You just walked into my life-tomione ✔️

28.kapitola

Tady máte novou kapitolu tak si ji užijte 💚🐍

"Já jsem si ho nevybrala," ohradila se Hermiona, "to se stalo jaksi samo."Riddle se usmál, ale následně zvážněl."Co ti říkal Brumbál?" zeptal se přímo k věci."Asi bychom měli jít někde jinde," navrhl Harry.

Všichni tři se tedy vydali do první a prázdné učebny. Harry za sebou zavřel dveře, Riddle si sedl za učitelský stůl, Hermiona se na něj pobaveně podívala a sedla si naproti na lavici. Harry k nim přistoupil a nervózně si založil ruce na hrudi."I tak nemáme s Voldemortem na výběr, jeden z nás musí zemřít. A já budu rád, pokud to bude Voldemort," řekl tiše."Nemáte na výběr?" zeptal se zmateně Tom a opřel se lokty o stůl."Existuje proroctví, které říká, že" ani jeden nemůže žít, dokud je ten druhý naživu ". To znamená, že jeden z nás musí zabít toho druhého. Voldemort si to vzal k srdci a je odhodlán mě zničit a já do toho jdu dobrovolně . "Hermiona se na Harryho překvapeně i zhrozeně podívala."Dobrovolně? Takže ... opravdu ho chceš zabít?"Harry přikývl."A potřebuji i vaši pomoc, se kterou jste již v podstatě začali.""Takže my máme udělat špinavou práci a ty si prostě," Riddle luskl prsty, "zabiješ.""Není to jen tak někoho zabít," ohradil se Harry a Raddle převrátil oči."Už si to jednou udělal tak kde je teď problém?"Harry se na něj nechápavě podíval."Zničil si deník, či ne?" Harry přikývl. "To znamená, že si ho už jednou zabil ... tedy jednu část z něj. Ale ten deník byl živý, byla tam jeho duše a když si ten deník zničil, tak si ho vlastně zabil," vysvětlil Riddle.Harry se trochu rozpačitě podíval na zem."No ano," přiznal."Nemusíš se dívat na zem, ve skutečnosti můžeš být hrdý," Hermiona a Harry se na něj překvapeně podívali, "to je to, co si chtěl ... Zabít ho."Harryho pohled trochu změkl a objevila se v něm zvědavost i podezíravost."Ale i ty chceš, aby byl mrtvý, že?" zeptal se.Riddle si zakryl dlaní ústa a zívl. Nakonec přikývl a vstal, Hermiona a Harry ho sledovali."Měli bychom jít spát," promluvil věcně, jakoby tím končil debatu o zničení Voldemorta.A tak se Hermioně začali lekce Nitrobranu. Riddle se podařilo od Zabiniho získat podrobnosti o Malfoyovi návštěvách Komnatě a podle nich ji Malfoy navštěvoval každou noc. Toma neskutečně zajímalo, co tam dělá, ale musel se soustředit na hodiny Nitrobranu. Problém bylo místo, kde by se měly konat. Napadlo jich nepoužívané učebny a dokonce i Zakázaný les, ale obě místa nepřipadaly v úvahu.

Stála v knihovně u regálu a najednou ucítila Tomovu kolínskou. Pousmála se. Podívala se do jeho tmavých očí, které na ni vážně hleděli."Napadlo mě ještě jedno místo," řekl potichu.Tázavě se na něj podívala a on přistoupil blíž. Rozhlédl se kolem nich, zda je nikdo neposlouchá a trochu se k ní naklonil."Tajemná komnata," zašeptal.Hermiona trochu neochotně souhlasila. Nikdy na tom místě nebyla, ale bylo jí jasné, že to není lákavé. Popravdě, nechtěla tam jít. Mohla by vidět mrtvého baziliška a podle ní je i jako mrtvý dost hrůzostrašný.Tom jí ukázal jiný vchod do komnaty.Museli projít bludištěm temných chodeb, Hermionu trochu překvapilo, jak si tu cestu může tak pamatovat, ale předpokládala, že ji využil mnohokrát. Vchod byl za slizem potřenou stěnou, která se nijak nelišila od jiných. Když si všimla na jednom kameni nenápadně rytého hada, tak svůj názor přehodnotila.Tom zašeptal něco v hadí řeči, Hermioně přeběhl mráz po zádech. Musela se přiznat, že jeho hluboký i hladký hlas tomu jazyce dodával jakousi vznešenost a jí se to líbilo. Dokonce si krátce pomyslela, že ji to přitahuje. Před tím jí to nahánělo hrůzu ... zvláštní ... jak se její pocity změnily.Za stěnou neviděla nic, Tom rozsvítil hůlku a uviděla schody, které vedly hlouběji do útrob země. Po několika minutách přišli na konec dlouhého schodiště. Tom opět zašeptal stěně něco hadí řeči a slyšela cvakot zámky ve dveřích. Otevřel je a vešli do pochmurné, vlhké a obrovské komnaty.Zatímco se Hermiona rozhlížela kolem sebe, Tom se pomalu nadechl a pak vydechl. Toto místo bylo stále nabité magií, zdálo se, že ožila, když do ní