BOJ vs BOJ ✔

10. Bramboráky

Elis

Trávit dny po boku dvou mužů je možná představa a sen mnoha žen. Ještě když jí ti muži rozmazlují tak, jako mě. Někomu se sen splní, někdo zůstane jen u toho snění. Já si nemůžu stěžovat. Protože zatímco je Seth na tréninku jen pár pokojů od nás, Pete mě učí anglicky a potom odcházíme do kuchyně, kde se jako správný výživák dává do přípravy oběda. Helen má na ty dny, co jsem tady volno a tak si připadám jako na koleji. Jo, kdyby od nás neodešel táta, mohla jsem školu dodělat. Vracím se do doby, kdy jsme to s mámou a ségrou neměly zrovna jednoduchý. Máma dřela od rána do večera, já chodila na tři brigády současně, přesto to na studium nestačilo. A tak jsem došla k jedinému správnému rozhodnutí. Po druháku jsem si sbalila svých pár švestek a vrátila se domů.

„Eli! Ty mě vůbec neposloucháš." Směje se mi za zády Pete a odněkud tahá suroviny na dnešní oběd.

„Promiň, na něco jsem si vzpomněla." Otáčím se na něj a beru to, co mu padá z ruky. Nevypadá to moc lákavě. Ale to včera taky ne a pak se to dalo docela jíst. Docela.

„Co to bude?" Pozvedávám onu záhadnou věc do vzduchu. Jenže když se Pete nadechuje k odpovědi, raději ho zastavuji. „Ne, počkej, neříkej mi to. Beztak to bude zase něco moc zdravýho, čeho se moc nenajím. Promiň Pete, vaříš dobře, ale na tohle já nejsem zvyklá. Můžu si udělat něco sama?"

„Jak je libo, kuchyň je ti k dispozici. A ať už budeš dělat cokoliv, udělej toho víc. Věřím, že to bude dobrý. Já tohle zdravý taky moc nemusím, ale Seth má za chvilku zápas, tak to jinak nejde. A aby v tom nebyl sám, jím s ním."

„Tak to je docela velká oběť." Zasměju se.

„To si piš!" Významně na mě pozvedne obočí a pak už se dává do přípravy.

Já odcházím do spíže, kde beru brambory a stavím se na druhou stranu ostrůvku. Když jich mám oloupanou celou mísu, jdu hledat cibuli a česnek.

„Druhá police nalevo!" Slyším hlas Peta.

„Jak víš, co hledám?" Beru obě suroviny přesně tam, kde řekl a vracím se zpátky.

„Víš jak dlouho jsem neměl bramboráky?" Zadívá se na mě, jen co se objevím naproti němu.

„Nevím?"

„Od té doby, co jsem tady. A to je tak miluju." Povzdychne si.

„A co ti bránilo si je udělat?" Culím se na něj při loupání cibule a pomalu natahuju, jelikož ta potvora štípe. Než větu stačím dopovědět, koulí se mi po tvářích slzy jako hrachy.

„Ani nevím." Krčí rameny.

„Tak já ti dám ochutnat" dobírám si ho a stírám si slzy, přes které nic nevidím.

„Ty Pete?" Zvedám k němu po chvilce oči a čekám, až se na mě podívá.

„Víš, nechci, aby sis o mě... já prostě nejsem taková, jak se možná zdám. Se Sethem to bylo tak nějak..." Zakoktávám se, ale Pete se na mě pousměje.

„Eliško, já tě nesoudím. Navíc, znám to sám. Chodil jsem s holkou, s kterou jsme šli na všechno pomalu a po dvou měsících to skončilo. Pak jsem šel do vztahu zase až moc rychle a vydrželo to tři roky. Takže já tě naprosto chápu a hlavně, Seth je šťastnej. Je sice pravda, že jsem původně... ale přeju vám to moc."

„Počkej, tys myslel... nemáš náhodou přítelkyni?"

„Ne, rozešel jsem se s ní. Nepotřebuju někoho, kdo ze mě bude tahat peníze, dělat si co chce a mě držet zkrátka. O tom vztah přeci není."

„Ne, to není." Souhlasně pokývu hlavou a jdu ho alespoň na chvilku obejmout.

