*neznámý*
Sluchátka v uších a pohled z okna, naprosto mě nezajímal výklad, zato mě zaujala dívčí postava v kapuci, která se zastavila před školou. Rozhlédla se a zapálila si, vypadalo to, že pláče, nebylo jí vidět však do tváře. Batoh mi připadal povědomý, avšak jsem doufal, že to není ona. Pokud vím, tak nekouří. Její drobná postavička se ve veliké tmavě modré mikině a černých roztrhaných džínech otočila přímo na mě. Uplakané oči se upřely do mých a hned na to se odvrátily, vydala se do školy. Zajímalo by mě, jestli brečí kvůli té krásné ranní zprávičce.
ČTEŠ
Moje Maličká
Short StoryMalá a bezbranná, chytrá, ale naivní, milá avšak velmi zranitelná. Tak bych popsal mou krásku. Tu křehkou dívku, kterou nemohu vypustit z hlavy, kterou nemohu přestat sledovat.