vstoupil. Cítil, jak se probouzí a nemohl si pomoci, ale ten pocit se mu líbil.Spokojeně se ohlédl a spatřil u sochy Salazara Zmijozela ležet už skoro rozložené tělo baziliška. Ještě některé kosti byly potaženy masem a na Tomovo překvapení nesmrdělo. Asi se magie této komnaty postarala i o ventilaci, což bylo dost překvapující.Tomův spokojený výraz ztvrdl. Hermiona se na něj znepokojeně podívala. Vypadal rozzlobeně i zklamaně a smutně."Tom?" oslovila ho nesměle a popošla k němu."Takže to, co jsem se dozvěděl od Myrtle je opravdu pravda. Zabil ho ... Jak dvanáctiletý chlapec mohl zabít baziliška?" zeptal se tiše a pomalými kroky vykročil k jeho tělu."Harry říká, že měl štěstí," odpověděla opatrně. Nevěděla, co mu může a nemůže říct."Samozřejmě ..."Nastalo ticho. Tom stál u těla baziliška otočený k Hermioně zády. Když Hermiona nabrala odvahu, tak přišla ke Tomovi, jemně ho chytila ​​za rameno a on se k ní otočil. V očích měl nečitelný výraz."Neměl bych se nad tím trápit," řekl najednou. "Ty jsi byla mezi zkamenělými a já bych neměl být naštvaný, že ho Harry zabil. Pokud by to neudělal, neožila bys."Hermiona se smutně usmála."Když už jsme tady před sochou tvého předka," začala Hermiona a podívala se nahoru na vážnou ostrou Zmijozelova tvář. Riddle se pousmál, "opravdu tě netrápí to, že jsem šmejdka?" zeptala se a podívala se na něj."Neříkej si tak," řekl a slabě se zamračil."Ale já jsem šmejdka a ani mi to nevadí. Otázka je, zda to vadí tobě."Tomovo zamračení se prohloubilo, opatrně zvedl ruku a strčil jí několik pramenů kudrnatých vlasů za ucho. Následně ji pohladil po tváři."Ne. Když jsem se poprvé dozvěděl, že si ... šmejdka, tak jsem byl překvapen. Pak jsem zjistil, že si jiná než jsem očekával. Takže jsem se rozhodl, že to budu akceptovat a ignorovat. Nebylo to snadné a trvalo mi to jistý čas. Dalo by se říci, že mě to iritovalo. Přes Vánoce jsem ale zjistil, že i tví rodiče jsou jiní. Takových mudlů jako jsou oni jsem nepotkal, "řekl se zamyšleným hlasem a zahleděl se do prázdna.Hermiona věděla, na co myslí. Určitě myslel na ty mudly, kteří ho vychovávali v sirotčinci. Neuměla si ale představit, jak se k němu chovali a raději ani nechtěla."Takže," povzdechl si, "jsi mi vlastně otevřela oči. Na druhou stranu, nezačnu tak snadno akceptovat všechny mudly a lidi s mudlovským původem," podíval se na ni trochu smutně, ale ona vypadala, že nic jiného ani nečekala."A co ty?" zeptal se jí najednou.Hermiona se na něj nechápavě podívala. Nevěděla, na co míří."Moje druhé já zabilo Harryho rodiče, zabilo mnoho lidí. Já jsem zabil svého strýce, otce i prarodiče, bazilišek na můj příkaz zabil Myrtle a ty stále stojíš při mně. Necítíš ke mně nenávist?" zeptal se jí se zvědavým leskem v očích, tvářil se vážně.Hermiona si krátce povzdechla."Zpočátku jsem spíš držela strach s hněvem, který jsem se snažila skrývat. Zlobila jsem se, že tvé druhé já nadělalo tolik špatného. Tehdy jsem ale nevěděla, co všechno si udělal i ty - kromě Myrtle. Na druhou stranu - čím více se Harry o tobě dozvídal, tím více jsem věděla, proč si dělal špatné věci a proč je dělá i Voldemort. V tom sirotčinci, "tom se mírně setřásl a uhl pohledem," tě naučili mluvit, číst a psát, ale nenaučili tě milovat. Nevím ale proč to neudělali. Vždyť mohli ... měli by děti učit ... "Hermiona byla teď zmatená, smutná i naštvaná."Nebyla chyba pouze v nich. Byla chyba i mých milovaných rodičích," procedil mezi zuby.Hermioně se tlačili slzy do očí. Neuměla si ani představit, jaké to musí být. Bylo jí z toho nanic. Popošla k němu a jemně ho objala kolem pasu a položila hlavu na jeho hruď. Překvapivě, neopětoval její objetí. Měla tušení, že je to kvůli Nitrobraně, musel si vybudovat zdi.Chytil ji za ramena a jemně odtáhl."Tak!" řekl rázně Tom. "Měli bychom se dát do Nitrobranu, co řekáš?" zeptal se s veselejším tónem a známým zmijozelského leskem v očích.Hermiona přikývla a hned za napnula kvůli nepříjemnému pocitu. Byl v její hlavě. Pronikl do její hlavy přes její oči tak rychle jako ani nečekala. Riddle jakoby listoval v její paměti jako v knize. Před jejím očima viděla vzpomínku.
