You just walked into my life-tomione ✔️

27.kapitola

Další kapitola tak si ji užijte💚💚💚

Zaslechl za sebou pohyb, Riddle vstal ze židle a ruce si založil za záda."Pospěš si, Tom," upozornil ho Křiklan. "Nechceš přece, aby tě přistihli po večerce, tebe prefekta ..."

"Pane profesore, chtěl jsem se vás na něco zeptat.""Jen se ptej, chlapče, jen se ptej.""Pane, rád bych věděl, co víte o ... o viteálech."Křiklanův výraz se okamžitě změnil, nebyl takový přívětivý, byl plný obav."Projekt na obranu proti černé magii, že?"Na Křiklana bylo vidět, že nejde o projekt."Ani ne, pane. Narazil jsem na ten termín při čtení a docela jsem mu nerozuměl," řekl tiše Raddle."No ... tedy ... těžko by si v Bradavicích našel knihu, která by uváděla nějaké podrobnosti o viteálech, Tom. Je to velmi černá magie, opravdu velmi černá.""Ale vy zřejmě o nich víte všechno, nicméně, pane profesore? Čaroděj jako vy ... promiňte ... pokud mi to nemůžete říct, samozřejmě ... jen jsem si byl jistý, že pokud to někdo ví, jste to vy. .. Tak jsem se rozhodl, že se zeptám ... "Říkal to váhavě, nenuceně, opatrně lichotil, nic přehnané. Kromě Křiklana mu nikdo v místnosti nenaletěl. Pro Hermionu, Harryho a Brumbála bylo jasné, že tu informaci opravdu velmi chce."Takže," začal Křiklan a nervózně hleděl na Raddla, jakoby očekával každou jeho reakci a chtěl ji vidět. "Ovšem, neuškodí, když ti to tak zhruba nastíním. Viteál je slovo, které se používá k označení předmětu, do kterého si člověk skryje část duše.""Celkem nerozumím, co to znamená."Riddle si pečlivě ovládal hlas, ale bylo trochu cítit jeho vzrušení a nedočkavost."No, člověk si rozdělí duši a její část ukryje do předmětu mimo těla. Potom, i když někdo napadne nebo zničí jeho tělo, nemůže fyzicky zemřít, protože část jeho duše zůstává připoutána k zemi a nepoškozená. Jenže existence v takové formě ... "Křiklanův obličej se  tvářil smutně."Málokdo by to chtěl, Tom. Smrt by byla lepší."Hermiona popošla blíž, aby viděla Tomovi do obličeje. Jeho oči zářily touhou po větších podrobnostech.Takový skutečně byl? zeptala se samé sebe Hermiona."Jak si člověk rozdělí duši?"Křiklan se už zjevně cítil nepříjemně. Harry si všiml, že se mu jemně leskne čelo ve světle plynových lamp a ohně z krbu."Musíš chápat, že duše musí zůstat nedotčena a celá. Její rozdělení je násilný čin, je to proti přírodě.""Ale jak se to dělá?"Hermiona musela trochu obdivovat jeho odvahu se ho i nejdále zpytovat takové věci."Spáchání nějakého zločinu - největšího zločinu. Vraždy. Když někdo vraždí, jeho duše se přitom trhá. Čaroděj, který má v úmyslu vytvořit viteál, využije toto poškození ve svůj prospěch. Odtržení část vsadí ...""Vsadí? Ale jak?""Je na to nějaké zaklínadlo, ale neptej se mě, nevím, jaké!" říkal Slughorn a tvářil se bázlivě a nejistě. "Vypadám, že bych se o to pokusil ... vypadám jako vrah?""Ne, samozřejmě ne," rychle ho uklidňoval Riddle. "Promiňte, nechtěl jsem vás urazit.""Ne, ne, nejsem uražený," mrzutě ho ujišťoval profesor. "Je to přirozené, že si na takové věci zvědavý ... čarodějů jistého formátu vždy tato stránka magie přitahovala ...""Ano, pane. Ale nechápu," říkal Raddle, "jen tak ze zvědavosti - může se duše rozštěpit pouze jednou? Nebylo by lepší, aby byl člověk silnější, rozdělit duši na více kousků? Například sedm ...""Při Merlinovy ​​bradě, Tom!" vykřikl Křiklan. "Sedm? Nestačí ti pomyšlení na vraždu jednoho člověka? A v každém případě ... už jen rozpůlit duši je špatné ... ale roztrhat ji na sedm kusů?"Křiklan se tvářil opravdu znepokojneně. Hleděl na Raddla, jakoby ho viděl jasně poprvé, Harry byl přesvědčen, že