Pláštěnko?! {Dokončeno}

1#

"Ještě jednou, prosím." Mávla jsem rukou na hospodského přede mnou. Projel si mě zkoumaným pohledem. Jeho neupravené vlasy trčely do všech stran, jakoby se teď probudil.

Postavil přede mě džus, který jsem si zamyšleně vzala. A dále zírala na skleničku, jež ležela na pultu.

Na zádech jsem od začátku cítila pohledy, byly mi velice nepříjemné, neboť jsem ani nevěděla, kdo to je. Nenápadně jsem nakoukla přes rameno a všimla si dvou mužů. V ruce drželi nedopalek, který odhodily na zem.

Znechuceně jsem odvrátila zrak. A na pult položila peníze. Za džus, který zde už pár hodin piju. Hospodský nebyl vůbec rád, ale copak mu něco zbývalo, když mi ani nerozuměl.

Zvedla jsem se z barové židle. A mířila k východu, nenápadně jsem se ohlédla, jestli mě náhodou oba muži nepronásledují, ale oba se taktéž zvedli, a mířili za mnou.

Zrychlila jsem ve kroku, abych je setřásla, ale oba muži se drželi až nebezpečně blízko. V ulicích skoro nikdo nebyl, neboť byla noc.

"To je v háji!" Mrmlala jsem si pod vousy. Když jsem mířila do prostoru, kde skoro nikdo nebyl. Otočila jsem se, abych se zeptala, co po mně chtějí. "Co potřebujete?" Zeptala jsem se mile.

Oba muži se zastavili. A řekli, něco mně neznámým jazykem. "Eeee..." Zapřemýšlela jsem se. "Quid opus est tibi?" Zeptala jsem se tentokrát Latinsky. "Was brauchst du?" Německy nepomohlo. "Tak mluvíte mongolsky, nebo co?" Protočila jsem očima.

Jeden z nich sáhl do kapsy, odkud vytáhl nůž. Několikrát s ním protočil v ruce, než mrkl na druhého chlápka, stojícího vedle něho. "Já to tak nemyslela." Vykulila jsem oči. A ruce dala před sebe do obraného gesta.

Oba se pobaveně usmáli, než řekli něco jejich jazykem. A vyrazili směrem ke mně. "Tak se zase uklidníme." Začala jsem couvat. "Idioti!" Neovládla jsem se a vyběhla pryč.

Zaběhla jsem za roh, který mi poskytl útočiště. Opřela jsem se o první dveře, které tam byly. A pokusila se je otevřít, nevychytala jsem ale momentální situaci, že jsem zády k ním.

Dveře se otevřely a já dopadla na zem zády. "Eh!" Vyrazila jsem si dech. Náhle se dveře sami od sebe zavřely. A já vykulila oči.

"Vloupala jste se sem?" Zeptal se muž stojící nad mou hlavou. Z jeho pohledu nešlo vyčíst pobavení, či zlost, že jsem sem tak vpadla. Za to já sebou neuvěřitelně cukla.

"Dneska už mě nic nepřekvapí." Řekla jsem spíše sobě. Zvedla jsem se na nohy. A oprášila si prach. "Moc se omlouvám, ale honili mě nějací dva týpci.... A jakto, že mi rozumíte?" Podivila jsem se.

Přeměnila jsem si ho pohledem, neboť na sobě měl dlouhý červený plášť, který za ním vlál, když se pohl. Na krku měl podivný náhrdelník, který se podobal oku. A jeho bradka byla perfektně upravena. "A jaká místa už jste navštívila, Lily Neilová?" Zeptal se.

"No byla jsem-" Začala jsem mluvil, ale poté mi došlo, co vlastně řekl.  "Počkat, počkat.... To, že cestuji jste mohl střelit, ale že víte moje jméno... To je zas co?!" Vůbec jsem nerozuměla tomu, co se tady teď děje. "Vy jste ti, kteří čumí do té koule. A věští, že?" Zamračila jsem se. "Tomu já ale nevěřím, takže to na mě nezkoušejte." Máchala jsem rukama. "Vy jste stalker!"