"Tak co, slečna šprtka?" smáli se jí spolužáci, jak procházela chodbou školy.Sklonila hlavu, ale kráčela dál už se slzami v očích.Vzpomínka se změnila, zastavil se při další."Hermiona, proč máš to lízátko?" zeptala se Hermionina máma malé Hermiony, která seděla se skloněnou hlavou za kuchyňským stolem."Jenny mi ho dala. Viděla mě plakat na záchodě, tak si myslela, že mě to potěší," zašeptala Hermiona."Víš dobře, že kazí zuby!" napomenula ji její matka."Ale vždyť jsem ho ani nerozbalila," bránila se Hermiona."To je tvé štěstí."Vzpomínka se opět změnila.Kráčela v zástupu přes Velkou síň k profesorce McGonagallové. Cítila se nervózně i šťastně.Tentokrát se vzpomínka změnila rychle. Tom chtěl vidět ještě jednu věc.Viděla ho vejít hned za Brumbálem. Cítila, jak jí mráz procházel po zádech, ale vzchopila se. Byl to přece jen ten nejkrásnější chlapec v jejím věku, jakého kdy viděla, nic extra, alespoň to si pomyslela před tím, než Harry oznámil, že je Voldemort. Bylo to neuvěřitelné ... tedy, skoro. Měl kamennou tvář a chladné tmavé oči. I tak na něm bylo cosi, co nutilo Hermionu o něm přemýšlet.Krátce se na ni podíval a měla pocit, že celý svět se obrátil vzhůru nohama. Cítila se jakoby byla jediná v místnosti, odmítala slyšet hlasy kolem. Jeho oči se sice pouze na krátkou dobu do ní zapíchli, ale i tak to mělo svůj efekt.Hermiona cítila, jak z ní vyšel. Opět hleděla do jeho tmavých očí, které v sobě nyní skrývali mnohé pocity."Takže jsme na tom v podstatě stejně," zašeptal.Sklonil se k ní, Hermiona pomalu zavřela oči a pocítila jeho rty na svém čele v uklidňujícím gestu.Když se vyčerpaná Hermiona vrátila i s bolestí hlavy do klubovny, čekala, že bude prázdná. U krbu seděl Harry s Ginny, zase.Překvapeně zvedla obočí a připojila se k nim. Sedla si do křesla a oba se na ni zvědavě podívali."Jaká byla lekce s Raddlem?" zeptala se Ginny ustaraně.Hermiona se na ni překvapeně podívala, ale pak se uklidnila, protože si mohla být jistá, že jí Harry všechno řekl."Bolí mě hlava, je opravdu těžké ho mít v hlavě. Teď tomu zcela rozumím," řekla Harrymu.Harry soucitně přikývl, ale pak řekl: "Vsadím se ale, že Voldemort dokáže být horší než Tom.""Ano ... Tom se prostě díval, ale i tak to nebyl pěkný pocit.""Jaké vzpomínky to byly?" zeptala se zvědavě Ginny. "Tedy, pokud se mohu zeptat.""Z mého dětství, z prvního ročníku zde v Bradavicích, moment, když jsem ho poprvé setkala ..." Hermiona se pousmála a zahleděla do prázdna, "kdo by byl řekl, že to takto skončí. Tehdy jsme si všichni mysleli, že nás zakleje, jakmile řekneme něco špatného. také ten moment byl důležitý i pro Rona, "povzdechla si," tehdy se začaly nesnášet. "Nemluvilo se jí o tom snadno. Nevěděla, jak dlouho vydrží to, že Ron nemá Raddla rád. Dalo se to ale pochopit, protože Raddleův viteál posedl Ginny v jejím prvním ročníku a skutečný Riddle Rona často provokoval svými poznámkami. Škoda, že ji to nenapadlo dříve - mohla se s Tomem trochu promluvit o Ronovi."Kdy budete zase cvičit?" zeptal se Harry, který chtěl změnit téma."V pátek v noci.""To je už za dva dny," poznamenal."Chce, abych Nitrobranu uměla co