Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 9

Morning

Louis

Probudila mě bolest hlavy, břicha a zadku. Počkat, zadku? Kolik jsem toho, ksakru, vypil?

Zděšeně jsem pohled stočil na tělo vedle mě a myslel, že na místě spáchám sebevraždu. No do prdele. Tohle je jen špatný sen.

I přes tu nehoráznou bolest a nevolnost se posadím. Vjedu si dlaněmi do vlasů, načež se přes rameno podívám na roztomilého kudrnáče, pro kterého tohle nic neznamenalo.

Složil jsem hlavu do dlaní a nechal pár slz svést. Pomalu jsem si začínal vzpomínat, co vše se dělo. Věděl jsem, že nemám pít. Že to skončí špatně. Skončilo. Blbě a bolestně.

Beer pong, když si mě tiskl k boku. Líbání, když si mě vysadil na stůl. Vzájemné vzdychání do rtů, když byla naše spojena v jedno.

Vyděšeně jsem zvedl hlavu, což způsobilo motání hlavy, když jsem uslyšel bolestné zakňučení. Na nic jsem nečekal. I přes všechnu bolest jsem se zvedl a začal hledat věci po pokoji.

Vše jsem si na sebe natáhl a věnoval poslední pohled brunetovi, který se právě přetočil na druhý bok. Ruka mu spadla z postele a jen tak visela.

Všechny přebytečné sliny jsem polkl a i přes všechen strach, že se vzbudí, jsem k němu přešel a dřepl si před něj. Pohladil jsem ho po vlasech, na rty věnoval motýlí polibek.

„Ať už si budeš pamatovat cokoli, věř, že pro mě to něco znamenalo," zašeptal jsem. Naposledy jsem mu prsty zapletl do jeho kudrlinek, než jsem se opravdu odebral z pokoje.

Ať už si bude pamatovat cokoli, ať už to pro něj znamenalo cokoli, pro mě to bylo výjimečné, ale srdce rvoucí. Vědět, že to pro něj zřejmě nic neznamenalo a nebude o tom ani vědět, mi vhánělo slzy do očí.

Jedna si taky našla cestu a svezla se po líci. Rychle jsem ji setřel a dělal, že se ani neobjevila. Ale nemohl jsem ignorovat bolest, jež se usadila v hrudi. Byla silnější než ta fyzická.

„Dobré ráno, Loui," pozdravila Eleanor, která už chodila s pytlem na odpadky a uklízela přízemí. Na stole již ležely dva hrnečky s kávou, takže hádám, že jeden je můj.

„Dobré, Eleanor," vrátil jsem ji pozdrav. Jenže ono dobré nebylo ani v nejmenším.

„Mrzí mě to," zakňučela, když zvedla pohled od podlahy na mě. Smutně jsem se pousmál, načež jsem se napil ze své kávy.

„Stalo se. To mám cucflek na krku, nebo ti to někdo řekl?" zamručel jsem. Znovu jsem se napil ze své kávy, která hladila mé chuťové pohárky.

Chtěl jsem z tohoto domu co nejrychleji vypadnout, ale vždy jsem potom Eleanor pomáhal uklízet. Přece ji kvůli Harrymu nenechám ve štychu.

„Vlastně obojí," povzdechla si. Do ruky jsem si vzal druhý odpadkový pytel a začal ji pomáhat s úklidem.

Ne jen, že si mě označkoval, ale taky už se to ví. Jestli se to dozví můj šéf, budou mě čekat jeho přednášky.

„Je ještě tady?" zeptala se. Otočil jsem se na ni a pouze kývl. Odpadků tady bylo více než dost, že jsem se vůbec divil, že si to tady lidi nespletli se skládkou.

„Tak běž domů, ať ho nemusíš potkat," oznámila mi s úsměvem. Jenže než jsem ji stihl něco odpovědět, ozvalo se tiché vrzání schodů a kroky.

„Myslím, že je pozdě." Otočil jsem se na ni. Do očí se mi nahrnuly slzy, ale tentokrát se ani jedna nesvezla.

„Dobré ráno," popřál. Jeho chraplák mi způsobil mírné zachvění těla, které snad nebylo příliš zřejmé.

Já i Eleanor jsme mu popřání vrátili, ale věnovali se dále úklidu. On tam jen stál a koukal na nás.