Pro tentokrát se doopravdy pousmál. "Jsem Doctor Stephen Strange." Neobtěžoval se zvednout ruku. "A už jsme vás očekávali." Promluvil, než se otočil na patě a odešel.

"Pane bože... V tom džusu něco bylo, jinak si to nedokážu vysvětlit." Chytla jsem se za hlavu. A rozmýšlela se, zda ho mám následovat, nebo odtud co nejdříve vycouvat.

Hodnou chvíli jsem stála na místě a rozmýšlela se. Jít za úchylem, který ví mé jméno, nebo z tohodle prapodivného místa odejít. "Je to jen sen." Řekla jsem si na povzbuzení. A rozešla se stejným směrem, kterým odešel on.

Sledovala jsem vše kolem sebe, neboť zde bylo plno zajímavých věcí, které jsem ještě nikde neviděla. Avšak jedna soška vypadala, jako Buddha. "Už jsem myslel, že se zalekneš a odejdeš." Ozve se vedle mě hlas.

"Sakra... Chcete, abych dostala infarkt?" Zamračím se na menšího může stojícího vedle mě. Je plešatý a řekla bych, že je z Číny, Japonska, nebo tak nějak. "A vy jste zase kdo?"

"Já jsem Wong." Och, už jsem myslela, že mi třeba podá ruku. Ale tady se to zřejmě nedělá. "Občas takový je." Pohlédne ke dveřím, kde zmizel onen muž s pláštíkem.

"Proč mám pocit, že toho víte více?" Pouze se usměje. A odpoví dost neurčitě.

"Víme toho tolik, kolik potřebujeme." Zmizí stejně, jako se objevil.

"Oba si hrají na Houdiniho." Povzdechnu si.

Vlezu do místnosti, kde se nachází pláštík, ano... Takhle ho budu nazývat. "Ta zeď je vskutku zajímavá." Zasměju se nad jeho civěním do stěny.

"Občas je ticho přínosné." Ani se nehne, možná jen o píď.

"Ale já ticho nepreferuji. Toho jsem si zažila už dost. Váš nepřítomný výraz říká, že bych měla mlčet, ale to se mi v téhle situaci opravdu nechce. Takže mluvte.... A prozraďte mi vaše kouzlo, jak zjistit, jak se daný člověk jmenuje. Neboť to šetří čas." Usměju se a založím si ruce za zády.

"Já zase to ticho preferuji, takže buď tak hodná..." Větu nechá nedokončenou.

"Jsem velice štědrý člověk." Podívám se z okna. "Ale nevšimla jsem si, že jsem nabídla tykání." Pozvednu obočí.

"Stejně by se tak stalo, tak proč to zdržovat a oddalovat." Pohlédne na mě.

"Protože je to slušné, neboť tykání nabízí žena." Odpovím.

"Vy jak se zdá, taky slušná úplně nejste. Takže si nemáme co vyčítat." Nad tím se zamračím. "A pokud chcete zde přespat, jakože stejně přespíte, támhle běžte za Wongem." Už se ani neleknu Wonga stojícího mezi dveřmi.

"A víte co?" Zamručím se. "Já nemám tohle zapotřebí." Otočím se a jdu k východu. Ze kterého následně vyjdu. "Blbec," Řeknu na jeho účet. "Si myslel, že tam s ním zůstanu... To zrovna." Uchechtla jsem se. "Magor, kterej se převléká do kostýmů a ještě sleduje lidi, to tak..." Nespokojeně mlasknu.

Chtěla jsem sáhnout do batohu, abych zjistila kolik mám peněz, ale náhle mi došlo, že batoh jsem musela zahodit cestou, když mě pronásledovali ti dva muži s nožíkem. "To. Snad. Ne." Na každé slovo jsem dala jasný důraz.

"Už sis to rozmyslela?" Promluvil za mnou pobaveně Strange.

😀Tenhle příběh bude krátký, ale chtěla jsem dát něco od srdíčka své sestřičce, která má dneska svátek. 👌😁

Doufám, že se ti bude líbit. A všechno nejlepší! 💕 Mojena7