Elis
Sethovo nápad se mi líbí. Teda nelíbí, ale jsem z něj nadšená. Divná kombinace, ale je to tak. Když už jsem do toho takhle spadla, nenechám si konec pobytu zkazit. Vždyť nemám co ztratit. Na loučení a odjezd myslet nebudu a poslední dny v New Yorku si náležitě užiju.
Na recepci to vypadá sice trošku blbě, když mě Pete předčasně odhlašuje z hotelu a Seth zase schovaný za brýlemi a kšiltovkou naraženou do čela táhne můj kufr pryč, ale na vykulené pohledy, které zaznamenávám, z vysoka kašlu. Jediná, která mi ukazuje palečky, je Irena. Přibíhá ke mně, objímá a do ucha šeptá, že mi přeje hodně štěstí. S úsměvem děkuji a se vztyčenou hlavou odcházím za těmi dvěma.
Sedím na zadním sedadle, vedle Setha a nechávám se odvážet neznámo kam. Vím akorát jediné. To co mi sám řekl, že má svůj dům a skoro žádné sousedy. Nevím, jak to tedy v New Yorku zařídil, ale nechám se překvapit. Ostatně, jedeme už docela dlouho a pořád je kolem nás živo. Vytahuji telefon a klikám rychlou zprávu.
Jak ještě dlouho?
Natáčím obrazovku k Sethovi, který se jen pousměje a na prstech ukazuje třicet. Takže půl hodiny. Chápavě přikývnu a telefon poklízím zpátky do kabelky. Když tak učiním, poposedává si Seth těsně vedle mě a pokládá svou velkou dlaň na mé stehno. Ač nejsem žádný diblík a stále si jsem vědoma velikosti svého zadku i boků, působí moje noha pidi dojmem. A abych se nezačala nekontrolovatelně smát, protože nevím, jak bych mu tohle vysvětlila, pokládám svou ruku přes tu jeho a hlavu opírám o horu svalů, kterým se říká rameno. Zavírám oči, pomalu nasaju do nosu vůni, kterou je Seth obklopen a aniž bych chtěla, slastně vzdychnu. Cítím Sethovo mírné uchechtnutí, ale také jeho polibek v mých vlasech. Jsem šťastná.
Když jsem do vlasů políbena podruhé, jsme na místě. Narovnávám se a očima skenuji svět za okénkem. Okolo spousty vzrostlých stromů, perfektně upravený trávník i květinový záhon, což mě přivádí k myšlence, že má určitě vlastního zahradníka. A ať hlavou kroutím na všechny strany, nic víc než zeleň a dům přede mnou nevidím. Opravdu žádní sousedé, jen jeden zběsile pobíhající pes.
„Elis?" Nakukuje Seth otevřenými dveřmi dovnitř, jelikož se stále nemám k tomu, abych vystoupila. Když ke mně natáhne ruku, naznávám, že kochat se můžu i venku a tak pomalu lezu ven, kde hladím Pluta? Jestli jsem dobře rozuměla jeho jménu, jenž se mi okamžitě motá u noh. Jenže moc času na prohlížení, ani na seznamování se psím kamarádem nemám. Vedle nás parkuje druhé auto, z kterého vylézá Pete.
„Tak co Eliško, líbí?" Odkládá své sluneční brýle na palubní desku auta a potom už jen zmáčkne čudlík na klíčích, auto třikrát pípne jako malá myš a je zamčené.
„Jo, je to tu nádherné. A velké a ..."
„A pojď dovnitř, Seth ti chce ukázat celý dům." Koukne na jmenovaného, který je skloněný k Plutovi. „Jen Eli, buď na něj hodná, takhle šťastnýho jsem ho už dlouho neviděl." Zadívá se mi do očí a já vím, že mu na Sethovi záleží. Jenže to mě taky. A moc.
Když vcházíme do domu, nebo spíše vily, neodpustím si zastavit se mezi futry a položit na ně ruku. Je to takové moje přivítání s něčím novým. Věřím totiž, že každý dům má svojí duši.
