You just walked into my life-tomione ✔️

26.kapitola

Omlouvám se za pozdní kapitolu tady ji máte a užijte si ji❤️

"Ach, ano, jasné. Měj se, Tom," rozloučila se rychle Hermiona as Ronem vykročili směrem k Třem košťatům."Tom?" zeptal se zmateně, nemohl skrýt ale i znechucení."Je to jeho jméno nebo ne?" reagovala nervózně Hermiona.

Riddle pocítil nával zlosti, ale rychle pomyslel na to, že si musí dávat pozor na svou hlavu. Netoužil po tom, aby se mu do ní Voldemort opět dostal."Hej," zakřičel na něj někdo.Riddle se otočil za tím hlasem, patřil Nott, který k němu právě přišel."Nezajdeme do Prasečí hlavy?" zeptal se Nott s menšími obavami, když viděl Raddleův výraz."Dobře," přikývl a oba se potichu vydali k Prasečí hlavě."Stalo se něco? Weasley tě zase naštval? Nějak se nyní motá okolo Grangerové ... no přitom má tu Brownovou ... On je fakt zvláštní."Riddle mlčky přikývl a vešli do zaprášeného baru.

Hermiona měla v noci hlídku ve vstupní hale a v areálu. Všude panovalo ticho až se najednou ozval Raddleův hlas, který volal její jméno. Prudce se rozhlédla kolem sebe, uviděla ho ve dveřích, které vedly do kuchyni a Mrzimorské klubovny. Popošla blíž a všimla si, že vypadal jaksi jinak. Vrchní knoflíky košile měl rozepnuté, vlasy rozcuchané a oční bělmo zarudlé."Ahoj, moje sladká Hermiona," promluvil veselým a opilým hlasem.Hermiona nejprve vypúlila překvapením oči a pak si povzdechla. Netušila, že by ho někdy mohla vidět v takovém stavu.Překročil práh a pomalým, nejistým krokem se vydal k ní. Rozzlobeně se na něj podívala a založila ruce v bok."Co si to se sebou udělal?" zeptala se ho a zamračila se.Tom se krátce a vesele zasmál."Níííč, miláčku," odpověděl s úsměvem a natáhl k ní ruce, ale Hermionu po nich plácla, "au ... No abych přešel k věci," začínal a ukázal na ni, "šel jsem s Nott do Prasečííí hlavy, tam jsem byl ještě v pohodě, ale pak jsem šel i se svými myšlenkami do kuchyně. Néévěřila bys, jaký byl Dobby milý. Donesl mi ohnivou whisky přesto, že to měl zakázáno ... Zdá se, že moje schopnosti přesvědčovat dosáhly vysoké úúrovně ... ale - abych byl upřímný, "ztišil hlas a prst si přiložil ke rtům a naklonil se k ní," ani jsem se velmi snažit nemusel. ""Cos mu udělal?" zeptala se Hermiona s obavami."Níííč ... pouze jsem se mu tak trochu vyhrožoval, ale nakonec jsme si porozuměli," usmíval se Tom.Hermiona se na něj opět zamračila."Jsi tak rozkošná, když se zlobíš, víš TOO?""Ne, myslím, že ne. Pojď, musíš se dát do pořádku, takto po Bradavicích chodit nemůžeš. Kdyby tě někdo viděl, kdoví, co bys mu udělal ..." dořekla a chytila ​​ho za zápěstí.Vedla ho až na sedmé patro, které bylo prázdné. Prošla třikrát kolem stěny a potom ho vtáhla dovnitř. Komnata vypadala podobně jako nemocniční křídlo, naproti dveřím bylo velké okno, napravo bylo jedno bílé lůžko, při něm noční stolek a oproti postele byly dvě skříně - jedna s lektvary, druhá s knihami.Než vykročila, pocítila jak si ji Tom k sobě zezadu přitáhl a opřel si hlavu o její. Do nosu se jí dostala nepřitažlivá vůně ohnivé whisky. Prošel jí mráz po zádech, nakonec se z jeho těsného objetí dostala a odvedla ho k posteli a posadila ho. Snažil se ji stáhnout k němu na kolena s tichým kňourání, ale vymámila se z jeho objetí a prošla ke skříni s lektvary. Vybrala elixír na spánek bez snů, elixír proti nevolnosti a elixír proti bolesti hlavy. Přišla zpět k jeho posteli, položila elixír proti nevolnosti a proti bolesti hlavy na noční stolek a obrátila se k němu s druhým."Vypij to," řekla mu přísně a podala mu ho."Chceš mě uspat?" zeptal se dotčeně a prohlížel si fialový elixír."Ano," odpověděla na rovinu Hermiona.Tom se krátce zamračil, přeskočil pohledem z elixíru na ni a pak zpět."