On je GEJMR? (BUDE OPRAVA)

14. Chybička

Michal 

Ráno jsem se probudil kolem sedmé ráno. Nechápal jsem, proč stávám tak brzy.

Hned jsem vstal a namířil si to do koupelny, kde jsem si udělal ranní hygienu. Následně jsem šel do kuchyně, kde jsem si udělal klasickou snídani.

Potom jsem vzal do ruky mobil a začal si prohlížet instagram. To jsem však objevil instagram, který patřil Monice. Ihned jsem se na něj musel podívat. Monča tam měla pár fotek: dvě své selfie a čtyři z Minecraftu. Rád bych ji začal sledovat, avšak pak by to mohlo vypadat divně. Zrovna GEJMR začal sledovat nějakou holku. Chtěl jsem vyjet pryč, ale omylem jsem kliknul na tlačítko: Sledovat. A sakra...

Hned jsem zrušil sledování a doufal, že si toho nevšimne. Následně jsem vypnul mobil a položil se do mé hráčské židle.

Po další chvíli plné přemýšlení jsem konečně znovu popadl mobil a hned jsem napsal Monče.

Michal: Ahoj Moni. Nechtěla bys jít zase ven?

Napsal jsem a čekal na odpověď. Nemusel jsem čekat dlouho, protože Monča nejspíš už byla vzhůru.

Monika: Jasně, ze půjdu ráda. Kdy a kde?

Michal: Já přijdu za tebou. Teď už vím, kde bydlíš. :-)

Monika: Dobře, klidně přijď. Budu jedině ráda.

Musel jsem se pousmát. Rychle jsem zahodil mobil a běžel ke své skříni, kde jsem si vzal oblečení, do kterého jsem se následně převlékl.

Potom jsem si vzal mobil, peněženku a klíče a vyšel jsem vesele ze svého bytu. Nastoupil jsem na tramvaj a vydal se směrem k Monice.

***

Vydal jsem se k hlavním dveřím, kde jsem začal hledat zvonek, který by měl patřit Monče.

"Ahoj Moni, pustíš mě dovnitř? Moni, jsi tam? Pustíš mě dovnitř, nebo tu mám zůstat ještě dlouho." Začal jsem se ptát. Dlouho se mi však nic neozývalo nazpět.

"Jo, můžeš dovnitř." Zasmála se po chvíli Monča a otevřela mi spodní dveře. Já ihned vešel dovnitř a vesele nastoupil do výtahu. Za krátkou dobu jsem už stál před Moničinými dveřmi. Zaklepal jsem a po chvíli mi otevřela Monča.

"Ahoj Michale." Pozdravila mě nervózně. Byla ještě v pyžamu, což znamenalo, že jsem byl moc rychlí.

"Ahoj Moni. Ty jdeš v tomhle?" Zasmál jsem se. Monča se následně začala červenat a mně se objevil úšklebek na tváři.

"Ne. Ještě jsem se nestihla nachystat. Pojď do obýváku a počkej na mě, prosím." Řekla a hlavu sklonila k zemi. Potom od dveří odstoupila, čímž mi udělala průchod, takže jsem mohl v klidu jít dál. Potom však Monča hned utekla do svého pokoje.

S úsměvem na tváři jsem se přemístil do jejího obýváku, kde jsem spatřil Monopoly. To Monopoly, které jsme včera hráli a nedohráli. Skončilo to čistou remízou. Po chvilce mě však z přemýšlení vytrhla Monča, která stála ve dveřích.

"Jsem hotová." Opřela se o rám dveří a nejspíš čekala na mou reakci. Já si ji ihned začal prohlížet.

"Ty jdeš hrát fotbal? Akorát ti chybí fotbalový míč." Zasmál jsem se. Vypadala, jako by měla svůj tým, s kterým chodí hrát fotbal. Rifle, modrá tmavá mikina, rozpuštěné vlasy a její výraz ve tváři.

"Ne. Tohle je moje klasické oblečení." Řekla smutně. Nechápal jsem, proč, vždyť jí to slušelo.

