Abych začal, jmenuji se František z Brna a společně se svým bratrem Pepou bojujeme za císaře pána na ruské frontě. Můj život před válkou byl vcelku prostý, byl jsem zemědělec. Do války mě vzali jednoho dne kdy jsem jel na koni do hospody. Beze slov mi dali na výběr že musím jít s nima nebo mě zavřou do vězení. Rovnou jsem jim řekl že teda jo. Vzal jsem si pouze osobní věci a moje dva koně. Doma jsem uviděl, že bratra si taky odchytli.
Společně s bratrem a mými koňmi jsme se vypravili do vojensky-
ch kasáren. Bylo tam spousta kluků které jsem znal,ale i spousta Rakuša-
nů,Maďarů a Slováků. S bratrem jsme dostali vojenské uniformy a všechno potřebné vybavení. Ve vojenském zápise mě a bratra zapsali do rakous-
ko-uherske kavalerie. Zeptal jsem se velitele "můžeme si nechat naše koně? ".On mě jen se smíchem oznámil" vezměte si dva a ty další dva zbylé pošleme tahat houfnice".Společně s bratrem jsme došli do stájí kde byly naši koně společně se stovkami dalšími ustájeni.Dříve jsem měl více koní,jmenovali se Lady, Baron, Alex a Karel. Dlouho jsem se rozmýšlel a nakonec jsem vybral Barona. Baron byl černý a strašně silný hřebec, vyznačoval se svojí oddaností a poslušností.Byl také vůdce stáda a ostatní koně ho vždy následovali. Bratr se slovy "Nechci abys tady zemřela"vzal Lady za uzdu a se slzami na krajíčku jsem že stáje odešli. Baronovy a Lady se nechtělo opustit jejich druhy a tak se vzpouzeli. Alex a Karel začali smutně řechtat a zkoušet se odtrhnout. Nebylo jim to nic platné jízdenky já a bratr společne s koňmi jsme odešli mě své jednotce která byla nachystaná na dlouhý pochod směr Rusko. Pochod byl ovšem pozdržen kvůli neustále proudícím davům nových vojáků. Nakonec jsme jeli o čtyři dny později. Během toho jsme dostali výzbroj, která obsahovala pušku, šavli a granáty. Ve společenských kasárnách nám jeden rozkaz k pochodu. Ach, je to tady míříme do války.
Byl 9. den trvajícího pochodu. Byl jsem ospalý a unavený. Viděl jsem přírodu, tak krásnou, tak zdevastovanou. Jednoho dne jsem seděl u potoka a umýval si ruce když v tu si mě a ostatní muže z mojí jednotky zavolal a oznámil nám" Asi kilometr odtud je vesnička, kterou potřebujeme obsadit jako stanoviště. Jako kavalerie to snadno pročistíte. Budete mít podporu houfnic".Oblekl jsem si uniformu, nasadil boty a zbraně a nasedl jsem na Barona. Společně s bratrem jsme se seřadili do 5. řady naší jednotky.Viděl jsem ten strach v bratrovich očích. Poplácal jsem ho po ramenou a řekl jsem"představ si jak jedeme po poli".Usmáli jsme se na sebe a strach najednou vyprchal. Vzhlédl jsem na oblohu začínala se tvořit mlha a generál zavelel k pochodu. Po deseti minutách jsme se zastavili a zavládlo ticho. Bylo slyšet jenom dýchání koní. Najednou jsme uslyšeli ohlušující výbuch! To byla palba z houfnic. Generál vytasil šavli a zařval "Reiter, Angriff! ".Jakmile to dořekl všichni se rozjeli plnou rychlostí směrem k vesnici ,která byla pokryta mlhou. Já jsem na Baronově hřbetu jel ve středu jednotky. V tu jsem spatřil budovy vesnice, a najednou jsem spatřil vojáka předemnou jak ho trefila kulka přesně do hlavy. Spadl ze svého koně na zem mrtvý. Najednou se spustila palba ruských vojáků. Kolem mě začali z koní padat vojáci, někdy i samotní koně umírali. Já se přitisknul k Baronovy a doufal, že mě ani ho netrefí. Slyšel jsem jen sténání padlých a vystřeli z pušek. Vzhlédl jsem a uviděl jsem plot který vedl do vesnici. Pokynul jsem Baronovy a ten instinktivně plot přeskočil. Vytasil jsem šavli a rozjel jsem se směrem na menší náměstí, které bylo ve středu vesnice. Před sebou jsem uviděl prchajícího vojáka. Pobídnul jsem a Baron se prudce rozjel a já vytasil šavli. Voják místo toho, aby se bránil tak se dal na útěk. Já jsem se nadechl a jakmile jsem byl u něj tak jsem do něj sekl. Na mé šavli se objevila čerstvá krev. Voják zařval bolestí a skácel se na zem.Ignoroval jsem to a jel furt rovně, hlouběji do mlhy. V hlavě jsem si říkal "nezastavuj se".Baron běžel tryskem a slyšel jsem jeho hluboké dýchání. Před sebou jsem uviděl dalšího vojáka , který narozdíl od svého kolegy na mě namířil pušku! Přestal jsem dýchat a zavřel jsem oči. Uslyšel jsem obrovský výbuch a po obličeji se mě rozprskla krev. Vojáka naštěstí trefila střela z houfnice. Se strachem v očích jsem se zastavil. Kolem mě byly slyšet výbuchy a lidský nářek. Najednou jsem vedle sebe uslyšel zvuk kopyt a najednou se vedle mě zjevil bratr na hřbetě Lady. Oba dva jsme se na sebe dívali a slyšely jsme zvuky nejspíš vyhrané bitvy. Bratr mě celý obličej od krve a taky Lady byla celá od krve. Na její bílé kůži byly krvavé skvrny. Usmál jsem se na svého bratra a vítězně jsem mu oznámil" Je konec, vyhráli jsme."
Seděl jsem společně s bratrem ve stanu kde jsme zrovna hráli mariáš když v tu jsme uslyšeli hlavního generála jak svolává své pod generály a kapitány, aby s nimi něco projednal. Vypadalo to naléhavě.Po dohrání mariáše jsem zrovna porovnával sedlo na Baronovi když v tu jsem z velitelského stanu zaslechl "Rusové mají mnohem větší počet vojáků, musíme se přemístit. Ale pane máme moc těžké techniky, dostihnou nás! Ne, když pošleme kavalerii ,která bude krýt náš ústup. Ale pane, Rusové mají kulomety a minomety, pojedou na smrt. Snad nepochybujete o mých rozkazech, že ne kapitáne. Ne můj pane."Jen co to dořekl, zbledl jsem jako křída, posílají nás na smrt!
Zdarec, děkuji za pozitivní ohlasy a rady, nebojte s příběhem nekončím😉jenom si dávám dva dny pauzu a potom to zase rozjedu 😉