nejrychleji. Zatím se mi moc nedaří, je to těžké," řekla.Opět nastalo ticho a Hermiona uvažovala, zda jim řekne, že Tom použil jiný vchod do Tajemné komnaty. Ginny a Harrymu mohla věřit, neřekli by to nikomu, ale i tak se jí to zdálo jako něco nepodstatné. Nakonec si nemohla pomoci a řekla jim o jiném vstupu."Co? Další vchod?" divil se Harry."Rozdíl mezi tímto a tím, kterým si šel ty s Ronem a Lockhartem, je, že tento je zřejmě určen pouze pro člověka. Schodiště bylo docela úzké a i strop byl nízký, bazilišek by se přes to schodiště nepřecpal.""Je to téměř škoda ..." promluvila Ginny. Harry a Hermiona se na ni nechápavě podívali. "Ráda bych viděla Raddla, jak letí dolů tím potrubím až by přistál na hromádce něčeho hnusného."Harry se okamžitě rozesmál, následovala Ginny a Hermiona se musela déle přemáhat, aby se alespoň usmála.Zívla a uvědomila si, že je opravdu unavená. Rozloučila se s Harrym a Ginny a šla spát. Oba sledovali její kroky, dokud za sebou nezavřela dveře do ložnice."Myslíš si, že jí ty hodiny pomohou?" zeptala se Harryho Ginny nervózním hlasem."Asi ano. Myslím, že Riddle je určitě lepší učitel než Snape," pousmál se, "ale i tak mu nevěřím na sto procent ... zvláště, když trénují v Tajemné komnatě.""Ale bazilišek je mrtvý. Nic jí tam nemůže ublížit," říkala jistě Ginny."Nejde o baziliška. Celé to místo je divné, má špatnou auru a ta Zmijozelova socha tomu dodává ještě větší hrůzu."Když si Ginny to místo představila, otřásla se. Harry měl pravdu, to místo nebylo příjemné, bylo chladné, mokré a tmavé.Najednou pocítila Harryho ruku kolem jejího ramen. Jemně ji pohladil prsty po rameni a přitiskl si ji blíže k sobě."Nemusíš si o nich dělat velké starosti. Nějak to zvládnou, oba jsou výborní čarodějové a pevně doufám, že ji Tom Nitrobranu naučí, je v ní dokonalý," uklidňoval ji.Ginny se pousmála a přikývla. Harry i tak viděl smutek v jejích očích a měl pocit, že v nich je díky Deanovi. Popadl ho hněv i smutek, strašně chtěl vědět, co se děje."Si smutná," poznamenal nesměle. "Je to kvůli Deanovi?" zeptal se opatrně.Ginny se na něj překvapeně podívala. Nečekala, že se na Deana zeptá, ale nestěžovali si. Odvrátila svůj pohled a podívala se na koberec před krbem. Nakonec tiše řekla:"Rozešli jsme se."Harrymu překvapením spadla brada až na kolena. Byla to pro něj v podstatě dobrá zpráva, ale nechtěl vypadat šťastně."P-proč?" zeptal se nakonec."Vlastně ani nevím. Dlouho jsme se hádali a mě to už přestalo bavit," povzdechla si."To mě mrzí," řekl po chvíli ticha Harry.Ginny zavrtěla hlavou."To je v pořádku. Ani mě ten rozchod nemrzí," usmála se na Harryho povzbudivě.Kromě toho, že Ron se rozešel s Lavender a Ginny s Deanem, přišla další novinka: Katie se vrátila z nemocnice sv. Munga. Všichni - až na zmijozelských - byli rádi. Harry chtěl strašně vědět, kdo zaklel ten náhrdelník a dal jí ho. Když se jí však zeptal, řekla, že neví a že ho dostala na toaletě.Zatímco Hermiona měla tajné hodiny s Raddlem, Harrymu se hlavou vířila dilema: Ron nebo Ginny? Bylo to pro něj těžké, protože Ron byl jeho nejlepší kamarád a bál se, že by chození s Ginny bral jako nějakou zradu.