„El, neskončil jsem v posteli s Nickem, že ne?" optal se ji mírně zděšeně. Tak takhle se jmenuje jeho bývalý? Nick?

Do očí se mi opět nahrnuly slzy a do hrdla se mi dral vzlyk, který jsem opravdu nehodlal pustit. Jak jsem si mohl myslet, že si to bude pamatovat!?

„Neskončil, neboj," odvětila mu smutně. Trhaně jsem se nadechl a pokračoval v uklízení. Nehodlal jsem se na něj dívat. Ne, když jsem měl skelné oči.

„Tak s kým? Můj krk hraje dosti barvami." Zasmál se. Do těla mi to vyslalo bolestivé bodnutí, které zaútočilo jako jed na mé srdce. Jak taky jinak.

Ramena jsem více přitáhl k hlavě, abych si více zakryl krk. Nemusí přeci vědět, že jsem v té posteli byl já.

„Nevím, Harry," zašeptala, až ji skoro nebylo slyšet. Ale očividně to stačilo, protože Harry si odfrkl.

Raději jsem se do toho hovoru nijak nezapojoval. Jen jsem mlčel, dělal, že nejsem. Jen jsem se užíral pocitem, že si to nepamatuje.

Avšak Harry na to měl jiný názor. Chtěl mě do toho hovoru taky zapojit, proto se mě zeptal na tu stejnou otázku.

„Taky nevím," zakňučel jsem. Od Eleanor jsem uslyšel povzdech, který jen můj hnusný pocit podpořil.

„Si to budu muset od někoho zjistit," zaskučel. Mé srdce vynechalo několik úderů, až jsem si myslel, že zkolabuji.

Eleanor se už nadechovala, že něco odpoví, ale předehnal jsem ji. „V té posteli s tebou jsem skončil já, okay?" zavrčel jsem na něj.

Jeho pusa se překvapením otevřela, dech zastavil a oči vytřeštil. Dokonalá reakce, Harry. To se ti musí nechat.

Přešel jsem ke stolu a do ruky vzal kávu, ze které jsem následně trochu upil. Nedíval jsem se do zelených očí, které nyní jiskřily nejistotou a překvapením.

„Počkej, to jako vážně?" zajíkl se. Chytl se za hlavu, takže hádám, že kocovina se již dostavila. Nebo ho to až příliš šokovalo.

„Ano, jako vážně," zamručel jsem. Ještě jednou jsem si upil kávy, než jsem se vydal opět do úklidu.

Ohýbal jsem se pro prázdnou plechovku piva, když mi na rameni přistála dlaň. Odpadek jsem hodil do pytle a narovnal se v zádech.

„Opravdu mě to mrzí," zašeptala Eleanor, která si mě následně vtáhla do objetí. Měl jsem tak výhled přímo na Harryho, který se na nás nechápavě díval.

„Jak jsem říkal. Co se stalo, stalo se. Jsem v pohodě," zašeptal jsem ji do ucha. Pohladil jsem ji po vlasech a odtáhl se od ní. Dal ji na líčko jemnou pusu, načež jsem se vrátil k úklidu.

Raději jsem ignoroval rozhovor Eleanor s Harrym. To, co jsem si napáchal sám, teď si musím i vyžrat. Sám jsem si to navařil, tak si to i sním.

I když se mi hrudí rozplýval bolestný pocit, oči neustále slzely a do hrdla se stále cpal vzlyk, držel jsem se. Jen jsem pomáhal kamarádce s úklidem.

Avšak vše, co se minulou noc stalo mi uvízne v paměti. Bude mi to vhánět slzy do očí, ale taky mi to bude vytvářet úsměv na tváři.

Láska označována darem,

avšak prokletím jest.

Ubližuje nám,

ale také léčí.

Protéká námi jako jed,

avšak dokáže ulevit.

Působí nám bolest,

ale také úsměv tvoří.

Tvoří krásné chvilky,

avšak nechá slzy stéct.

Láska je dar,

ale i prokletí.

P.S.

Omlouvám se, že je ta báseň tak rozházená. Tedy, aspoň já ji tak vidím. Dělal jsem, co jen jsem mohl, ale stále mi zůstávala rozházená. Snad mi to prominete.