"Sluší ti to." Uklidnil jsem ji. Potom jsem využil šance a chytl jsem její bradu. Ona mi věnovala nechápavý pohled a já jí úšklebek. Následně jsem se k ní začal přibližovat a její bradu jsem si nápomocně k sobě též přiblížil. Naše rty se dotýkaly, ale já chtěl víc, a tak jsem se svým jazykem snažil probojovat do jejích úst, což se mi lehce povedlo. Monča se mnou začala spolupracovat, avšak to už jsme se museli odtáhnout, abychom se mohli nadechnout.

"Jdeme?" Zeptal jsem se s úšklebkem. Monča jen nechápavě stála na místě a dívala se mi do očí. Tak jsem ji chytil za bok a přiblížil si jí blíž k sobě. Ona si zase opřela svou hlavu o mé rameno a takhle jsme tam zůstali stát ještě nějakou dobu.

"Zůstaneme tady, nebo půjdeme ven?" Zeptal jsem se opět s úšklebkem. Monča se tomu však pouze zasmála. Já se k ní po chvíli přidal, ale musel jsem trochu nenápadně.

"Půjdeme ven." Řekla Monča rozhodně. Potom se ode mne odtáhla a šla směrem ke dveřím, čímž mi naznačila, abych šel ven. Já šel směrem k ní, přitiskl jsem si jí k sobě a společně jsme vyšli ven.

"Kam půjdeme?" Zeptala se mě Monča po chvíli ticha. Nad tím jsem se musel trochu zamyslet.

"Co takhle někam na jídlo?" Navrhl jsem. Původně jsem to už měl naplánované.

"Tam, kde jsme byli minule?" Zeptala se celá rozzářená, čímž mi dávala najevo, že souhlasí.

"Já jsem pro. A co budeme dělat po cestě?" Zeptal jsem se s úsměvem. Doufal jsem, že mi bude zase něco vykládat.

"Budeme si povídat. Neuvěříš, co se mi ráno stalo." Řekla opět rozzářeně. Doufal jsem, že to řekne, ale trochu jsem se obával, co mi řekne o ránu.

"Co se stalo?" Zeptal jsem se nervózně, ale Monča si toho nevšímala, protože byla ponořená do svých myšlenek.

"Ráno jsem byla na instagramu a zjistila jsem, že mě začal sledovat Gejmr." Skoro to vykřikla. Když už jsem slyšel slovo instagram, věděl jsem, co přijde dál. Jen kvůli takovému malému ukliknutí mě mohla Monča odhalit. Ale víte, co se říká. Pod lampou je největší tma. Monča je tak zabraná mnou a Gejmrem, že si nevšimla, že já jsem celou dobu Gejmr.

"Ty chceš, abych žárlil?" Vypadlo ze mě nakonec. Potřeboval jsem to nějak zamluvit. Nejspíš to fungovalo, protože se Monča začala nahlas smát. Tak jsem si ji k sobě opět přitiskl. Nic nenamítala, takže jsem byl v pohodě.

Společně jsme došli až k našemu oblíbenému McDonald's. Možná bysme měli jíst něco zdravého, ale na naše rande to je ideální.

"Jaký chceš?" Zeptal jsem se jí, když jsem si prohlížel objednávací tabuli.

"Jako minule." Odpověděla mi jednoduše, když si prohlížela tu samou tabuli.

"Dobře." Řekl jsem jí s úsměvem a oběma jsem nám objednal. Přece jsem nemohl dovolit, aby si to platila sama. To by bylo divné.

Nakonec jsem vzal naši objednávku a společně jsme si sedl před McDonald's ke stolu, kde jsme si začali vychutnávat naše jídlo.

Další část tady. Internet teda jakž takž funguje. Sice to musím napsat a potom to jít do hospody zveřejnit a ještě teď prší, ale co bych pro vás neudělala. Když už jsem zveřejnila tu část z pohledu Moniky, tak jsem chtěla zveřejnit i z pohledu Michala. No nic, doufám, že se zase líbilo a příště u další části
Jojo čus