Lutteo- Vše nemožné je možné ✅DOKONČENO✅

24. Kapitola [Matteo POV]

"Už máš rozmyšlené co budeš zpívat?" zeptal se Gastón, když jsme dorazili do Jam&Roller.

"Jo, už jo. Ale stále si nejsem jistý tou písničkou. Je mnohem hezčí, když se zpívá v duetu." odpověděl jsem zamyšleně.

"Je hloupé, že nesmí zpívat větší skupiny! Nechápu vůbec proč." zamracil se Gastón.

"To mi povidej, takhle to není taková legrace, když se musíme držte pravidel." prohrabl jsem si naštvaně vlasy. "A co ty? Už víš co budeš zpívat."

"Samozřejmě." usmál se. "A i s kým." dodal.

--------
"Už tu jsou tedy všichni? Lidé už čekají na vaše vystoupení." zeptala se Tamara.

"Jo, jsme připraveni." odpověděl Simón.

"Tak mládeži. Poslední Open před soutěži a v tomto vašem školním roce, tak si ho náležitě užijte, jasné?"

Simón natáhl doprostřed ruku. "No tak. Pojďme si to užit."

Všichni jsme ruce daly na Simónovu a zakriceli společně: "Roller!" a Tamara šla zahájit Open. Jako první šla Jazmína se svojí písničkou Fush te vas. Já jdu až později, takže jsem zatím šel pryč. Šel jsem ke skrinkam v úmyslu, že mám ještě spoustu času, takže bych si mohl utáhnout brusle, jenomže jsem zjistil, že nářadí Nico uklidnil jinam. Jakmile jsem se otočil, strčil do mě někdo. A ten někdo byla Luna. Najednou mi prolétl celý jejich rozhovor s Alexem.

"Promiň." omluvila se nejistě.

"To je dobrý." usmal jsem se.

Chvíli na mě oneměle zirala a nastalo trapné ticho, tak jsem řekl hned první věc, která mě napadla. "Sluší ti to."

"Díky," byla trochu nervózní. "Tobě taky."

"Tak se uvidíme...tam." chtěl jsem už odejít, protože se mi s ní špatně mluví. Oba víme co se stalo a teď nevím co bude dal mezi námi. Už jsem chtěl ji, jenže ona začala mluvit.

"Matteo?"

"Co?" otočil jsem se. Asi vím co teď přijde.

Zhluboka se nadechla. "Moc mě to mrzí-" skočil jsem ji do řeči.

"Luno, přestaň. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. Nemá cenu to dál rozebírat." a teď jsem doopravdy odešel. Vedel jsem, že se bude omlouvat, jenomže ona za nic nemůže. To já jsem všechno způsobil. Nechci slyšet její omluvy, protože nebudou upřímné, protože ona nic neudělala. Teď jsem nevěděl co jsem chtěl dělat, tak jsem si šel sednou a pozorovat Gastóna s Ninou. Když mi řekl, že už ví s kým bude zpívat, věděl jsem, že to bude Nina. Sluší jim to spolu. Aspoň někdo je šťastný. A já jsem jim v tom chvíli bránil, aby nebyli spolu, protože jsem myslel jen na sebe...

Do mého zorného pole se objevila Luna. Je možné, že měl Gastón tedy pravdu? Že nemá rada Alexe a odpustila mi? Musel jsem se na ni dívat. Vážně ji to slušelo. Jako vždy. Luna. Náhle se na mě podívala a kdyby mě Tamara nevyzvala na jeviště, pravděpodobně bych se ztratil v jejich očí.
Tuhle píseň jsem vybral hned poté co jsme odešli z toho parku a poslouchali Lunu a Alexe. Tahle píseň je něco víc pro mě a Lunu. Hudbu musela okamžitě poznat, protože se usmála. Nemohl jsem od ní oči odtrhnout. Možná tu je šance, že můžeme být zase spolu. Já se proste nikdy neponaučím. Ale asi proto, že nechci.

Luna se najednou pohnula, vzala do ruky mikrofón, a vystoupila na jeviště. Náhle jsem úplně zapomněl, že bych měl zpívat, protože jsem nečekal, že by to udělala. Pouhých par vteřin jsem se na ní díval, než mi došlo, že bych měl zpívat.
Najednou jsem se cítil jako malý kluk, který dostal autíčko k Vánocům. Na tváři se mi usadil pitomý úsměv, kterého jsem se nemohl zbavit, protože po takové době zpívám s Lunou. A ještě tuhle píseň.
Měl jsem takovou chuť ji chytnout za ruku. Opatrně jsem se jí dotkl, a na chvíli jsem si myslel, že mě odstrčí, ale nakonec mě za ní chytla. Projel mnou malý elektricky výboj. Najednou jsem si vzpomněl na náš polibek. Byl to ten nejlepší a zároveň nejhorší okamžik v životě, ale teď, už mě od ní nic nedrží. Žádná Ámbar, žádný Alex nebo moje stěhování, už s ní konečně mohu zase být. Když skončila píseň, chvíli jsme tam stali a dívali se zároveň do očí a já jsem se k ní pomalu přibližoval. Nečekal jsem na nic, chtěl jsem to proste udělat. Byl to úplně jiný polibek, víc upřímný.