lituje, že se nechal do tohoto rozhovoru zatáhnout."Samozřejmě," mumlal, "toto všechno, co jsme říkali, jsou jen hypotézy, však? Čistě akademické ...""Samozřejmě, pane," přikývl slabě Riddle a konejšivě se na něj usmál."Přesto, Tom, mlč o tom, co jsem ti řekl ... Lidem by se nelíbilo, že jsme mluvili o viteálech. Víš, v Bradavicích je to zakázaná téma ... zvlášť Brumbál je na to přísný ...""Neřeknu ani slovo, pane," slíbil Riddle. Otočil se a odcházel. Harry si všiml jeho démonickýho výrazu tváře."Děkuji, Harry," zašeptal Brumbál. "Půjdeme ..."Všichni tři vyšli z myslánky. Harry a Hermiona vstali a Brumbál si už sedal za svůj stůl."Zajímavé," zašeptal a spojil konečky prstů.Někdo zaklepal a Harry měl pocit, jako by vše v místnosti ztichlo. Tušil, kdo to byl."Myslím, že by mohl jít dovnitř," promluvil Brumbál.Harry rázně vykročil ke dveřím a otevřel je. Za nimi stál Riddle, který vypadal stejně jako v vzpomínce, ale Harry měl pocit, že přece jen vypadá unavenější."Slyšel jsem, že si získal vzpomínku. Potkal jsem Křiklana, vypadal zničeně ... co si mu udělal?" zeptal se zvědavě a zároveň pobaveně."Nic vážného," odpověděl podrážděně Harry a pustil Raddla dovnitř."Proč jsi tady?" zeptal se ho Harry okamžitě, jakmile zavřel dveře."Slyšel jsem, že si získal vzpomínku," zopakoval klidně Riddle a nespustil oči z Harryho."Získal a právě jsme z ní přišli," ozval se Brumbál a vstal ze svého křesla.Riddle se zahleděl na Brumbála, ale pak mu do oka padla Hermiona. Nečekal ji tady. Ani nechtěl, aby tu vzpomínku viděla. Co ho ale překvapilo, nedívala se na něj vztekle ... spíš nejistě."A?" zeptal se Riddle Brumbála a nadzvedl obočí."A jsem rád, že si je nevytvořil ty, přestože si to plánoval. Bohužel, totéž o Voldemortovi říct nemohu.""Už když je řeč o něm," začal Riddle a přistoupil k Brumbálově stolu, "opět se mi dostal do hlavy. Řekl mi, že ničím jeho viteály. Šálek a medailon jsou prý zničeny."Brumbál překvapeně zvedl obočí."To ale mění situaci! Pokud je i medailon zničen, to znamená, že ten, který jsem našel, byl falešný," řekl si potichu Brumbál a posadil se.Riddle následoval jeho příklad, pohodlně se usadil na židli a překřížil si nohy. Brumbál vykouzlil ještě jednu židli a Harry s Hermionou se posadili."Vy jste našel nějaký medailon?" zeptal se zaskočeně Harry."Ano ... právě jsem se vrátil z jeskyně u moře, byl v nádobě s jedem * ... Tom tu jeskyni určitě dobře zná," vysvětlil Brumbál a podíval se zpoza brýlí na Toma, který na něj mlčky a bez výrazu hleděl."To, že jeho viteály se ničí samo je novinka. Osobně si myslím, že to komplikuje a také zjednodušuje situaci.Šálek a medailon nejsou jediné předměty, které jsou zničeny, "řekl a vytáhl ze zásuvky Tomův proboden deník a Rojvol prsten.Riddle se zamračil a narovnal na židli. Mírně se předklonil a vzal do rukou deník a ohlédl si ho, dokonce i prolistoval staré slepené stránky, které byly místy od černého inkoustu. Položil ho a pak sebral i prsten a se zájmem prohlížel a podíval se i na Brumbálovu zčernájící ruku. Položil prsten na stůl."Proč jste si ho nasadil?" zeptal se Riddle Brumbála.Brumbál sklonil pohled na prsten."Zvědavost je záludná věc.""Fajn," řekl velmi tiše a chladně. Konečky prstů prošel po deníku, ale pak se stáhl a narovnal na židli.Zavinil si to sám, pomyslel si."To není fajn! Tvé druhé já se mě snažilo zabít ... a nejen mě!" mluvil rozzlobeně Harry, který si nevšímal prstenu, ale deníku, "Tvůj bazilišek si běhal po hradě a přeměňoval studenty s mudlovským původem na kámen! Mezi nimi i Hermiona jen tak mimochodem."Raddleovima očima se mihl záblesk hněvu a lítosti. Všichni