The Dark Side

One Shot

Půlnoc. Doba kdy všichni spí. Jedinečný čas kdy můžu lovit. Zabíjet bez slitování. Drásat krky, bez toho aniž by mě někdo spatřil.

Sedím u postele. Sleduji mladou dívku. Leží a spí. Poslouchám její bijící srdce. Naslouchám jejímu zpomalenému a klidnému dechu.

Otevřeným oknem se do místnosti dostane vánek. Rozvíří její krásné blonďaté vlasy. Mé čichové buňky jsou jako šílené. Cítím její krev. Mé lovecké schopnosti nastartuje její lidské pižmo.

Pohnu se blíž. Bez mrknutí oka by jsem jí dokázal zabít. Během pár vteřin z ní vysát život. Ale. Nerad zabíjím bez předehry.

Není to sranda.

Cítím, že se jí zdá zlý sen. Pohazuje sebou, aby ze sebe setřásla bolest, kterou jí noční můra přináší. To ale netuší, že ta noční můra, až se probudí, bude pokračovat.

Pomalu se probouzí. Její rty se jemně chvějí a oči pomalu otvírají.

Hra může začít.

Z ničeho nic vstane, aniž by si mě všimla. Sedá si na postel a rozdýchává svůj vnitřní boj.

Jsem skryt ve stínu, ale za chvíli se vynořím, aby jsem jejímu srdíčku dal důvod tlouct rychleji. Tudíž nechat její krev proudit v žilách zběsile tam a zpět.

Je čas.

Vystoupím ze stínu a její vylekaný pohled padne na mne. Její srdce rázem pumpuje o závod.

„Kdo-Kdo jsi?" chvěje se jí hlas.

Rychle mizím na druhou stranu jejího pokoje. Slyším její bijící srdce. Její rychlý dech. Před očima se mi zjeví jak v jí v žilách koluje teplá krev. Och. Za chvíli jí konečně ucítím na svých chuťových pohárcích.

Znovu se zjevím, ale tentokrát u její postele. Blíže k jejímu bílému tělu. Pohladím jí po tváři a ona mírně ucukne. „Jsi chladný." šeptne.

To však netuší, že z ní za chvíli vysaji život a bude stejně chladná jako já. Bez duše. Bez tlukoucího srdce.

Mile se na ní usměji a tím ukazuji své bílé tesáky. Zděšeně se na ně podívá a potichu polkne. Mizím. Skryt ve stínu.

Její hubené tělo se zvedá z postele a utíká pryč. Konečně. Začíná to pravé ořechové. Utíká jako malá laňka a já za ní jako nemilosrdný vlk.

Přemístím se ke dveřím u vchodu. Sebíhá schody, ale zatím mě nevidí. Chce vyběhnout ven, ale zjevím se jí před obličejem.

Od leku vykřikne a otočí se. Než stihne udělat krok srážím její bezmocné tělo k zemi. Její brada tvrdě dopadá na dřevěnou podlahu.

Krev se jí valí z úst a já tvrdě dupnu na její nohu. S bolestným výkřikem se otáčí k ústupu. Snaží se mi utéct. Avšak ne daleko.

Zastaví se u stěny a neví kudy kam. Pomalu se mi otáčí čelem. Správně dívej se svému vrahovi do očí.

Její oči jsou červené a opuchlé. Rty má krvavé. Vlasy má přilepené na čele a krku, díky jejímu potu.

Sehnu se k ní a pohladím jí po líci. Toužebně se mi do ní opře a já pokračuji na jejím stehně. Slastně mi do dlaně vydechne, ale to se mění v bolestný výkřik, když své nehty zarývám do její kůže.

„Uvědomuješ si, že tvůj život právě končí." sehl jsem se k jejím rtům a něžně je olíznul.

„Ne prosím." toužebně šeptá a vrtí hlavou.

„Příliš pozdě." zašeptám.

Odrhnuji vlasy z jejího dlouhého krčku. Olizuji ho a na její chuť odpovídám hrdelním zavrčením. Přikládám rty ke krku a cítím každý úder jejího žijícího srdce. Krev proudící v žilách.

Zakousnu se do jejího krku. Vykřikne a snaží se mě dostat dolů. Nedaří se jí to, protože jí uvězním pod svým mocným tělem.

Její tělo začíná chabnout.

Její srdce vynechává údery.

Její svaly přestávají pracovat.

Po chvíli je to už jenom lidská schránka bez života.

Odtáhl jsem se od ní a naposledy si vychutnal její sladkou krev na jazyku.

Další oběť, která za nic nemohla.

Další zohavený krk.

Bez problému jsem vysál mladé dívce život.

Život, který měla před sebou.

Bez výčitků.

Jsem monstrum, které nelze zastavit.

TO TO je moje odvrácená strana.