„Mami mě ale nechce zpátky do skříně, chci si ještě hrát“
Nebylo pro mě nic důležitého, ničeho jsem si nevážil
„Já to chápu zlatíčko, ale Pan Bubák za chvíli přijde a přece nechceš aby ti ublížil“
A co ty mami?
„A mami tobě už ublížil? Od toho máš tu modřinu na obličeji?“
Byl jsem tak naivní
„Ne zlatíčko, to jsem jenom spadla ze schodů.“
Lhala jsi mi každý den, o každém zranění které ti Pan Bubák udělal. A já ti to klidně baštil.
„Musíš být více opatrná mami“
Smál jsem se ti. Nechtěl jsem si připustit že zatímco já klidně spím ve skříni, tak ti Bubák ubližuje.
No a jednoho dne jsi odešla. A já skončil tři dny ve skříni. Jen s flaškou vody a sendvičem, který jsi mi dala než jsi zmizela.
Pamatuji si to jako včera, když se po dlouhé době otevřely dveře a já z plných sil vyskočil a objal osobu, která mi otevřela. Jenže jsi to nebyla ty.
Byl to muž se zlým pohledem a flaškou v ruce.
A tak jsem poprvé potkal Pana Bubáka
~~~~
Nečekám že to bude někdo číst. Ale i kdyby se ti našel nějaký odvážlivec, kterého by mé psaní neotrávilo, MOC DĚKUJI...
ČTEŠ
Pan Bubák
RandomKaždý večer jsi mě zavírala do skříně a zamykala. Říkala jsi že když nebudu zavřený přijde si pro mě bubák a zraní mě. Tak jsem se nechal zavírat do té tmavé a odporné skříně noc co noc. Zatímco ty jsi nechala bubáka ať ti ubližuje Jenže jednoho dne...
