Under Pressure | Ben Hardy

032

Je půlka října a to znamená, že dny, kdy jsem jako velryba, se rychle krátí a porod může přijít téměř každým dnem. Ben by chtěl, abych porodila co nejdříve, protože musí na začátku listopadu na premiéru Bohemian Rhapsody. Se mnou by tu po dobu jeho nepřítomnosti měla být máma.
Jsme domluveni, že do Anglie se vrátíme těsně před Vánoci, ale bohužel se v ní moc dlouho nezdržíme, protože pár dní po začátku nového roku letím do Prahy, abych udělala závěrečné zkoušky na mé škole.

Dnes jsem po dvou týdnech doma jen s mámou, která si až do konce roku vzala volno, aby mi mohla pomáhat. Ben jel ke krejčímu, který mu šije oblek na premiéru. Kdybych nebyla těhotná a neměla před zkouškami, tak si s mamkou určitě vyrazíme někam za město a budeme si užívat zdejší atmosféru, ale bohužel - dnešek strávím opět nad učením, dokud na to mám ještě čas. Učila jsem se až do oběda a myslím, že pro dnešek to už určitě stačilo.
Po obědě jsme se s mámou vydaly na naši každodenní procházce po pláži. Den ode dne cítím, že už se mi hůře chodí a dýchá. Vlastně jde všechno tak nějak hůř.
Po asi patnácti minutách chůze jsme uviděla lavičku, která je mým prvním, téměř každodenním, cílem na naši procházce. Takových cílů mám celkem asi pět, ale naštěstí to máma chápe. Taky přece byla těhotná, ne?
,,Tak co? Jdeme si sednout?" předvídá už máma.
,,Jo, ale jen na chvíli. Dnes mi dává malá zabrat víc než normálně. Mám pocit, že mi za chvíli snad dokáže zlomit i žebro kvůli tomu, jak moc kope." zasmála jsem se unaveně, protože v posledních dnech se ani pořádně nevyspím.
,,A teď si představ, že bys čekala třeba dvojčata. Kluci mi dali zabrat ještě víc než ty."  tohle bych asi nezvládla.
,,Myslíš, že bysme se mohly vrátit domů? Dnes mi fakt není moc dobře a radši bych si lehla." chytla jsem se za břicho, které mě opět začalo pobolívat.
,,Dobře, tak pojď. Bolí tě to v podbřišku?" vstaly jsme z lavičky a vydaly se nazpátek.
,,Celkem ano." přiznala jsem.
,,A je to pravidelná bolest?" zeptala se mě znovu.
,,Od rána to bolí celkem nepravidelně, ale poslední asi půlhodinu mi to připadá celem pravidelné." máma se podívala na hodinky.
,,Brzy by se měl vrátit Ben domů. Ty si hned jak příjdeme domů napustíš horkou vanu a pokud tě bolest po koupeli nepřejde, tak pojedete do nemocnice, dobře?" jen jsem kývla. Doma jsme hned udělala to, co mi máma řekla. Ben ještě doma nebyl.
Ve vaně jsem byla téměř až do doby, než byla voda studená, ale bolesti neprošly, spíše se ještě zhoršily. Doufala jsem, že Ben už přijel domů. Já jsem se šla obléct a sešla jsem dolů do obýváku, ve kterém byla stále jen máma, která se na mě tázavě podívala.
,,Jsou ještě horší, než předtím. Ben ještě nepřijel?" zeptala jsem se ji.
,,Před chvílí jsem mu volala a zachvíli by tady měl být." kývla jsem a obě jsme se vydaly na chodbu, kde jsme čekaly na Bena. Přijel do chvíle a vypadal naprosto klidně, takže mu máma asi neřekla, že rodím.
,,Ahoj všichni, jsem doma a vezu večeři." řekl a až pak si všiml, že je něco v nepořádku.
,,Ani se nezouvej, Lo nejspíš začala rodit." řekla mu máma. Ben neměl moc času na to, aby začal panikařit, což bylo dobře.
Nasedli jsme do auta a vydali se do nemocnice. Máma zůstala doma, i když jsme chtěla, aby s námi jela.
Hned po příjezdu si mě vzali na ultrazvuk a vyšetření, při kterém zjistili, že porodím každou chvílí.
Ani jsem se nenadála a už jsem byla na porodním pokoji, ve kterém se mnou byl i Ben. Bolest už byla doopravdy nesnesitelná. Bohužel už mi nemůžou dát žádné prášky proti bolesti, protože by nestihly zapůsobit.
Naštěstí jsem až na prvních pár týdnů měla bezproblémové těhotenství a nakonec i bezproblémový porod, takže stačilo pár zaplacení a malá byla venku.
Tenhle kouzelný okamžik si oba zapamatujete až do konce našich životů.
,,Vítej na světě, zlato." řekl můj manžel, který měl očí zalité slzami.
,,Je tak malinká..." rozplývala jsem se nad ní. Byla doopravdy malinká a není divu, když se narodila ještě před termínem porodu.
Když jsme si malé užili naplno, tak ji Ben vyfotil a fotku poslal naším rodičům a sourozencům.
Bo-rhap partě jsme ji neposlali jen z jednoho důvodu a to proto, že jsme se včera domlouvali, že kolem deváté hodiny večer si zavoláme přes Facetime, protože jsou všichni u Joeho doma.
Byli přesní jako hodinky, protože přesně v devět hodin se Benovi rozezněl telefon.
,,Ahoj všichni." řekl Ben, telefon měl natočený tak, abych já ani malá nešla vidět."
,,No nazdár! Jak se máš? A kde máš vůbec manželku?" zeptal se Joe. Všichni seděli u něj v obýváku.
,,Leží vedle mě." schválně to natahoval.
,,Není ji dobře? Nebo se snad něco stalo?" zeptala se ho pro změnu Lucy, která se o mě poslední měsíc také celkem strachuje.
,,Jak bych to jen řekl. Ano, něco se stalo. Něco moc krásného." podival se na malou, která spokojeně oddechovala v mé náruči.
,,Sakra, mluv, blonďatá hlavo!" zdálo se, že na druhé straně byli všichni lehce nervózní.
,,Asi bysme vám měli někoho představit, co říkáš zlato?" zeptal se mě a já jsem na něj kývla. Ben se naklonil ke mně, abysme byli na obrazovce vidět oba, ale pořád tam nešla vidět malinká.
,,No, možná ti to uniklo, ale my už všichni Lauru známe, víš?" řekl Gwil a všichni se zasmáli. Já jsem všechny rychle pozdravila.
,,To vím a taky vím, že je tady někdo, kdo by vás chtěl taky poznat." namířil kameru na malou. Z druhé strany se okamžitě rozezněly gratulace. Lucy se skoro i rozbrečela. Slíbili, že malou řádně zapijí, aby byla zdravá.
Hovor jsme zachvíli ukončili, protože jsme se ještě chvíli chtěli věnovat malé.
Oba dva jsme přidali fotku na instagram

Líbí se to lucyboynton1 a 487,371 dalším
lau_jon •Alex Bea Jones•

,,Děkuji ti za ní." řekl.
,,To já děkuji." odpověděla jsem mu.

Ahoj, tak se vám po delší době hlásím. ❤
Co říkáte na jméno?❤
-A