You just walked into my life-tomione ✔️

17.kapitola

Další kapitola tak si ji užijte nechápu jak tohle můžete číst všem vám dekuju za pěkné hvězdičky a komentáře💚💚💚💚💚

Hermiona byla překvapená tou změnou. Někdy se fakt choval zvláštně. Jakoby chtěl něco zakrýt. Jenže co to bylo? Vzápětí si uvědomila, že má stále ruce v bok, tak je spustila."Dobrou noc," popřála mu nervózně, odešla do pokoje a zavřela za sebou dveře.

Hermiona ráno rozbalovala své vánoční dárky. Zamrzelo ji, když zjistila, že od Rona nedostala nic, ale vzápětí si pomyslela, že ji to vlastně nemělo tak překvapit, protože nemluví s ní skrz Lavender Brownovou. Harry ale v lístečku, který jí napsal, že Ron jí v hloubi své duše také přeje hezké prázdniny. Hermiona tomu ale nechtěla tomu věřit, ale potěšila se o knize o Účinných zaklínadlech minulých desetiletí, kterou od něho dostala. Od paní Weasleyové dostala vánoční svetr, který každé Vánoce dostával i Harry. Tento rok byl tmavozelený s vyšitým červeným H na prostředku, od Hagrida dostala jeho vlastnoručně upečené koláčky, které bylo trochu riskantní sníst, ale i tak se tomu potěšila. Od rodičů zase dostala mudlovskou knihu o dějinách středověkých žen a zubní nit, čemuž se musela usmát, protože její rodiče byli zubaři, uznala, že zubní nit není nejlepší dárek, ale to už byl humor jejích rodičů. Poslední dárek byl zabalen do jednoduchého balícího papíru s vánočními motivy, tentýž balící papír použili i její rodiče, tak si domyslela, že ten dárek bude zřejmě od Toma. Roztrhla papír a otevřela kartonovou krabičku, nejprve z ní vytáhla malý lísteček s Tomovým elegantním písmem, na který napsal: Je to pouze drobnost, ale chtěl jsem ti něco dát. Snad jako odškodné za moje podivné chování to stačí. TR. Hermiona se usmála, byla opravdu překvapená, že od něj něco dostala. Vytáhla tedy ze škatulky malý flakon plný nějaké růžové tekutiny. Se zájmem si prohlížela flakón, byl ze skla a byl skutečně krásný, vypadal jako z minulých století. Odzátkovala ho a voněla, zjistila, že je to parfém. Ne ledajaký parfém, byl to parfém, který voněl sice jemně, ale silně. Cítila broskev, no i růži a vanilku, byla to krásná, jemná vůně, a měla pocit, že nikdy nevyprchá. Loni dostala od Rona také parfém, který sice voněl nezvykle, ale tento si ji celou omámit.

Najednou se dveře otevřely a ona rychle flakon utěsnila.Ve dveřích stál Tom v proužkovaném bílo-modrém pyžamu, který v rukou držel černý svetr, který byl nepochybně od paní Weasleyové. Rychle flakón položila na noční stolek a přitáhla si blíž peřinu. Sedl si vedle ní a na balicím papíru hodil černý svetr, na kterém bylo vyšité smaragdově T."Proč?" promluvil nazuřeně. "Proč mi dala svetr? Na světě existuje tolik možností na dárky a ona mi uštrikuje ..." zarazil se.Spatřil Hermionin svetr a chytil ho do rukou, prohlížel si ho a nakonec i ten položil na postel, ale méně nazuřeně. "Ach, takže dala jeden i tobě, co? Můžeme ladit," poznamenal ironicky."Proč ti tak vadí?" zamračila se Hermiona."Neboť ... vypadá ... já nevím, prostě se mi nelíbí, mám při něm pocit, jakoby si mě chtěla rovnou adoptovat ... je to takové ... jako od babičky," říkal zhnusený hlasem, ale pak klidnější řekl : "tvůj dárek mě potěšil více, pokud mám pravdu