Táborová láska | LGBT

•//33//•

Zvedl se mi žaludek. ,,J-já vám to chtěla říct." Vyhla jsem se jejich pohledu. ,,A to jako kdy?!" Zvýšil hlas táta. ,,Chrisi." Napomenula ho máma. ,,Co nejdřív, ale nechtěla jsem, abyste se to dozvěděli takhle." Tekly mi slzy. Jsou ze mě zklamaní. ,,Pane bože!" Zvedl se táta ze sedačky a složil obličej do rukou.

,,Šestnáct let! Šestnáct let si není schopná najít kluka ale za čtrnáct dní si najde holku! Já ti to říkal, Mariel, neměli jsme ji nikam posílat!" Křičel táta. ,,Proboha Chrisi, vždyť by na to přišla i tak!" Zvýšila hlas máma. ,,Je to v pořádku, Jennie." Otočila se ke mně. ,,Ne to není!" Zakčičel táta. ,,Jsem to pořád já! Ta stejná tvoje holčička, kterou jsi včera objímal!" Zakřičela jsem v pláči. Přiběhla Emily, nechápajíc o co jde. Táta se zatvářil, že už na to nemá a odešel.

Propukla jsem v silný pláč. Tohle byl vždy jeden z mých největších strachů. Zklamání mých blízkých. Jsem špatná dcera, protože nejsem taková, jakou mě chtěl mít? ,,Pojď sem." Objala mě máma. ,,Šššš." Uklidňovala mě a hladila mě po vlasech. ,,Pořád tě miluju." Emily stále stála za námi a netušila co se děje a jak mi pomoct. ,,Emily, teď se to moc nehodí." Zadívala se na ni omluvně. Ona pochopila a utíkala do pokoje.

,,Jennie, teď mě poslouchej." Odtáhla se a zadívala se mi do očí. ,,Táta se s tím vyrovná a budeme tě milovat ať se děje cokoliv. Rozumíš? Nikdy na to nezapomínej." Hladila mě po tváři. ,,Promiň mami." Řekla jsem, odtáhla jsem se a odešla do pokoje. Asi pochopila, že chci být chvíli sama.

Došlo mi, že kvůli tomuhle jsme dokonce ani neobědvali. Stejně jsem neměla hlad. Někdo mi zaklepal na dveře. ,,Jennie? Jsi v pohodě?" Byla to Emily. Nechtěla jsem ji znovu odpálkovat, vím, že to myslí dobře. ,,Pojď dál" Řekla jsem. Emily vešla a objala mě. ,,Proč na tebe tatínek křičel?" Zeptala se. ,,Nevím, jak ti to vysvětlit." Odpověděla jsem. ,,To zvládneš. Prosím chci vědět co se děje abych ti mohla koupit čokoládu a utěšovat tě." Udělala na mě psí oči. Já se zasmála a pohladila ji po vlasech.

,,Víš... Většina holek se zamiluje do kluků a většina kluků do holek. Ale jsou také i kluci, co se zamilují do kluků a holky, co se zamilují do holek. Na jednom táboře se setkaly dvě holky, které mají rády holky. Zamilovaly se do sebe...no a kvůli tomu na jednu z nich její otec křičel." Řekla jsem a doufala, že pochopí, co jsem tím myslela. ,,Takže ty jsi jedna z těch holek?" Divila se Emily. ,,Jo." Kývla jsem. ,,Takže ty s ní chodíš?" Divila se. ,,Jo." Kývla jsem opět.

,,Páni. Tohle jsem nečekala. A kdy nás s ní seznámíš?" Ptala se. ,,V nejbližší době bych tím všechno jen zhoršila. Až se s tím táta vyrovná, pak jo." Vysvětlila jsem. ,,Chápu." Kývla a chystala se odejít ,,A Jennie? Přeju ti to." Otočila se, když se chystala otevřít dveře. ,,Díky"usmála jsem se.

Po zbytek dne jsem zůstala v pokoji. Neměla jsem náladu chodit rodičům na oči. Uklidňoval mě fakt, že zítra přijede Tessa. Teď jsem ji potřebovala. Někdo zaklepal na dveře.

,,Co je?" Neměla jsem fakt náladu na návštěvy. ,,Můžu dál?" Uslyšela jsem táty hlas. ,,Fajn." Neměla jsem srdce říct ne. ,,Jennie...omlouvám se. Byl jsem v šoku a říkal jsem blbosti. Nemyslel jsem to tak. Samozřejmě, že je to v pořádku a pořád tě miluju. Odpustíš mi to někdy?" Celou dobu jsem seděla na posteli zády k němu.

,,Obejmi mě." Řekla jsem jen. On se usmál a objal mě.