„Bude líp, uvidíš. Jsi prima a holky se o tebe ještě poperou." Dávám mu pusu na tvář a vracím se na svou stranu ostrůvku.

Pak už se každý věnujeme tomu svému. Když má Pete hotovo, střídám ho u plotny já a na sádle, které je mi záhadou, kde se tady vzalo, začínám smažit. Během chvíle se vůně bramboráků nese celým domem. Pete mlsně pokukuje a Seth, který právě přišel a ještě mu z vlasů kape voda, jak vylezl ze sprchy, se nestačí divit. Prohlíží si své jídlo, potom to moje a když se Pete nedívá, strká si jeden bramborák do pusy. Jeho vyvalené oči a mlasknutí mě rozesmívají a ještě víc se směju, když se natahuje pro další. Jenže to ho Pete plácá přes ruku a podává talíř s jídlem, které připravil on. Moc vábně to nevypadá. Chvíli spolu o něčem debatují, ale nakonec se Seth usazuje ke stolu a dává se do jídla. Neustále však pokukuje po talíři, kam skládám nové a nové bramboráky.

„Pete, proč nemůže?" Kývnu směrem k Sethovi, kterému pošlu vzdušnou pusu.

„Je to moc kalorický a mastný. Vždyť to děláš na sádle proboha!" Odchází se svým talířem ke stolu, kde se tak jako Seth dává do jídla.

„Ale ochutnat může ne?" Nedám se. Přeci říkal, ať toho udělám víc a já toho udělala, jako pro celý regiment.

Pete jen zakroutí očima, z čehož usuzuji, že může. Podívám se na Setha, kterému se rozzářili oči, když i jemu dal Pete svolení a vracím se pohledem k prskající pánvi a nazlátlým bramborákům.

Možná jsem si myslela, že jsem toho k obědu udělala moc a že to budeme jíst ještě pozítří, ale když se večer chystáme do nějakého klubu, není na talíři jediný bramborák. Já jich k obědu snědla pár, o zbytek se postarali ti dva. Nejdřív u stolu a pak se celé odpoledne, vždy pod nějakou záminkou nenápadně vydávali do kuchyně. A pak že nesmí.

Natahuji na sebe šaty, které mi včera Seth koupil, decentně se líčím a vlasy splétám do copu. Jsem pod jeho neustálým dohledem, ale vůbec mi to nevadí. Jeho pohled bych snesla klidně celý den. Já se na něj také dívám. Konkrétně mě přitahují jeho oči a vytetovaná andělská křídla na hrudi. Jsou jak od pravého anděla. Jen vzlétnout.

„Haló!" Upoutávám Sethovu pozornost a snažím se mu posunky naznačit, aby se také oblékl. V jeho obtáhlých boxerkách do klubu určitě nepůjde. Jenže jsem stržena do jeho klína a na mých rtech se objevují ty jeho. Rukou mi přejíždí po zádech, až k okraji šatů, které se snaží vyhrnout.

„Ne, ne, večer!" Snažím se mu říct anglicky, jelikož tyhle slovíčka si pamatuji. Zamračí se na mě, ale to už stojím vedle něj a podávám mu džíny. Neochotně si je ode mě bere, obléká a když si stoupne, sama mu je jdu zapnout. Zvedá na mě obočí, něco říká, a pak si jen zhluboka povzdychne.

„Jo jo chlapče, to je trápení co?" Ptám se zase já jeho a bavím se nad tím, jak krčí rameny a dožaduje se překladu.

Klub, v kterém už hodinu sedíme je velký. Moc velký a jsou tady samí pracháči. Alespoň tak to říkal Pete. Proto nemusí mít Seth svou oblíbenou kšiltovku, ani brýle. Tady je totiž každému jedno, kdo jsi, protože každý zde, je někdo. Po třetím drinku mě Seth vytahuje na nohy a odvádí na taneční parket. Hrají ploužák, proto se rukama zaháknu za jeho krk, hlavu položím na jedno z křídel a nechávám se vést. Nasávám jeho vůni a naplno si to užívám. Podvědomě totiž vím, že se to už nemusí nikdy opakovat. Byla jsem sice Petem ujišťována, že Seth už plánuje, jak mě přijede do Prahy navštívit, ale pořád je to přes oceán. A každý moc dobře ví, jak dopadají vztahy na dálku.