říct."Hermiona zrůžověla, dala mu knihu Mimořádně zaklínadla i elixíry a jejich účinky.Najednou ale se k ní naklonil, ucítil vůni parfému, opřel se pravou rukou o matraci a položil si bradu na její rameno."Takže si už otevřela můj dárek," poznamenal tiše.Hermiona se trochu otřásla, všiml si to a ušklíbl se. Odtáhl se, sebral svetr a vstal, sbíral se k odchodu."Pěkné pyžamo," ozvala se Hermiona na oplátku, když už se natahoval ruku na kliku. Viděla, jak jeho ruka zamrzla ve vzduchu a s kamennou tváří se k ní otočil."Nosím ho vždy přes zimu," odpověděl vzdorovitě. Hermiona se usmála, což ho rozzlobilo ještě víc. "Neusmívej se, jinak tě budu v noci chodit strašit," řekl tichým a nebezpečným hlasem, ale Hermiona se usmívala dále.Otočil se na patě a odešel se vztyčenou hlavou. Hermiona se tiše zasmála.O mnoho mil od domu Grangerovi stál vysoký bledý muž v tmavé místnosti. Lord Voldemort čekal na svého věrného Smrtijeda - Severuse Snapea.Dveře se otevřely a vešel muž s mastnými vlasy po ramena. Uklonil se Voldemortovi a popošel blíž."Co jsi zjistil?" zeptal se ho chladně Voldemort."Můj pane, zjistil jsem, že se dost skamarádil s mudlovskou šmejdkou Hermionou Grangerovou. Bohužel nevím víc, protože vztah s ní na veřejnosti skrývá. Často ho vidím v přítomnosti Theodora Nottovi. Brumbál mi nechtěl poskytnout více informací, protože nechce zasahovat do jejich soukromí , tedy ... aspoň tak se vyjádřil. Mám pocit, že se obává, co vám mohu říci. "Voldemort vzteky zasyčel."Baví se s mudlovskou šmejdkou?" Opakoval nevěřícně."Často s ní sedí v knihovně," odpověděl Snape.Voldemort přešel ke křeslu u krbu. Posadil se do něj a opět se podíval na Snapea. Vypadal vyčerpanější."V poslední době, když na něj myslím, cítím jeho náladu. Není to totéž spojení jako s Potterem," dodal, když viděl Snapeův nechápavý výraz. "Nemohu se ale ponořit do jeho myšlenek, nemohu ho ovládat, protože ovládá Nitrobranu i legillimenciu(nwm jak to mám dobře napsat snad to pochopite) Cítil jsem ale i něco jiného, ​​než jeho emoce.""Co, můj pane?" zeptal se Snape."Cítil jsem, že jsem něco ztratil. Přestože jsem to cítil pouze jednou, mám z toho jisté obavy," vysvětlil Voldemort chladným hlasem, který ale neprozrazuje jeho obavy.U Weasleyových se vánoční ráno začalo Ronovým znechucením nad dárkem od Lavender."Doufám, že to je určitě žert."Harry se na to vzbudil a na konci postele našel punčochu plnou dárků. Nasadil si brýle a podíval se na Rona, který si prohlížel  zlatý řetízek."Co je to?" zeptal se."To je od Lavender," odpověděl znechuceně. "Snad si nemyslí, že bych to nosil ..."Harry se naklonil a podíval na řetízek. Neodolal a vybuchl smíchem. Na řetízku visely zlaté písmena: Můj miláček."Jak přišla na to, že by se mi toto mohlo líbit?""Možná ses prořekl, že by si něco takového chtěl," chechtal se Harry."My se ale moc spolu nebavíme," přiznal se Ron váhavě. "My se převážně ...""