The words of Hope / BTS

~ 3 ~

Poslední hodinu provázelo vyprávění o Dějepise. Vůbec mě to nebavilo, tak jsem si lehl na lavici a pořád jsem přemýšlel. Když konečně zazvonilo, nic netušící jsem vběhl ke skříňkám a potom hned ven ze školy. Vzal jsem si kapuci a sluchátka, ale i přes ně jsem zaslechl dost nepříjemný hlasy.
Zas ty kréteni z těch záchodů. Stáli kousek dál a koukali na mě jak zvíře na kořist. Neměl jsem na ně náladu, takže jsem se rychlejším krokem vydal domů. Yoongi nebyl ve škole, takže jsem šel sám. Úplně ve chvíli, když jsem to nečekal mě někdo ze zadu chytl za batoh a donutilo mě to se otočit. Za mnou stáli ty debilové. Jen co jsem měl možnost se podívat, hned jsem dostal ránu do břicha. "Tak ty seš teplej s tím tvým novým, jo? Buzno" Byl jsem zohlý, protože to bolelo. Potom jsem se snažil narovnat, ale v ten moment jsem dostal ránu ještě do obličeje. Poslední, co jsem slyšel bylo: "Navíc tě
musel tahat za ručičku pryč, aby náhodou. Ale to ti neprojde." Složil jsem se v bolestech k zemi a ucítil jsem posledních pár kopanců. Po nějaké době toho nechali a se smíchem odešli pryč. "Příště si s náma nezahrávej." Ležel jsem v uličce na zemi, a vůbec jsem nevěděl, v jakým stavu až jsem. Chtěl jsem se pomalu postavit, když jsem ucítil, že mi teče krev ze rtu. Projížděla mnou neuvěřitelná bolest. Když jsem jakžtakž došel domů, doufal jsem že tak nikdo nebude. Opatrně jsem odemkl, vešel dovnitř a podíval se. Potichu po špičkách jsem si to mířil po schodech do pokoje, když v tom mě zastavil čísi hlas. "Kookie kde ses tak zdržel?" Otočil jsem se, než jsem si stačil uvědomit, jak vypadám a že je to mamka. Ta se v momentě zhrozila, když si všimla toho, jak vypadám. "Kdo ti to proboha udělal?!" Zamyslel jsem se rychle, co řeknu. "Byli jsme s klukama po škole na skejtu a vysekal jsem se na koloběžce, to nic není."

*po příchodu do pokoje

Lehl jsem si do postele a cítil jsem vztek. Nevím proč, ale na Taeho taky. Bylo to kvůli tomu, že mě chytil za ruku, aby mě dostal pryč a navíc ještě je vyprovokoval? Nebejt něj, třeba by se tohle nestalo, odfrkl jsem si sám pro sebe naštvaně. Sice jsem mu děkoval, ale najendou jsem se spíš cítil podrážděně.

Trochu víc drama takhle ze začátku :D snad se to zatím líbí.