Poslední dopis

1.

,,Chloe, počkej na mě! Kam tak ženeš?" křičela Amy a její zvonivý smích se rozléhal po celé pláži. Chloe se otočila, odfoukla si blonďaté lokny z obličeje a spatřila ji o dobrých deset metrů za sebou, jak odhodlaně běží a zanechává za sebou stopy v mokrém písku. Jako naschvál se rozběhla ještě rychleji a během pauz mezi výbuchy smíchu a lapáním po dechu jí křikla odpověď. ,,Tak si mě chyť!"

Amy vypadala unaveně, ale adrenalin jí pravděpodobně dodal energii a během okamžiku byla vedle své kamarádky. Popadla ji za ramena, až se obě svalily do písku a smály se úplně stejně jako před čtyřmi roky, kdy spolu vyrazily poprvé surfovat. Tehdy Amy ztratila rovnováhu, zahučela do vody a nad hladinu vyplavala až s pomocí cizího mladíka, kterému přistála přímo na zádech.

Chloe se chtěla zvednout, ale smích jí to nedovolil. Vlasy měla plné písku a když se podívala na Amy, zjistila, že je na tom její kamarádka stejně. Vypadala ale ještě komičtěji, protože světlá zrnka písku v jejích tmavých lesklých vlasech více vyčnívala a oči, jejichž barva připomínala noční oblohu, jí zářily jako dva drahokamy.

Po chvíli se přestaly smát a jen lapaly po dechu, i když úsměv se jim z tváře tak úplně nevytratil. Pak Amy vyskočila na nohy, podala Chloe ruku a pomohla jí taky nahoru.

Chloe milovala, když se večer s Amy sebraly a šly se jen tak projít po pláži. Milovala, když se slunce svými posledními paprsky lačně natahovalo po vodní hladině, kde hravě pobíhaly vlnky. Když se celé moře třpytilo jako ty nejčistší brilianty. Milovala ten čas, kdy slunce z oblohy zmizelo úplně, na svou službu nastoupil měsíc a tisíce jeho malých pomocníků se rozmístily po obloze. V tu chvíli se i moře naprosto změnilo a vypadalo tak svobodně, že jenom vybízelo k tomu vzít si loďku a nechat se volně unášet vlnami a mořskými proudy.

,,Země volá Chloe!" promluvila Amy a tím svou kamarádku vytrhla ze zamyšlení. Na obličeji se jí rýsoval upřímný úsměv a stejná emoce se jí odrážela i v očích. Chloe jí úsměv oplatila a chtěla se znovu rozběhnout, ale něco jí přimělo se zastavit.

Pohledem narazila na oblý předmět povalující se na pláži. Sluneční paprsky se v něm odrážely a po okolí poblikavály jako barevná světýlka. Chloe se k němu automaticky vydala a nechala za sebou stát Amy s nechápavým výrazem v obličeji.

Jakmile si Chloe vlnami omývaný předmět prohlédla, zatajila dech. Přímo před ní ležela skleněná láhev, která ukrývala srolovaný list pergamenu.

Opatrně vzala láhev do ruky s úmyslem ji odšpuntovat. Prsty uchopila korkovou zátku a s trochou snahy ji vytáhla ven.

,,Bože, Chloe, cos to tam zase objevila," pronesla Amy, která se znenadání objevila kamarádce za zády a Chloe polekaně nadskočila. ,,Vážně jsi na to těm puberťákům skočila? Pravděpodobně se nám teď někde smějou za rohem," pokračovala a na důkaz svých slov se rozhlédla kolem, ,,pojď."

Chloe se ale nehnula ani o píď a dál hypnotizovaně zírala na nový objev. Nevšímala si, že za ní kamarádka nahodila znuděný výraz a s tichým zaúpěním se odsunula kousek dál, kde si začala brouzdat nohy v průzračném moři.

Chloe se úzkými prsty natáhla pro list papíru a hned, co ho vytáhla, ho opatrně rozložila. Na starém papíře byla úhledným písmem s kudrlinkami vykreslená písmenka. Se zájmem si prohlížela písmo a úplně zapomněla, že tato slova nesou nějaké poselství, které má ona právě možnost se dozvědět.

Zhluboka se nadechla a s další vlnou zvědavosti začala číst.

13.3.1964