Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/

12. Zakletá Victory

„Pusťte mě ven! Já vás varuju! Vy Terrané jste ubozí!! Stejně jako ten kretén Dealius!!! "

V izolaci se ozýval zuřivý hlas doprovázen tupými ranami o sklo a kov. Bylo to tak nepřeslechnutelné, že se u ní shromáždili všichni Avengers, kteří zůstali po výbuchu a dopravili se do Avengers Tower i s nepřáteli, ale to po pár hodinách zjistili, že to byl hodně, hodně špatný nápad.

„Prokristapána, copak nepřestane ani na noc?! Člověk tady chce spát!" podrážděně si protře oči Tony.

„Nemůže za to," bránil ji Bruce. „Podle rozšířených zornic a mozkové aktivity jeví známky neustálého ovládnutí."

„Takže rána do hlavy nepomohla," povzdechne si Nat.

„Tomuhle pomůže jen vymazání toho vlivu jiným telepatem. A pokud se nemýlím, jediného telepata máme hned vedle v cele," podrbal se na zátylku onen vědec.

„Jak dlouho je Victory v tomhle stavu?" zadumaně se skroušeným pohledem a podepřenou bradou prsty se optal Steve.

„Šest hodin od doby, co se probrala z bezvědomí. Upřímně teď jsem rád, že jak ona tak i Maximovova mají náramky blokující jejich schopnosti," nervózně si začal doktor čistit brýle do pláště.

„To nejsou náramky," háklivě na to reagoval Stark. „Jsou to neurostimulující stabilizátory," a opravil ho.

„To je fuk, hlavní je, že tu máme telepata a víme, jak ten její stav odstranit. Pokud nezačneme s tím něco dělat, byla by i schopna zajít do extrémů," rozhorlil se Banner.

„Pokud Wandě odstraníme neuro... cosi náramky, riskujeme," zamračí se Kapitán.

Stark jeho přeřek raději nekomentoval a jen protočil očima.

„Co to takhle zablokovat v okolí izolací a cele Maximovové, zbytek bychom nechali být a čarodějce tak mohli dočasně odepnout náramek," navrhne Natasha.

„To rovnou zablokuji celou budovu, nechci riskovat, že se zřítí stejně jako základna Shieldu," s těmito slovy se Anthony otočil a odkráčel do útrob Stark Toweru. Tím dál najevo, že souhlasí s Nat a že to lze udělat.

„Jdu si promluvit s Wandou. Doktore, vy zkuste přijít na to, kam se vypařili Loki s Thorem a ostatními na základně, někde přece musí být," začal úkolovat Rogers, pak se však na moment zarazil a upřel zrak na Nat. „Jak je vůbec na tom Barton?"

„Předstírání, že nás potřebuje už nezkouší, takže líp," ta se pousměje.

„To rád slyším. Potřebuji, abys od něj zjistila, co vše ví o Victory. Něco mi tu nesedí," zadal poslední úkol voják, rázně přešel k izolaci, kde naťukal kód, dveře se posunuly a on vkročil do cely k Wandě.

Ta jeho příchod hned zaznamenala, prudce se postavila a čekala, co z něj vypadne. Na tváři se jí rýsoval ublížený a nedůvěřivý výraz.

„Můžeš se posadit Wando, nejsem nepřítel," opatrně ji pobídl a sám si sedl na nejbližší židli.

Tak si nejistě sedla, ale stále ho probodávala ostražitým pohledem.

„Vím, že nás teď asi nemáš moc v lásce, ale snažila ses na nás útočit a tak to ber jako bezpečnostní opatření," podotýkal na její náramek.

„Ten náramek vem čert, co je s mým bratrem?" vyděšeně vyhrkla.

Tak odtud vítr vane- pomyslel si Rogers. V očích mu pochopením blýsklo.