Mě se zase Ron vyptával na Toma. Myslím, že to je o něco horší," řekla tiše.Harry zpozorněl. Ronovy otázky a Hermioniny odpovědi o Raddle mohly vyvolat problémy. Ron se prostě nemohl dozvědět o Tomovi a Hermioně, jednal by impulzivně a kdoví, jak přesně by to vypadalo."Ron  s ním chtěl o něčem mluvit o samotě," pokračovala Hermiona, "ale Tom odmítl.""Ani se mu nedivím," ušklíbl se Harry a Hermiona se zamračila, a tak mu úsměv z tváře rychle zmizel. "Kdoví, co mohl Ron chtít," dodal."Určitě se chtěl zeptat na něco soukromého. Mě se ptal na to, jak jsme na tom s Tomem," povzdechla si Hermiona.Díky skvělé péče madame Pomfreyové byly Ron s Harrym rychle propuštěni. Spolu s Hermionou šli v to ráno, kdy byli propuštěni, na snídani. Prozradila jim, že se Dean s Ginny pohádali, což Harryho zaujalo, ale snažil se to zakrýt.Ve vstupní hale setkali Lenku. Jakmile je spatřila, vytáhla z kapsy list. Harry tušil, že je od Brumbála."Ahojte," usmívala se. "Harry, mám ti dát tohle," řekla Harrymu a podala mu obálku, on si ji nadšeně vzal."Děkuji, Luno.""Luna ... Lovegoodová, že?" zeptal se Luny Raddle, který se právě vynořil ze zmijozelských bludišť spolu s Nottem.Luna se na něj překvapeně podívala (tak překvapeně jako na každého jiného smrtelníka) a přikývla."A ty jsi Tom Tool.""Správně," ušklíbl se a podal jí ruku.Potřásli si rukama a Luna konstatovala: "Jsi opravdu zmijozelští. Máš studené ruce a ironický pohled."Raddleův úsměv se rozšířil a nakonec řekl: "Děkuji."Hermiona si neodpustila slabý náznak úsměvu, měla ale problém se neusmát pořádně. Luna si to naneštěstí všimla."Usmívá se ... myslíš si, že je atraktivní? Spousta dívek se usmívá v přítomnosti pěkných chlapců."Hermiona na sobě ucítila všechny pohledy, což ji nedobrovolně donutilo, aby její tváře nabraly růžový nádech."Och, ne," zavrtěla hlavou."Tak to je dobře, aspoň se od jiných líšíš. Většina dívek na této škole si myslí, že je atraktivní. Tak se mějte," dodala vesele a odešla.Raddle a Hermiona nadzvedli obočí, snažili se na sebe nepodívat, ale i tak se na pár vteřin podívali. Hermiona si všimla veselé jiskry v jeho očích, ale tvář měl kamennou jako vždy, když byl mezi lidmi."Tak to bylo zvláštní, měli bychom jít," promluvil Nott k Tomovi.Raddle odvrátil zrak od odchozí Luny, krátce se na něj podíval a přikývl. Jakmile byly dostatečně daleko, Ron zavrčel."To je vážně idiot.""Vždyť skoro nic neřekl," obhajovala ho Hermiona, ale to zřejmě neměla dělat, protože Ron se na ni ošklivě podíval."Raději pojďme na ty snídaně," ukončil to Harry a rázně vykročil do síně.Zastavila ho ale mrzutě se tvářící Lavender. Hermiona rychle prošla vedle ní a šla si s Harrym sednout ke nebelvírskému stolu.O takových patnáct minut se k nim připojil i sklíčeně se tvářící Ron i s Lavender.Po snídani Hermiona mířila na hodinu starobylých run. Pomalu kráčela po schodech na třetí patro, když zjistila, že vedle ní kráčí Tom."Ahoj," pozdravil ji potichu, "potřebuju si s tebou promluvit," řekl chladně. Hermiona se dovtípila, že je to kvůli divadlu."Fajn," odpověděla stejně studeným hlasem. "Kde a kdy?""Odpověď máš v kapse v sukni," řekl a rychlejším krokem se vydal k učebně.Hermiona překvapeně zamrkala a sledovala jeho vzdálenou postavu. Pokračovala v cestě, vytáhla si jeho lístek a na něm stálo: Dnes v osm večer u Komnaty nejvyšší potřeby.