Všude byl kouř. Malá dívenka se snažila najít své rodiče, ale v tom ohni a v kouři nic neviděla.
Volala je, ale neslyšela odpověď. Stále doufala že jsou v pořádku a že jsou už venku, když v tom to uviděla. Bezvládné tělo ženy leželo u bezvladneho těla muže.
Dívenka se k nim chtěla rozběhnout, když v tom ji někdo popadl ze zadu kolem ramen a odváděl ji pryč. Holčička se zmítala seč mohla, ale ruce byly moc silné na její slabé tělíčko.
Plakala, hodně, ještě před chvílí byla ve své postýlce připravena propadnout se do říše snů, a teď vidí svůj domov hořet v plamenech a své rodiče v něm.
Když ji záchranář vyprovodil ven, dívenka se mu vysmekla a utíkala do lesa. Slyšela, jak ji ten hasič volá, ale ona běžela co jí její malé nožky stačily. Byla unavená, ale přesto běžela dál hlouběji do lesa, a když si myslela, že je dostatečně daleko, šla ke stromu s dírou v kmeni, tam se schoulila do klubíčka a unaveně položila hlavu na svá špinavá kolena.
Usla se slzami v očích a velkou bolestí v ruce, kvůli popálenině, která ji tam zůstane do konce života a s velkou dírou v srdci, kterou nikdo a nic nevyplní.
Tak a máme tu nový příběh. Doufám se že bude líbit a já se jdu vrhnout na další kapitolu.
- Vaše Kezy
ČTEŠ
Temnota [DOKONČENO]
RandomJsem tu, ale nevidíte mě. Mám schopnosti, kterých se bojím. Jsem člověk, ale přitom jsem monstum. Přišla jsem o svou rodinu, ale možná naleznu novou.Pro vás jsem normální, ale přitom jsem jiná. Jsem stín.