My IronMan

Kapitola 4.

,,Tony! Stůjte! Co tu děláte?!"

,,Happy, ahoj! Hele... Teď mám něco na práci, pak se ozvu! A neboj, mám chůvu."

Řekl jsem a doběhl k autu. Sice mi pořád bylo špatně, točila se mi hlava a ta migréna... Ale musím ho najít.

Zabouchl jsem za sebou dveře a Ashley vyjela z parkoviště. Otočil jsem se dozadu a viděl Happyho, jak stojí uprostřed parkoviště a naštvaně rozhazuje rukama. Pousmál jsem se a otočil se zpátky dopředu.

,,Budeme tam za nějakých 48 minut, když to dobře půjde."

Řekla Ashley a já jen přikývl.

Odhadem za 50 minut jsme byli na místě. Byl to vysoký činžák ve městské čtvrti.

Vyšel jsem z auta a šel přímo ke dveřím. Dal jsem Ashley pokyn, ať tady zůstane. Nějaká paní šla náhodou dovnitř, využil jsem toho a proklouzl dovnitř. Nějak jsem se dobelhal až do 5. patra, ve kterém byly dveře s nápisem Parker.

Zaklepal jsem a netrpělivě čekal na odpověď. Brzy někdo otevřel dveře. Stála v nich nějaká žena. Ne stará, tak akorát. Byla dost hezká, ale na Pepper... Na chvíli se mi podařilo na ni nemyslet, jak jsem neustále myslel na toho kluka. Vlastně a ani nevím, jak se jmenuje křestním...

,,Haló? Vnímáte mě?"

,,Uh, promiňte. Bydlí tu s vámi nějaký kluk?"

Divně se na mě zadívala.

,,Někdo jako Tony Stark tady hledá našeho Petera?"

Zasmála se. Co je na tom?

,,Je to důležité. Počkejte..."

Vytáhl jsem fotku Petera a ukázal jí ji.

,,Nevíte, je to on?"

Slečna si tu fotku vzala do rukou a zamžourala na ni.

,,Panebože..."

Zděsila se.

,,Děje se něco?"

,,On... To byl ten večer, kdy zemřeli jeho rodiče. Přiběhl za mnou celý šťastný, že vás viděl a já ho hned vzala domů, protože tam všude byli ti... Roboti. Když jsme se vraceli, jejich dům i sousední domy byly v plamenech... Jak ti botové explodovali, výbuch postihl i jejich dům..."

Zůstal jsem nehybně stát a jen zíral.

,,To... To jsem nevěděl... Je doma?"

Už to byly aspoň 2 a půl hodiny, co odešel, takže by měl být dávno doma.

,,Ne, ještě nepřišel... Nebo vlastně byl tady, tak asi před dvaceti minutami."

,,A kam šel?"

,,To nevím, pane Starku... Přišel, byl hrozně udýchaný. Řekl, že si něco musí vzít z pokoje a celý ho rozházel. Když jsem se šla k němu podívat, co hledá, byl pryč. Vylezl oknem, dělá to teď pořád... Udělal něco, že ho tu hledáte?"

Začalo mě mrazit.

,,Mohu na něj číslo prosím?"

Slečna mi dala jeho číslo a já rychle sešel schody. Hned jsem byl u Ashley dole.

,,Tak jak to š... Vypadáte, jako by vás něco přejelo."

Sedl jsem si do auta a zabouchl dveře.

,,Je pryč."

,,Co?"

Řekla udiveně. Rychle jsem na mobilu vyťukal jeho číslo a přiložil ho k uchu.