Ále, Hermiono ... proč?" zeptal se smutným hlasem a zíral na ni psími očima."Musíš se z toho vyspat! Nevím, proč ses opil, ale opravdu oba potřebujeme, abys spal.""Tebe nerozmluvím," poznamenal mrzutě Tom a nakonec obsah elixíru vypil.Pomalu klesl na postel a Hermiona si vydechla. Otevřela okno a přikryla Toma tenkou peřinou. Místnost jí vykouzlila další postel, akorát pohodlnější, zula se, dala si dole plášť. Vedle postele jí vykouzlila i noční stolek, na něm stál budík, nastavila ho na pátou ráno a také ona si lehla.Slunce pomalu vycházelo ven a Hermiona se s trhnutím probudila na hlasitý budík. Okamžitě se posadila, vypnula ho a porozhlédnout se po místnosti. Riddle už v místnosti nebyl, ale slyšela, jak se z jedněch dveří ozývá sprcha. Zřejmě se cítil lépe, dokonce vypil zbylé dva elixíry, které mu dala.Hermiona si povzdechla, obula se a čekala. Voda se zastavila a Hermiona dál klidně seděla. Dokud vyšel ven proběhlo alespoň dvacet minut. Ani se nedivila, že je v koupelně tak dlouho. Slyšela, jak se dveře otevřely a on vyšel ven.Otočila hlavu a viděla, že je už oblečený, učesaný a podle vůně i oholený. V obličeji měl provinilý výraz. Nesměle se na ni podíval a všimla si jemného ruměnce na jeho tvářích. Původně na něj chtěla křičet, ale jaksi nemohla.Stiskla rty k sobě, pomalu se nadechla a pak vydechla. Tom opět sklopil pohled k zemi a pomalu šel k posteli."Na co si myslel, když ses včera opíjel ohnivou whisky?" zeptala se ho. Slyšela svůj zklamaný hlas ... nechtěla ho mít zklamaný, chtěla ho mít rozzlobený ... ale jaksi to nešlo."Myslím, že vhodná odpověď je, že jsem nemyslel," odpověděl tiše."Nechci vědět, co je vhodná odpověď, chci vědět, na co si myslel," reagovala pokoje Hermiona.Její klidný, tichý hlas to Tomovi dělal ještě obtížnější."Myslel jsem na to, jak s tebou Weasley šel do Tří košťat. Tvářil se tak povýšeně, jakoby říkal:" Beru Hermionu do Tří košťat a ty ne. Hahaha! "  "Říkal naštvaným hlasem, přičemž napodobil Ronův povýšený výraz, to vyvolalo na Hermionině tváři slabý úsměv.Riddle se na ni překvapeně díval."Mám takový pocit, že musím Ronovi říct, aby se tak k tobě nechoval, nedělá ti to dobře," navrhla Hermiona."To by bylo od tebe pozorné, děkuji, Hermiona," poznamenal Riddle tišeji. "Ale stále jsem se neomluvil, takže ... promiň," omluvil se a sklonil pohled k zemi."V pořádku, odpuštěno.""A děkuji," poděkoval nečekaně, "že jsi mě sem vzala. Doufám, že jsem včera nebyl velmi ... špatný.""Ne, nebyl," odpověděla tiše Hermiona. Riddle přikývl."Mohu ... jít do koupelny?" zeptala se ho.Opět přikývl. Zavřela za sebou dveře. Sebral ze stolku své hodinky a zapnul si je. O pár minut vyšla ven. Vzala si plášť a podívala se na něj. Oči se mu vesele zajiskřily. Hermiona se na něj podezřívavě podívala."Co to bylo?""Nevím, co myslíš," odpověděl nevinně Tom.Ve skutečnosti myslel na to, jaká je Hermiona vlastně úžasná. Stále mu věřila ... i když udělal něco nepěkného a zmijozelského.Rovněž byla krásná a chytrá. Toma ale momentálně zaujala jen ta krása. Hermiona v ranním svitu byla nádherná. Pomyslel i na to, že by mohl dostat nějakou odměnu za to, že se jí omluvil a také poděkoval. Stálo ho to námahu, ale nelitoval."Netvař se, že nevíš," řekla Hermiona potichu a pomalu k němu přišla.Zahleděla se do jeho krásných tmavých očí, pak svůj pohled přesunula na jeho rty a ty se okamžitě roztáhly do úšklebku.Hermiona pocítila, jak se začervenala. Vždy se mu podařilo jí zahřát tvář. Hermiona se pousmála a podívala se mu opět do očí.Ucítila konečky jeho teplých prstů na tváři, fascinovaně sledoval její červenající se tvář. Pak pohledem sklouzl na její rty.Začervenala se ještě více, bylo jí příjemně teplo.