Demons in Bakersfield

Demons in Bakersfield - 8. kapitola

V té chvíli , jakoby se čas zastavil . Přesně tomu jsem se snažila vyhnout . Věděla , jsem , že ten barák ode mne něco chce  , už od první chvíle , ale poslední co jsem chtěla , bylo zkontaktovat se s ním a zeptat se ho . A co se nestalo ?

Obě dvě sedíme na gauči , jako řetězem přikované . Žádná z nás nemá odvahu se pohnout . Něco je ve vzduchu a je to přímo hmatatelné . Přesto nemám odvahu zjistit co to je . Co a proč posunulo ukazovátko na mé počáteční písmeno .

,, Tak co teď ? “ zašeptá Nati

,, Nemám ponětí . “

,, Možná by ses měla na něco zeptat . Je jasné , že chtějí komunikovat . Možná jen s jinou osobou . “ koukne na mě a tentokrát to myslí vážně .

A má pravdu . Nebyla jsem to já , co s tím začala . To Nati a evidentně se dům ozval a nelíbilo se mu to . Ale proč je sakra to ukazovátko na písmeni N ? Nahání mi to hrůzu .

,, Tak dobře , jen mi dej chvilku . “ Výdech , nádech . Dýchej , jen dýchej . Opakuji si pro sebe .

,, Je tu někdo ? “ Prohlásím po chvilce a čekám na odpověď .

,, Je tu někdo ? Jestli ano , dej mi znamení . “ Opakuju .

Po neúprosném tichu , se ukazovátko přesune do pravého horního rohu , kde je zlatě vyraženo slovo :  ANO .

Panebože , Bože můj , ono se to opravdu děje ! Zhluboka se nadechnu .

,, Chceš od nás něco ? “

Nic.

,, Chceš ode mě něco ? “

Ukazovátko se  jen o milimetr pohne,  a to znamená , že odpověď je stále ANO .

,, A co teď ? “ Řeknu jak  nejvíce potichu dovedu , ale nedočkám se odpovědi , protože Nati jen nevěřícně kroutí hlavou , oči vykulené , div , že ji nestojí  vlasy hrůzou . To je teda frajerka , když jde do tuhého , přestane komunikovat . A jak ji to mlelo . Uchechtnu se pro sebe . Ale to nic nemění na faktu , že jsem s něčím nadpřirozeným , navázala kontakt .

,, Ublížíš mi ? “ zeptám se nakonec . Musím to vědět . I když odpověď už dávno znám .

Dlouho se nic neděje .

,, Asi je to pryč . “ Řekne Nati s nadějí , že je to něco opravdu pryč . Ale najednou se ukazovátko i Oila vymrští do vzduchu , narazí o strop a na zem dopadají už jen rozbité kousky .

To už Nati nejspíše nevydržela a s křikem vybíhá z bytu . A já po chvíli za ní .

,, Tohle do prdele není prdel ! “ Začne řvát , přes celou ulici .

,, Uklidni se . “ Snažím se jí uklidnit , ale jak mám uklidnit někoho , od koho čekám totéž ? Nervy mám v prdeli .

,, Uklidnit se ? Dobrý pokus . Ještě nikdy .. “ , ukáže na náš dům .  ,, Ještě nikdy , jsem nezažila něco tak … reálného . “ Přivře oči , jakoby se sama snažila srovnat ten bordel , který se před chvíli udál .

,, Vida a kdo přišel s tak senzačním nápadem . Jó vyvoláme duchy , bude to prdel . Popijeme a budeme volat búú bubáci , bude to prdel . Budeme se smát , když se nám ten duch opravdu zjeví , bude to prdel . Ale víš co ? Ono to není tak úplně prdel , když to zažiješ naživo . Takže laskavě , si příště nedělej srandu z toho , co se mě už od začátku , od začátku , kdy jsme začali bydlet v tom posraném bytě , snaží dostat . “ Slzy se mi tlačí ven .

,, Promiň , ale tady já v noci spát nemůžu . “ řekne potichu .

,, Cože , to né , to neuděláš ! “ Sama si mě do toho navezla , tak se kurva vzchop a .. “

Náhlé světlo protějšího domu se rozsvítí . Uběhne chvilka , než mi dojde , že je to Jakeův dům .

,, Co se děje , holky ? Řvete po sobě , jako nějací dva ožralí pitomci. “

Najednou obě zmlkneme .

,, Už jsem volala tátovi , jede z obchodní cesty a má to tu po cestě , přibere mě a odjedu s ním , promiň , ale tohle prostě nemůžu . “ Zakňourá a je ta tam .

No to si dělá srandu . Jediná , jediná kamarádka , kterou jsem měla a kterou jsem znala , teda alespoň jsem si myslela , že jsem ji znala , mě opustila . Jako by ta situace nemohla být složitější . Něco se mě snaží vyděsit k smrti , kvůli někomu , kdo mě před chvíli opustil a nechal samotnou napospas té hrůze . A tohle je to, co ten prokletý barák chtěl , pomyslím si .

,, Takže “ Usměju se i přes slzy v očích a vydávám se ,,domů “ .

,, Počkej , Nancy , já .. “

Kouknu na něho ,, Ty co ? “

Sklopí oči , poté se usměje . ,, Nechceš se projít ? “

Všechny kosti, v mém těle mi říkají , že bych neměla , protože jestli půjdu , tak už to mé tajemství nebude znát jen Nati , ale také Jake , který se mi , buďme upřímní , líbí . Je to , ale také člověk , s kterým tyhle věci řešit nemůžu . Obzvláště né věci , na které v dnešní době nikdo nevěří . On by mi určitě nevěříl ..

,, Tak tedy pojďme. “  Nad čím , že jsem to před chvílí přemýšlela ?