Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola XII.

Zbytek třídy včetně třídní učitelky seděl u ohně.  Hráli různé hry, povídali si a zpívali.
Nelu to ale od začátku nudilo, byla totiž z celého osazenstva jediná střízlivá a jejich zábava jí připadala trapná. Byla odmalička vychovávána tak, že nesměla dělat nic, čeho by teoreticky mohla později litovat. Držela se toho do teď a byla tedy zásadně proti čemukoli zakázanému, včetně alkoholu nebo cigaret.
Když tedy přišla na řadu hra Nikdy jsem, Nela se rozhodla, že raději půjde spát.
Podívala se na hodinky a zjistila, že před pár minutami odbila půlnoc, a usoudila, že je vážně nejvyšší čas vyrazit do postele. Stručně se se všemi rozloučila a vyrazila do chaty.

Snažila se otevřít dveře co nejvíc potichu, aby Markétu nevzbudila.
Ke své posteli se plížila po tmě, protože rušit spící spolužačku světlem jí přišlo moc bezohledné. Nepředpokládala ale, že na zemi budou ležet jen tak pohozené Adéliny boty, takže o ně samozřejmě zakopla a doprovázena hlasitou ránou se zřítila na zem.
,,Au, promiň, že tě budím, ale já tu postel po tmě prostě nenajdu. Jenom na chvilku si rozsvítim mobil, než si lehnu, a hned zhasnu."
Z vedlejší postele se nikdo neozval, takže Nela zapla baterku a namířila mobil na svou postel.
Když si ale lehla a letmo se podívala na druhou stranu chatky, zdálo se jí, že tam nikdo není. Posadila se, posvítila na druhou postel a zjistila, že se nespletla. Postel byla opravdu prázdná. Řekla si, že Markéta šla určitě jenom na záchod. Když se ale ani po pár minutách nevracela, Nela začala mít o spolužačku strach a rozhodla se, že ji zajde zkontrolovat.

K jejímu překvapení byly ale záchody úplně prázdné. Nela si uvědomila, že se Markéta celý den chovala dost divně. Několikrát se bez zjevné příčiny rozbrečela a už od rána chodila jako tělo bez duše. Nela začínala mít strach, aby si její spolubydlící něco neudělala a rozhodla se, že bude nejlepší o jejím zmizení informovat někoho z dozorů. Třídní učitelku okamžitě vyloučila, protože jí nechtěla kazit zábavu a navíc jí přišlo, že stejně nebyla ve stavu, kdy by mohla někoho zachraňovat. Proto vyrazila za Markem pevně rozhodnutá zachránit život spolužačce, která podle ní právě určitě páchá sebevraždu někde uprostřed lesa.

Několikrát zaklepala na jeho chatku a když se stále neozývalo žádné ,,Dále!", usoudila, že už nejspíš spí. Proto zkusila vzít za kliku a otevřela dveře.

To, co viděla, ji naprosto odrovnalo. Na posteli ležela Markéta a přímo na ní jejich pan učitel.

Nela stála ve dveřích a nedokázala skrýt zděšení. Rychle se vzpamatovala z právě prožitého šoku, vycouvala a nenápadně za sebou zavřela dveře, vděčná, že ji neviděli.
Vrátila se před svou chatku, sedla si na lavičku a snažila se vzpamatovat z toho, čeho se právě stála svědkem.
Nechápala, jak se něco takového mohlo stát. Vždyť pan učitel je přeci ženatý a o tolik let starší než její spolužačka. Vždycky jí připadal jako jeden z mála zodpovědných a logicky uvažujících pedagogů a tohle jí zkazilo všechny iluze.
Nevěděla, co má dělat. To, co se mezi Markétou a Markem děje, pro ni bylo naprosto nevhodné a neomluvitelné. Přišlo jí, že jediné možné řešení téhle šílené situace je promluvit si s Markétou. Podle Nely to celé byla jednoznačně Markétina vina. Musela ho svést, on by si nic tak nezodpovědného sám od sebe určitě nezačal.
Byla rozhodnutá promluvit Markétě do duše a vysvětlit jí, co všechno může svým sobeckým jednáním způsobit. Navíc měla pocit, že čím dřív to udělá, tím lépe. Zůstala sedět před chatou a čekala, až se spolužačka vrátí...