... líbáte," dokončil to za něj Harry."No ano ... A Hermiona? Do jakého trojúhelníku se zase zapletla?" zeptal se Ron s nevinným hlasem."Nevím, jestli se to dá nazvat trojúhelník," říkal Harry a zatím si vybalit dárky. "Jde o Riddla a McLaggena. Podle mě chce McLaggen získat Hermioninu pozornost, ale Riddleova stálá přítomnost po jejím boku mu v tom brání.""Hm ... nemám rád ani jednoho, ale Riddle je přece jen na něco užitečný," zamumlal Ron.Harry nad ním pouze zavrtěl hlavou a oblékl si zelený svetr od paní Weasleyové s vyšitou ohnivou střelou. Dále dostal velkou krabici výrobků od Freda a George a vlhký páchnoucí balíček, na kterém bylo napsáno: Pánu od Kráturu."Myslíš si, že je bezpečný?" zeptal se Harry, který zíral na balíček."Ministerstvo kontroluje poštu, tak asi ano," odpověděl nesměle Ron, hledíc na balíček s podezřením.Harry nakonec balíček otevřel a vykřikl. V balíčku byly hmýriace se červíky. Ron se začal smát."Milé, velmi pozorné.""Raději červíci jako ten náhrdelník," poznamenal Harry a Ron se přestal smát.Hermiona, Riddle a Hermioniny rodiče si sedli k vánočnímu obědu a pustili se do plněného krocana s brusinkovou omáčkou, pečenými bramborami a zeleninou."Hermiona, Tom," oslovila je paní Grangerová, když jim dávala na talíři ovocný koláč s rozinkami, třešněmi a oříšky politý pudinkem, "nechcete navštívit Weasleyových? Možná se na vaší návštěvu potěší," usmála se.Hermioně vyklouzla vidlička z prstů až se to ozvalo v tiché kuchyni a Tom stiskl rty. Oba se na sebe podívali, Hermiona pohledem poprosila Toma, aby to vysvětlil. Tak se tedy obrátil na obou Grangerovi."Weasleyovi jsou sice milí lidé," začal pomalu, jakoby vhodně vybíral slova na vysvětlení, "ale jistý Ron Weasley není zrovna tou nejveselejší společností.""Ale proč? Mysleli jsme si, že on, Hermiona a Harry jsou dobří kamarádi," nechápal pan Granger a podíval se na svou dceru, která právě přeskakovala pohledem z otce na mámu."No byli jsme," odpověděla váhavě, "jenže my jsme se tak trochu pohádali a když to vypadalo, že na to budu ochotna zapomenout, tak si našel přítelkyni. Problém byl v tom, že Lavender není moje kamarádka a Ron se ještě více ode mne ... utrhl. ""Aha, to mi je líto," řekla paní Grangerová smutně.Hermiona si večer lehla do postele s pocitem, že zachvíli přijdou Tomovy narozeniny a nechce se zabývat osobami jménem Ron Weasley. Nechtěla už myslet na to, že je s jinou, že nejsou trio. Možná se to jednoho dne napraví, ale kterého dne se tak stane, to nevěděla.Hleděla do stropu, byl osvětlován pouličními lampami z ulice. No najednou ji něco donutilo, aby se prudce posadila; slyšela, jak její dveře vržou pootevřené. Srdce se jí rychleji rozbušilo. Její dveře byly předtím zavřené, ale kdo by je ... Tom!Zřejmě dodržuje slib, že mě bude chodit strašit, pomyslela si Hermiona.Vstala a pomalým krokem přišla ke dveřím, které stále vrzaly. Popadla kliku a pomalu je otevřela, za nimi stál nepochybně Tom, ale neviděla mu do obličej."Bu," zašeptal a nečekaně ji chytil za ramena.Nemohla si pomoci, a vykřikla. Najednou si uvědomila, že je noc a její rodiče možná ještě nespí. Vtáhla ho do pokoje a potichu zavřela dveře. Slyšela, jak se zasmál, usedl do jejího křesla před policí plnou knih a přehodil jednu nohu přes druhou."Tom," vyčítavě ho oslovila.Obrátila se k němu a založila ruce na hrudi. Usmál se a dále pohodlně seděl v křesle."Mohl si probudit rodiče," pokračovala."Pouze dodržuji svůj slib. Přišel jsem tě strašit," vysvětlil.Pochybovačně zvedla obočí, co si očividně všiml a tak naklonil hlavu napravo a pokračoval: "Dobře, opravuji se: přišel jsem, abych tě jednou vystrašil a pak dále pohodlně sedět u tebe v křesle."Hermiona si povzdechla a šla si lehnout do postele. Přikryla se až po bradu a otočila se mu zády, aby mu naznačila, že má odejít.Jenže on se pobaveně usmál, vstal a přešel k ní. Nadzvedl peřinu a lehl si k ní. Šokovaně se na něj dívala zpoza ramene."Co to děláš? Okamžitě jdi pryč," šeptala nazuřeně."No to určitě," poznamenal ironicky Tom.Přitulil se k ní, pravou rukou ji pevně objal kolem pasu, aby mu neutekla druhou si podepřel hlavu. Hermiona si povzdechla a on se jí usmál do vlasů, uštědřil jí tam malý polibek a zavřel oči."Ale, Hermiona, ráno budeš muset vstát sama," zašeptal."Proč?" zeptala se zvědavě a také ona zavřela oči."Budu muset dříve odejít, než se vaši probudí, jinak mě mohou přichytit, jak spím v tvé posteli s tebou," odpověděl.Hermiona se usmála, ale pak ji už spánek vtáhl do své říše, Riddle následoval její příklad.Ocitl se v tmavé místnosti. Nebylo tam nic pouze křeslo u krbu, ve kterém hořel sytě-oranžový oheň. V křesle někdo seděl, popošel blíž. Byla to Hermiona, ale vůbec se na Hermionu nepodobala. Měla sice husté světle hnědé vlasy, ale na sobě měla černé šaty s korzetem, rukávem po loket a dost hlubokým výstřihem."Hermiona?" oslovil ji nesmělo.Hermiona se na něj otočila, skoro vykřikl od šoku. Měla červené oči s kočičími štěrbinami a mazaný úsměv."Tom," oslovila ho hlubším hlasem.Postavila se a prsty jemně pohladila látku jeho černého hábitu a pak ho objala kolem krku."Co se děje? Proč si v mém snu?" zeptal se jí.Její úsměv se ještě rozšířil. "Já? Kdo řekl, že jsem to já?" odmlčela se a pobaveně sledovala jeho nechápavý výraz. "Ale nezeptal ses na Voldemorta. Ten by tě měl zajímat více," zašeptala.Tom to pochopil, ona se odtáhla, ale stále se usmívala. Musel se z tama okamžitě dostat.
Prudce otevřel oči a zjistil, že je stále s Hermionou v posteli. Zřejmě ucítila, jak se probral a pomalu se posadil, tak se přetočila na záda a s rozespalým pohledem sledovala jeho vystrašenou tvář a rychle se zdvíhající hruď pod pyžamem. Posadila se a položila mu ruku na rameno."Co se děje?" zeptala se potichu."On ... on se dokáže dostat do mé hlavy ... Přes den ne, no začínám mít pocit, že v noci si budu muset dávat větší pozor."Hermiona zpozorněla, srdce se jí rychleji rozbušilo."Och, právě toto jsem nechtěla a obávala jsem se, že ti Smrtijedi u Weasleyových přes léto byl jen začátek a měla jsem pravdu. Půjde do tuhého, Tom," dodala potichu.Posunula se k němu blíž a objala ho kolem krku. Cítila jeho teplé ruce na svých zádech a jeho dech na krku. Přitiskl si ji blíže k sobě."Možná se mi zdálo o tobě právě proto, že jsem u tebe v posteli a on to vycítil. Nemohl jsem se ale bránit Nitrobraně, protože jsem spal, tak mi poslal pěkně hrozný sen. Neměl jsem dobře vyčištěnou hlavu, když jsem usínal."Hermiona se překvapeně odtáhla a podívala se do jeho hnědých očí, které se ve tmě leskly."Zdálo se ti o mně?" zeptala se překvapeně."No ... já jsem si myslel, že jsi to ty, ale pak jsem zjistil, že to byl Voldemort," odpověděl."Aha," Hermiona si vydechla.Riddle se musel její uvolněnější tváři ušklíbnout, lehl si zpět na polštář a pomalu usínající cítil, jak si lehla k němu.