Jizvy

Copánek

Probudilo mě jemné tahání za vlasy. Jako kdyby mi někdo dělal účes. Zamručel jsem a promnul si oči. Tahání ustálo, ale po chvíli se zase vrátilo. Kdo mi sakra co dělal s vlasy?

Otočil jsem se trochu na bok, abych viděl za sebe, kdo mi tam co dělal s vlasy. Ležel tam Den se soustředěným výrazem a kutil tam něco. Na okamžik jsme se setkali pohledy. Hned se na mě usmál.

,,Dobré ráno, princezno," řekl mile a políbil mě na rameno. Nafoukl jsem trochu tvářičky za to, jak mě oslovil. 

,,Nejsem princezna," hrál jsem uraženého a otočil se zase zpět. soustředil jsem se na tahání, abych poznal, co mi tam dělá. 

,,A ani dobré ráno mi neřekneš?" řekl zklamaně Den mně přes rameno. Přestal mě tahat za vlasy a objal kolem pasu. Natiskl si mě k sobě blíž.

,,Promiň... Dobré ráno, kocourku," řekl jsem provinile a použil lepší přezdívku, než kterou Den použil na mě. Ucítil jsem, že stisk kolem mého pasu zesílil, čímž si mě upír přitáhl k sobě ještě blíž. Dal mi pusu na tvář.

Potom vstal, obešel postel a políbil mě na rty jemným ranním polibkem. Vzal mě za ruku a pomohl mi vstát. Bylo mu jedno, že jsem úplně nahý. Vedl mě do koupelny. Vedl mě tak rychle, že jsem si nic nestihl uvědomit a už jsem stál před zrcadlem. Den mi upravil vlasy, abych na ně viděl. Měl jsem upletený copánek s květinami. 

,,Líbí?" zeptal se Den a objal mě zezadu kolem pasu. Položil jsem svoje ruce na ty jeho, opřel se o jeho nahou hruď a zavřel oči. 

,,Moc," odpověděl jsem mu stejně, jako on mně včera. Vypadal jsem sice jako totální uke, ale líbilo se mi to. Dal si s tím takovou práci a myslím, že mi to i slušelo.

,,Kde ses to naučil?" zeptal jsem se a otočil se v jeho objetí k němu čelem. Nedržel mě nijak pevně, takže mi to šlo lehce. Den mi položil ruce na zadek, ale nijak mě nedráždil.

,,Pletl jsem je sestře, tak jsem ti chtěl taky něco hezkého udělat," vysvětlil mi a políbil mě na krk, který jsem měl odhalený, protože cop byl na druhém rameni. 

,,To muselo být rozkošný," poznamenal jsem a nastavil krk. Zavřel jsem oči a užíval si pozornosti rtů na svém krku. Po chvíli se Den přesunul k mým klíčním kostem a zmáčkl mi zadek. Odpovědí se mu ode mě dostalo zamručení.

Odstrčil jsem ho jemně od sebe, aby mě nedráždil dál. Špatně by to dopadlo. Otočil jsem se zase k zrcadlu a prohlížel si copánek. Slušel mi, ne že ne, ale bylo to zvláštní. Jsem zvyklý na rozpuštěný vlasy, nebo když mi překáží, tak do pevného culíku. A copánek jsem nikdy neměl, takže pro mě to byl nezvyk, že to je volný a zároveň že to nepřekáží. 