si toho lesku všimli. Tomův pohled pomalu zamířil na Harryho."Jak mohl běhat?" zeptal se Riddle s chladným tónem.Harry na něj zíral. Neměl slov. Nejprve se dozvěděl, že Riddle měl v plánu vytvořit sedm viteálů a teď, když mu řekne, že jeho bazilišek zkameněl Hermionu, tak se ho zeptá na toto?"Ty se mě vážně ptáš na tohle? Nechápeš ...""Ne! To ty nechápeš," vykřikl Riddle až Hermiona mírně nadskočila na židli. "Nechápeš, že jde po mně a po Hermioně, když ..." odmlčel, nadechl se a odvrátil od Harryho svůj pohled, "pokud se ještě jednou dozví, že jsem s Hermionou, nevím, co bude schopen udělat. Přirozeně nechce, abych ničil jeho viteály a já nechci skončit můj vztah s Hermionou, ale ... ""Já ale nerozumím jedné věci: jako ty ničíš jeho viteály?"Riddle se podíval na Harryho a potom na Brumbála. Ten se pousmál."Myslím, že to souvisí s jeho city," řekl pomalu Harrymu. "Voldemortovy duši se to nelíbí, neumí se dobře bránit, a tak se jeho kousky rozpadají.""Takže kdyby pokračovali ve svém vztahu, tak by se nakonec samotný Voldemort rozpadl? Zabili bychom ho - či přesněji - oni by ho zabili?""Oni jsou stále tady," procedil mezi zuby Riddle.Hermiona se pousmála, ale pak jí úsměv zmizel z obličeje a nastalo ticho.Riddle si na jednu stranu myslel, že to byl docela dobrý nápad, ale na druhou stranu si tím nebyl jistý a obával se, co by mohl Voldemort zase udělat. Mohl by ho opět "napadnout" a díky němu by něco udělal jemu i Hermioně a to rozhodně nechtěl."Tak co máme dělat?" zeptala se Hermiona potichu. "Máme pokračovat v našem vztahu, což bude komplikované, nebo ... uděláme něco jiného?"Harry a Tom se s očekáváním podívali na Brumbála, ale ten hleděl na Hermionu."Co chcete vy, slečno Grangerová?""Chci, aby byl Tom v pořádku," odpověděla okamžitě.Tom sklopil pohled k zemi, překvapen její větou. Chtěla, aby byl v pořádku ... nevzala na sebe, ale na něj. Opět musel obdivovat její laskavost a tentokrát i jistou dávku obětavosti.Jenže co bude s ní? O to se nestará? pomyslel si Tom."A co ty?" vypadlo z něj.Harry se na něj překvapeně podíval. Brumbál se na Raddla podíval se zájmem. Hermiona se na něj dívala překvapeně, ale také s láskou a dojetím."Já ... nevím. Prostě chci, abys ..." polkla, těžko se takové věci vyslovovali před ostatními.Ale zdálo se, že Tom ji pochopil, protože se na ni upřímně a jemně usmál. V očích viděla veselé jiskry a jeho pohled říkal, že se rozhodl.Obrátil se na Brumbála a řekl: "Chci stále pokračovat v tajném vztahu s Hermionou." Brumbál se na něj usmál a přikývl."Zase až takový tajný není," zašeptal Harry.Všichni se na něj překvapeně podívali."Lidé si určitě šeptají, že mezi vámi něco je. Zvlášť bych si dával pozor na Snapea a Malfoye. Musíte být opatrní," doporučoval jim Harry."Neboj se, použijeme ochranu," vypadlo z něj a všichni se na něj podívali s překvapením a Harry i s nechutí. Riddle na nich zmateně hleděl a pak dodal: "Nitrobranu.""Uff ..." vydechl si Harry a Brumbál se na Harryho pobaveně zahleděl.Hermiona zrůžověla a chtěla myslet na něco jiného, ​​a tak řekla: "Ale já neumím Nitrobranu. A proč ji mám vlastně umět?""Kdyby se přes mě snažil dostat do tvé hlavy, nebylo by to příjemné. A s učením Nitrobranu si nedělej starosti, já tě ji budu učit," ujistil ji Tom.Hermiona překvapeně zamrkala, opět její tvář nabrala tmavší odstín, naklonila se, aby lépe viděla na Toma přes Harryho."Vážně?""Ano," přikývl, jakoby to byla samozřejmost. Hermiona mu darovala vděčný pohled. "Myslím si, že lepšího učitele si ani nemůžeš přát," dodal a zašklebil se.Hermiona se začervenala a narovnala se na židli."Tom, slečno