Myšlenky arogantní dámy

Mateřství s kočkou

Mít kočku je tak trochu jako mít dítě. Role matky. Nevyspíte se. Budí vás. Nechce spát. Musíte to krmit. Občas si pohrát. Pomazlit, potulit. Dobrůtku po obědě. Hygiena je na místě. Odjet na dovolenou bez dítěte je proto podobné jako odjet bez kočky. To jsem udělala já. Já jsem totiž bezdětná a momentálně i svobodná, ale kočku vlastním. Milence nenahrazuje, bohužel ke mně nic necítí a šikanuje mě, ale mám aspoň na kom upotřebit svou touhu starat se. 

První noc. Chystám se jít spát, měla jsem čaj na uklidnění... nějak se mi s hrnkem nechce do kuchyně. Natož ho mít. Dávám ho tedy na okraj stolku. Ale počkat! Však mi to vylije kočka! Kdepak. Kočka je doma a myš má pré. Ne tak docela. Sklenky, knížky, gumičky do vlasů a skřipce, náhrdelník s opálem, brýle. Dávání věcí ke zdi mi vydrželo. Stejně jako okamžité poklízení drobných částeček, které by mohla nenažraná kočka sníst. A umřít. Mňam mňam, papír, gumička, náušnice. Navíc! Pokaždé, když jsem nechala otevřené na verandu, jsem se vyděsila. Kočka uteče. Je to bestie. Nene, dneska ne. Doma je zavřená. Nebo... tomu věřím, hlídací ji hlídají. 

Mateřský pud mohou mít zřejmě i majitelky koček. Projíždění fotek "děťátka" dva dny po odjezdu musí být diagnostikovatelná porucha. Když moje kočička má tak krásná očička a je tlusťoučká a v noci mi šlape po břiše. Pravá láska. Videa v telefonu se musí pustit taky. Drobeček vám začne chybět stejně jako roční potomek. Nemusím ovšem kontrolovat mateřské mléko. Svého potomka nekojím, ukousl by mi bradavku. Protože je kočka.