The words of Hope / BTS

~ 4 ~

Ráno mě probudilo hlasité pípání budíku. Unaveně jsem si promnul oči a trochu jsem pocítil bolest na místech, kde jsem schytal rány. Naštěstí to už bylo lepší. Jako první jsem si to namířil do koupelny, kde jsem si dal sprchu a potom jsem se upravil před zdrcadlem. Následně jsem se šel převléct. Vzal jsem si černé kraťasy a volné bílě tričko. Pobral jsem potřebné věci a vyrazil jsem do školy.

*ve třídě

Posadil jsem se po příchodu do lavice a spatřil jsem Taeho s Jiminem. Vykulil jsem oči, když jsem viděl, že se Tae obarvil. Byla to něco jako blond až hnědá barva. Za mě mu slušelo všechno. Jakmile si mě všimli, hned se zvedli a zamířili si to za mnou.
"Ahoj Kookie.. co se ti stalo?", zeptal se Jimin a začal si mě prohlížet. Do toho Tae na mě koukal s pootevřenou pusou. "C-co se ti stalo? Kdo ti to udělal? Oni?" Pokrčil jsem rameny. Během chvíle mě ten včerejší vztek přešel. Na Taeho se nedalo zlobit. Pohledem jsem namířil na zem a pak jsem jen ucítil silné objetí. Hned mi došlo, že je to on. "Promiň mi to, že jsem Tě neohlídal víc. Už se to nestane, slibuju." Podíval jsem se mu do jeho překrásných očí a v ten moment jsem si uvědomil, že asi cítím i něco víc. Nechtěl jsem si to přiznat. Najednou jsem se odtrhnul a posadil se zpátky do lavice. Nikdy dřív jsem o ničem nepřemýšlel tak jako teď. Co to semnou je? To bylo tak divný. Jakobych měl v břiše motýlky.
Z přemýšlení mě přerušil Jiminův hlas. "Co kdybysme dneska někam zašli a nebo byli u nás a koukli na nějakej film?" Tae hned přikývl a já se na oba dva jen zmateně podíval. "F-fakt? To by bylo super." Ten Jiminův nevinnej úsměv zahřál u srdíčka. Jen kdybych tehdy věděl, co se stane.

Všechno šlo tak jak jsme se domlouvali. Kluci byli nakoupit a já se doma válel a čekal, až se budu moct jít připravit. Zarazila mě myšlenka, co budeme dělat kromě filmu? Co když se nějak znemožním? Prostě jsem si už musel přiznat, že k Taemu něco cítím.

Když jsem dorazil domů, byly 2 hodiny a sraz byl v 5 hodin u Parku. Na chvíli jsem byl na mobilu a pak mi dokonce napsal Tae.

Taehyung: doufám že ti do toho nic nevlezlo

Jungkook: jasně že ne

Taehyung: těšíš se? ^o^

Jungkook: joo

Taehyung: super

Taehyung: ještě musím něco zařídit, tak pak. zatím

*uživatel Taehyung se odhlasil(a)

Uběhla téměř hodina a já mezitím stihl skouknout celej Facebook a Instagram. Napadlo mě, že bych je mohl překvapit a budu tam dřív. Počkal jsem ještě chvíli a pak jsem se šel oblíct. Vzal jsem si černý volný triko, černou mikinu a roztrhaný Jeany. Když jsem vyrazil k Parku, kousek od něj byl slyšet hluk. Napadlo mě, ani nevím proč, tam jít. Za roh jsem opatrně nakoukl a co jsem neviděl. Ta parta kluků, co mě zbili tam tak postávala. A potom jsem si všiml dvou osob kousek od nich. Jedna menší a druhá, trochu vyšší. Moc jsem jim do obličeje neviděl, protože samy měli taky kapuci a roušku. Zaslechl jsem jen kousek z jejich rozhovoru. "Zítra tady v 8. A ne, že sem nepřijdete, jinak fakt nečekejte milé přivítání."