Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola XI.

Ležela sama v polorozpadlé chatě a nemohla usnout. Všechny ostatní členky chatky - Adéla, Ema a Nela, která se k nim připojila, protože s ní nikdo bydlet nechtěl a jim bohužel zbývala jedna volná postel - zpívaly u ohně. Markéta neměla náladu se s nikým bavit, takže se omluvila, že jí není dobře, a šla spát.
Bylo zhruba kolem půlnoci, když jí mobil oznámil příchod esemesky. Přemýšlela, kdo by jí takhle pozdě v noci psal a jediný, kdo ji napadl, byl Marek. Při pohledu na displej zjistila, že se trefila:

,,Musíme si o tom všem ještě promluvit. Přijď prosím za mnou do chatky."

Markéta se s ním ale nechtěla vidět. Už takhle to pro ni bylo těžké a kdyby s ním byla teď o samotě, nedokázala by se od něj držet dál. Rozhodnutě odepsala:

,,Nikam nejdu, nemáme o čem mluvit."

Zahodila mobil na postel, otočila se na bok a začala brečet. Vzlykala tak hlasitě, že ani neslyšela další pípnutí svého telefonu. Po pár minutách se aspoň trochu uklidnila a zkontrolovala displej.

,,Prosím. Jenom mě vyslechni a pak tě nechám být. Prosím. Dej mi aspoň 5 minut."

Došlo jí, že je z jejího chování naprosto zoufalý.
Nechtěla, aby se kvůli ní tak trápil.
Otřela si slzy a dvakrát se zhluboka nadechla a vydechla, aby se uklidnila.
,,Tak fajn, pět minut zvládnu," řekla si pro sebe a zvedla se z postele. Pevně rozhodnutá vyslechnout jeho monolog s kamennou tváří a rychle odejít přes sebe hodila bundu a pomalu došla k Markově chatce. Byla ráda, že ohniště je až za zděnou budovou a že ji tím pádem nemůže nikdo vidět.
Dvakrát ťukla na dveře a vešla dovnitř.

Marek nervózně pochodoval po pokoji s mobilem v ruce. Doufal, že Markéta opravdu přijde a nechá ho vysvětlit, co k ní cítí. Zároveň ale přemýšlel, co konkrétně jí vlastně řekne.
Když uslyšel zaklepání na dveře, rychle se zastavil, nadechl a snažil se vypadat co nejklidněji.
Když ale Markéta vstoupila dovnitř, najednou nevěděl, co říct. Stál na druhém konci místnosti jako zkamenělý a poznal na ní, že ještě před chvilkou brečela, i když se očividně snažila to zamaskovat.
Jediné, co ze sebe dokázal dostat, bylo: ,,Ahoj."
Po krátké odmlce se nadechl, udělal pár kroků k Markétě a dodal: ,,Děkuju, žes za mnou přišla. Je to pro mě důležitý."
Markéta se usilovně snažila nedat najevo, že by nejradši zamkla dveře a zůstala s Markem sama zavřená  v chatce aspoň na týden.
Předstírala, že ji jeho proslov absolutně nezajímá, a sama byla překvapená, jak se jí to daří. Marka její netečný výraz děsil. Nevěděl, co si má myslet. Bál se, že už pro Markétu nic neznamená,  přesto ale sebral odvahu a pokračoval dál: ,,Sice nevím, co jsem ti udělal, žes tak najednou změnila názor, ale omlouvám se. Mrzí mě, že jsi z ničeho nic všechno takhle ukončila. Nikdy v životě jsem nebyl s nikým tak šťastnej jako s tebou a chci to vrátit zpátky. Chci bejt znova jenom s tebou." Na chvilku se odmlčel a dokončil proslov: ,,Miluju tě. Prosím, vrať se ke mně."
Markéta nevěděla, jak zareagovat. Už se netvářila tak odtažitě a z očí jí tekly úplné Niagáry.
,,Ne," odpověděla mu a sedla si na postel: ,,Nejde to. Ničím ti celej život, copak to nechápeš?"
Marek byl z jejího chování naprosto zmatený. Posadil se vedle ní, podíval se jí do očí a na rovinu ji požádal:
,,Řekni mi prosím, co se stalo. Proč jsi najednou včera tak změnila názor? Co jsem udělal špatně?"
Když viděla jeho utrápený výraz, nemohla mu lhát. Zadívala se do země a začala mluvit.
,,Viděla jsem vás na zmrzlině. Tebe a tvoji krásnou manželku a vaše malý děti a...," zamyslela se a pokračovala: ,,Tohle já ničím, chápeš to? Když na nás někdo přijde, tohle všechno ztratíš jenom kvůli mě. To nemůžu. Nemůžu tě zničit. Proto mě musíš nechat bejt, jasný? Nemůžem bejt spolu, skončí to blbě. Hlavně pro tebe."
Jakmile dokončila poslední větu, zvedla zrak a hluboce se zadívala do nádherně zářivých očí. Z jeho blízkosti se jí motala hlava a doufala, že už bude moct odejít. Nedokázala s ním být dál v jedné místnosti, tak blízko a zároveň tak daleko. On ji ale nikam nepustil. Obejmul ji a zašeptal jí do ucha:
,,Nic neničíš, za nic nemůžeš. Já všechno kazím, ne ty. Ale nemůžu si pomoct. Jsi ta nejúžasnější ženská, kterou jsem kdy poznal, a nechci se od tebe držet dál."
Trochu se odtáhl a políbil ji. Markéta už nechtěla odejít. Byla si stoprocentně jistá, že chce zůstat s Markem co nejdéle to bude možné a začala mu polibek oplácet...