Seth se na mě otočí, ale nic neříká, jen se usměje a čeká. Poté mě chytá za ruku a pomalu provází svým královstvím. Pete mezitím někam zmizel, tak jako chlapi z ochranky i řidič.
Když už jsem kromě pokojů a koupelen viděla posilovnu, tělocvičnu, velký bazén i saunu, myslím, že už mě nemůže nic překvapit. Mýlím se. Místnost, která mě přímo uchvátí, se nachází hned vedle ložnic. Jsou v ní dřevěné regály od podlahy až ke stropu, velké ušákové křeslo a snad milion knih. Uprostřed toho všeho je kulečníkový stůl, na kterém je vedle tága a v trojúhelníku vyrovnaných koulí postavená váza s pugétem žlutých růží. Nejspíš je tady jen na okrasu a nikdo ho nehraje, vypadá totiž téměř nedotknut. Přejedu po okraji stolu prsty, sednu si do křesla a prohlížím si několik řad knížek. Všechno v angličtině, jak jinak. Jednu z nejbližší police vytáhnu, otevřu, ale to už sedí Seth na opěradle a začíná mi z knížky předčítat. Nemám ani páru o čem ta knížka je. Jméno autora je mi neznámé, tak jako název, který se skládá jen z jednoho slova. Pete je pryč, abych se ho zeptala a kabelka s telefonem zůstala kdesi u dveří. A ani Seth nemá potřebu mi to přeložit. Jeho oči kloužou po řádkách a čte tak klidně, že se to skvěle poslouchá. Snažím se zachytit alespoň nějaké slovo, které bych už od něj slyšela, ale moc se mi to nedaří. Proto se jen opírám o jeho bok, zavírám oči a nechávám se kolébat jeho malebně znějícím hlasem.
Na večeři scházíme do jídelny a malá buclatá japonka, která trvá na tom, že jí mám oslovovat Helen, před nás pokládá talíře s voňavým jídlem. Pete jen zakroutí hlavou, něco prohodí směrem k Sethovi a pak se dává do jídla tak, jako my. Neptám se, nemusím všechno vědět a pokud by to bylo důležité, věřím, že by mi to Pete přeložil.
Večer trávíme u sklenky vína, tedy já a Pete. Seth popíjí jakousi vodu. Máme zapnutou televizi, která je spíš zvukovou kulisou, než aby jí někdo věnoval zvýšenou pozornost. Já prohlížím časopisy, většinou sportovní, ale co jsem mohla u sportovce čekat, zatímco kluci sedí nad papírama ohledně následujícího zápasu. Když se hodinová rafička přibližuje k jedenácté a já už několikrát po sobě zívám, zavírá Seth desky, pokládá je stranou a cosi povídá.
„Jdem spát." Překládá mi to Pete, který se taktéž zvedá a míří k hlavním dveřím.
„A ty jdeš kam?" Dívám se na něj. Myslela jsem, že tady zůstane, když tu má pokoj.
„Domů, bydlím jen tady kousek. Vždyť jsem ti to říkal."
„To jo, to si pamatuju, ale..."
„Ale nebudu vás rušit. Nikdo kromě ochranky tu není, tak nezlobte!" Dá mi malou pusu na tvář, mávne na Setha, něco mu řekne a už mizí ven.
Seth zavře dveře, zamkne, vezme mě za ruku a vede do patra. Tam mi dává na výběr ze dvou ložnic. Buď budu mít pokoj sama pro sebe, nebo budu spát se Sethem na jeho velké posteli. Chvilku váhám, ale pak mířím k němu. Přece nebudu spát sama.
Když si mě o chvilku později na posteli přitáhne do náruče, kde mě zase celou schová, dá polibek na rty, na čelo a do vlasů, vím, že se mi bude krásně usínat.
ČTEŠ
BOJ vs BOJ ✔
Lãng mạnBoj, jedno malé slůvko, které však znamená celý život. Už od narození bojujeme. Někdo míň, někdo víc, ale celý svůj život svádíme podstatné, či nepodstatné boje. Pro radost, pro zábavu, pro záchranu holého života. I můj život byl boj. Když jsem se...