Dal jsem mu pusu na tvář a šel se konečně obléknout, protože jsem si uvědomil jednu nemilou věc. Byl jsem nahý a styděl jsem se a sebe. Natáhl jsem se po spodním prádle a hned si ho na sebe natáhl. Bylo celkem brzo, takže jsem stíhal snídani, kterou mi upír nemusel nosit do postele. Takže jsem si ještě oblékl nějaké to tričko a kraťasy. Denraar očividně si vzal věci do koupelny, protože se z ní vrátil už oblečený a já se teprve soukal do kraťasů. Upravil jsem si pásek, aby mi nepadaly, a šel jsem směrem k východu z pokoje. Čekal tam na mě upír, který hned při pohledu na mě našpulil rty, abych mu dal pusu. Líbnul jsem ho na rtíky a otevřel dveře. Periferním viděním jsem zaznamenal, jak se usmíval. Zavřel za námi, hodil si s klíči a schoval si je do kapsy. Srovnal se mnou krok a chytil za ruku.

,,Co si dneska dáš k snídani?" zeptal se mě po cestě dolů po schodech. Šel přede mnou, takže se otočil dozadu, aby na mě viděl. Já sice zrovna obdivoval nějaký obraz na zdi, ale stejně jsem jeho otázku zaznamenal.  

,,Nevím. Něco, co bude vonět a vypadat nejlákavěji," odpověděl jsem mu neurčitě a pokrčil rameny.

Vzpomněl jsem si, že bych měl zavolat domů. Měl jsem totiž sféru v kapse kraťasů, takže její tlak mi to připomněl. Vytáhl jsem ji a po chvíli jsem už volal Tekumimu.

,,Ano?" ozvalo se ze sféry, která zobrazila ještě trochu ospalého Arthura. Usmál jsem se na něj.

,,Ahoj! Jak vidíš, volám, abych neměl výprask. Všechno v pohodě, jdu na snídani," oznámil jsem mu. Den mě už předběhl, takže asi nepozdraví, ale to je jedno.

Sféru si převzal Tekumi, který na rozdíl od Arthura byl už upravený a viděl jsem, jak upil z hrnku. Položil ho někam asi na stůl a zadíval se na mě.

,,Takže mi voláš jen, abys nedostal výprask?" zvedl tázavě jedno obočí. Trochu jsem se zarazil. Měl pravdu, volal jsem mu jen, abych nedostal výprask. Přemýšlel jsem rychle nad nějakou výmluvou, ale zákon schválnosti se postaral o to, aby mě nic nenapadlo.

Tekumi se zasmál. Podíval jsem se na něj nechápavě. Až se uklidnil, usrkl z hrnku a zase se na mě podíval. Naštvaný nebyl naštěstí.

,,Dělám si srandu. V pohodě. Jestli říkáš, že je všechno v pořádku, tak mi to stačí. Ale chtěl bych trošku víc podrobností," řekl s klidem. Pokrčil jsem rameny a začal všechno vyprávět, ale ve zkrácené verzi, protože jsem se blížil k jídelně, kde byla snídaně, na kterou jsem měl nehoráznou chuť.

,,Budu už muset končit, jinak to můj žaludek nevydrží. Mám strašný hlad," vymluvil jsem se Tekumimu, aby mě už pustil. Nechtěl jsem jít do jídelny se sférou, protože tam byl strašný hluk.

,,Fajn, jdi. A najez se pořádně. Měj se. Pa," rozloučil se se mnou elf a hned to zavěsil a ani nepočkal na to, abych se s ním taky rozloučil. Schoval jsem tedy sféru do kapsy a vešel do jídelny.

Mé nohy mě vedly k švédskému stolu. Oči se rozbíhaly a nedokázaly si vybrat, co jsem si měl dát. Povzdechl jsem si. Tohle bude těžký výběr.

Nakonec jsem se zastavil u celkem lehké snídaně, protože jsem stejně neměl chuť na něco velkého. A taky by mi bylo pak ve vodě špatně, takže jsem se svou malou snídaní byl celkem spokojený.

,,Jdeme pro věci a k moři?" zeptal se Den a vstal, protože už dojedl. Já vlastně taky, takže jsem taky vstal a šel k němu.

Jen jsem kývl a šel do pokoje. Tam popadnout věci, a zase k moři. K té vůni léta, slunci a k lehátkům, na kterých si čtu.