Grangerová, můžete jít, ještě se musím ještě promluvit s Harrym," řekl Brumbál.Tom se svižně postavil, chytil Hermionu za ruku a odešli z pracovny. Potichu za sebou zavřeli dveře."Děkuji za to, že ses nabídl, že mě budeš učit," poděkovala se potichu Hermiona. "Ale sis opravdu jistý, že mě chceš učit? Nebude to velké riziko?" zeptala se a její strach se nedal nevšimnout.Popošel blízko k ní, dlaní ji pohladil po tváři a objal ji kolem ramen a přitiskl k sobě. Ona ho pevně objala kolem štíhlého pasu a hlavu si položila na místo, kde se setkával jeho krk a rameno. Cítila, jak ji políbil do vlasů a krátce si povzdechl."Bude, tím jsem si jistý, ale udělám všechno pro to, abys byla v bezpečí a chráněná. A věř mi, chci tě ochránit," zašeptal jí do vlasů.Hermiona se šťastně usmála. Nepochybovala, že ji dokáže ochránit; byl silný a zdatný v magii a ani fyzicky nevypadal slabě."Já vím," zašeptala také a zvedla hlavu, aby mu viděla do jeho tmavých, pronikavých očí.Dlaněmi prošla přes ramena a prsty ho pohladila po lícních kostech."Vypadáš trochu unaveně," poznamenala."Je ..." Tom se přes její rameno podíval na hodinky, "jedna hodina ráno. Už tolik?" řekl si sám pro sebe, objal její pas a podíval se na Hermionu, která se usmála, trochu zahanbeně se podívala na jeho kravatu a položila ruce na jeho hruď."Jasně, zapomněla jsem, jak čas letí."Chytil její tvář do dlaní a palcem pohladil její tvář."To je v pořádku," zašeptal láskyplným hlasem a následně si povzdechl, nebyl to ale veselý povzdech.Hermiona se mu zvědavě zahleděla do očí a čekala, co řekne. Jeho výraz byl nesmělý, trochu zahanben a jeho dech byl zrychlený. Něco jí chtěl říct, ale nevěděl jak."Já ... nikdy jsem to neřekl nahlas a ... není to až tak snadné, ale věřím a vím, že je to pravda, protože to tak cítím," řekl nervózně a přeskakoval pohledem z jejích očí na neurčité místo na její hrudi, která se ho momentálně jemně dotýkala a najednou si uvědomil, jak blízko něj je a zalilo ho teplo.Hermiona se začervenala a fascinovaně se podívala na jeho růžové tváře, pak svůj pohled namířila opět na jeho oči a cítila, jak se jí rozbušilo srdce a zrychlil dech. Uvědomila si i, že pod její prsty a jeho svetrem bez rukávů cítila tlukot jeho srdce."Miluji tě," řekl jí do očí.Hermiona se tvářila překvapeně i dojatě. Měl pravdu, nikdy jí to nahlas neřekl. Podle jeho činů věděla, že ji má skutečně rád a teď jí to jen potvrdil.Láskyplně se usmála a objala ho kolem krku."I já tebe," zašeptala mu do ucha.Trochu se odtáhla, ale stále se ho držela. Uštědřila mu jemný polibek na rty, který on ho rázem změnil na vášnivý, když se s radostí vpila do jejích rtů.Tom si Hermioně rty a celou její přítomnost nemohl dlouho vychutnat, protože ode dveří se ozvalo zakašlání, oba se zalekli a odtrhli se od sebe. Ve dveřích stál Harry, který si je prohlížel jednak rozpačitě, a jednak nervózně. Zavřel za sebou dveře a trochu se zamračil."Myslel jsem si, že už jste dávno v klubovnách," poznamenal.Hermiona se začervenala a Riddle se šibalsky zašklebil."Jsi smutný nebo závidíš, že nemůžeš dělat také něco takového s Weasleyovou?"Tentokrát se začervenal Harry a Hermiona jemně a hravě šťouchla Raddla do boku.Harry se s výrazem, který říkal "já tomuto nerozumím,", obrátil na Hermionu."Musela sis vybrat Zmijozela, že?""Já jsem si ho nevybrala," ohradila se Hermiona, "to se stalo jaksi samo," dodala váhavě.Riddle se usmál, ale následně zvážněl."Co ti říkal Brumbál?" zeptal se přímo k věci.* Brumbál byl v té jeskyni se pouze podívat, zda je tam viteál a uviděl v té nádobě s jedem, že tam leží medailon. Samozřejmě, nevypil ho.