BOJ vs BOJ ✔

1. Nečekané překvapení

Elis

„Petře, to, to..." Zírám na něj s otevřenou pusou. Tohle jsem teda po návratu z noční nečekala. Měla jsem přijet domů, dát si rychlou sprchu a vydat se společně s Petrem na letiště. Místo toho jej najdu v naší posteli s nějakou ženskou. Stojím ve dveřích neschopná pohybu a přes slzy sleduju, jak pomalu vstává, jde ke mně a jednou rukou mě strká do kuchyně. To že je stále nahý úspěšně ignoruju, tak jako fakt, že ještě před chvílí byl s ní.

„Eliško, odcházím od tebe, nikam s tebou neletím. Věci si odstěhuju v týdnu. Užij si dovolenou, bude to tak lepší." Líbne mě na tvář a vrací se zpátky do ložnice. Když se konečně trošku vzpamatuju, je i s ní z bytu pryč. Přejdu do chodby, kde čeká mé zavazadlo, připravené na cestu. Tak co teď? Myšlenky mi víří hlavou, po probdělé noci toho ale moc nevymyslím. Sedmá hodina, jestli chci stihnout let, musím sebou pohnout. Beru do ruky telefon a volám své nejlepší kamarádce Ivetě.

„Ivet, potřebuju odvést na letiště, co nejrychleji. Všechno ti řeknu v autě. Prosím." Vychrlím na ní, nečekám ani na odpověď a telefon pokládám na velký kufr. V koupelně se při pohledu do zrcadla zadívám na své smutné šedo-zelené oči. Ještě včera zářili radostí a teď, škoda mluvit. Rychle si opláchnu obličej studenou vodou, doupravím make-up a ze svých dlouhých vlasů udělám culík. V chodbičce popadnu kufr, kabelku do které uklízím mobil a soukám se s tím vším před dveře. Mačkám tlačítko přivolání výtahu, zamykám dveře od bytu a cestou do přízemí přemýšlím nad dnešním ránem. Ještě v nemocnici jsem se těšila na dovolenou s Petrem. Vždyť spolu chodíme tři roky, plánovali jsme svatbu, měli jsme vybraný termín, tohle měla být naše vysněná poslední předsvatební dovolená. Jak to, že jsem si ničeho nevšimla?

K čertu s ním! Čtrnáct dní v New Yorku. Všechno jsme měli naplánované, zaplacené a všechno se změnilo během pár minut. Jedu sama, já, která neumím anglicky, jedu do Ameriky na dva týdny! Přepadá mě panika, ale to už před barákem ostrým smykem brzdí Iveta. V rychlosti hážu kufr do kufru auta a sedám vedle ní na přední sedadlo.

„Jeď, nebo to nestihnu, prosím." Iveta mě poslechne, dupne na plyn a už se řadí do hustého pražského provozu. Bývalá taxikářka a milovnice rychlých aut se v ní nezapře. Jen s ní mám šanci stihnout odlet.

„Tak co se stalo Eli, povídej!" Podívá se na mě, když čekáme na křižovatce na zelenou.

„Odešel, načapala jsem ho ráno v posteli s jinou. Prý to tak bude lepší." Hlesnu potichu a cítím v očích slzy. Jenže je pouze cítím, ven se neodváží ani jediná. „Ani jsem neměla sílu křičet, jen jsem tam stála a tupě na něj zírala. Je úplně jiná Ivet, vysoká, zrzka a je hubená! Už ho prostě nebavily ty moje špeky, tak to je! Nezvládnu to Ivet!" Kouknu se na ní, ale to už se otáčí zpět k provozu před námi.

„Vykašli se na něj, je to vůl a nevím, kde jsi vzala, že jsi tlustá. Máš pěknej kulatej zadek, po kterým chlapi šílí, pevný prsa a trošičku širší boky, který ti ale sluší, o vlasech ani nemluvím. Jsi krásná ženská, to si opakuj a Petr je kretén! Mít ho po ruce, tak..." Hlasitě zavrčí.

„Zvládneš to, užiješ si nádhernou dovolenou, ničeho se neboj!"

„Já neumím anglicky Ivet, na to jsi asi zapomněla co? Nedomluvím se, máme nasmlouvaný výlety a já se nedostanu z letiště ani do hotelu! Buď se ztratím, nebo mě tam někdo zamorduje." Kňučím dál.

„Stáhni si do mobilu překladač, to ti bude na základy stačit, a pokud se bude někdo o něco pokoušet, vzpomeň si, co nás učil Michal. Všechny ty úchopy a rány. Vždyť jsi z něj tenkrát málem udělala eunucha, tak se neboj, že by si na tebe někdo něco dovolil. Tak, jsme tady, jakej je čas?"

„Čas skvělej, si dobrá Ivet, moc děkuju."

„Opatruj se a až dorazíš, napiš jo? Na nic nemysly, ničím se netrap, New York byl přece vždycky tvůj sen, tak si ho pořádně užij!" Naposled mě obejme a už vyhání ven z auta. Vytahuju z kufru svoje zavazadlo, mávnu Ivetě a vrhám se do letištní haly.