Část jedenáctá.

1.4K 47 2
                                    

Vzpomněl jsem se na dům kde dřív bydleli moje rodiče, já tam prožil skoro celý dětství. Dobrý i zlý časy. Zdědil jsem ho ale moc se v něm nenacházím jen když mě něco doopravdy trápí. Je nějakých 250 km daleko, takže jsem se rozhodl že tam jedu. Trvalo to vážně dlouho ale dorazil jsem, rozhodl jsem se i že nějakou dobu teď budu úplně nedostupný. Chci si všechno pořádně promyslet, A nějakou dobu odreagovat.
Týden později:
Ještě pořád se tu nacházím několikrát se snažili kluci se mě dovolat mezi nimi i Šany a Lucy. Když mi ale yzo volal tak jsem to samozřejmě bral.
,,Hej, kde jsi schání tě tu nějaký stovky lidi" řekl s klidem Jakub.

,, Hele, jsem v pořádku jen potřebuju Pauzu. Příští týden možná přijedu."

,, Jasně brácho, dej si na sebe bacha."

,,Jo brácho tak zatím čus."

,, Čus"

Tipnul jsem hovor a hned si vyndal z ledničky víno.
Chvilku jsem popíjel a díval se na televizi. Užíval jsem si ten klid, ale pořád mi tu něco chybělo. Chyběla mi tu ona. Po tom víně jsem byl až tak utopený v myšlenkách že jsem usnul na gauči.
Týden později:
Už je to dva týdny a rozhodl jsem se jet zpět do Pardubic. Vím co mě čeká, úplně nasraný kluky, a úplně nasraná Šany. Musím jí to vysvětlit ale zároveň nevím co jí mám přesně říct. Vzal jsem si ty věci které by se mi hodili jako Klíče, mobil, nabíječku, a podobně a vyrazil tu cestu zpět. Po nekonečných hodinách jsem konečně dorazil na místo. Stavěl jsem v studiu kde jsem se vymluvil že mi zrovna není nejlíp.  Kluci ale hnedka věděli že něco není v pořádku mám takové tušení že Jakub věděl o co jde a držel kvůli mě hubu jelikož se na mě mírně usmál.
Před Jakubem dlouholetým kamarádem nic neukrývám jelikož mě na to až moc dobře zna.
Nicméně jsem odešel ze studia a jel k Šany. Když jsem zazvonil otevřela malinko dveře a hned je zase zavřela.
,,Co chceš?" Řekla z druhé strany dveře.
,,Chci si promluvit vše vysvětlím." Odpověděl jsem.
,,Ale já si promluvit nechci, poprvé se neozveš, podruhé odjedeš někam Dopíči a neřekneš nikomu nic. Víš vůbec jakej jsem o tebe měla strach, a potom když mi Jakub řekl že jsi odjel odreagovat tak mi bylo jasný že si se na mě zase vysral. Teď stojíš u mých dveří a myslíš si naivně že bude všechno perfektní?" Uslyšel jsem brek. Kurva to jsem nechtěl.
,,Omlouvám se pusť mě dovnitř prosím." Řekl jsem s klidem.
,,NE DOMINIKU!" Ještě více brečela.
,, Prosím, kurva.. kur..  já jsem do tebe zamilovaný " řekl jsem tiše.
Najednou se otevreli dveře a já vyšel dovnitř u dveří leží zhrouceně Šany čím dál tím víc brečela. Nemohl jsem se na to dále koukat a objal ji silně.
.

Trošku affik tohle🖤🖤🖤

Nasad si ty Sluchatka!Kde žijí příběhy. Začni objevovat