Večírek! 💫1. část

54 3 5
                                    

*PÍP PÍP PÍP*
Probudil mě ráno budík. Byla jsem šťastná. Dneska je večírek, naše hodiny tance se snad vyplatí a nepozabijíme se.
Když jsem přišla do koupelny, měla jsem radost, ani jeden beďar a žádné pytle pod očima. Jupí! Bude o skvělý! Rychle jsem udělala ranní hygienu a šla do pokoje za holkama.
,, Dneska pozitivní nálada jo? " usmála se na mě Adell.
,, Jasan" usmála jsem se na ni zpět.
,, Taky aby ne! Kdo by se netěšil? " usmála se i Anička.
,, Mám hlad, že bych snědla mrtvýho medvěda" řekla Emma, když vyšla z koupelny. A tak jsme se vydaly na snídani. Pořádně jsme se nacpaly. Domluvily jsme se totiž s klukama, že půjdeme zase ven. Těšila jsem se a proto jsem hned po snídani společně s holkama hopkala chodbou. Měly jsme čas, asi tak čtyři hodiny, pak je oběd a pak se musíme jít líčit a prostě připravovat na ten večírek.
Na pokoji jsme se oblékly a vyrazily. Teda jako já za Ondrou mu pomoct s tou sádrou.
,, Ahoj Niky! "otevřel mi Miky. Moc se ale nesoustředil. Asi si připravoval kravatu.
,, Jdeš s kravatou jo?"
,, Nejspíš, holky říkali, že mi sluší, tak asi jo "usmál se. Bylo mi ho líto a tak jsem mu ji zamotala, takhle by mu to trvalo až do dalších Vánoc.
,, Ahoj lásko" pozdravil mě.
,, Ahoj" odpověděla jsem a dali jsme si pusu.
,, Ta šála ti moc sluší "pochválil můj vzhled a já cítila jak rudnu.
,, chceš pomoct?" zeptala jsem se a on mi podal roli fólie. Tak jsem se pustila do obmotávání...

Bylo krásně. Opravdu, jako v nějaké zimní pohádce. Akorát Ondry mi bylo ohromně líto. Pořád se musel soustředit na cestu a pořádně se ani nemohl koukat kolem sebe. ALe pořás se roztomile usmíval. 

,,Niky?" ozvalo se někde za mnou. Emma. Já šla totiž vedle Ondry a ona se teď odpojila od Vojty a něco mi chtěla.

,,Ano?" otočila jsem se na mou nejlepší kamarádku. 

,,Podívej, jak jim to sluší" kývla na Alexe s Aničkou.

,,Jop, je to fakt skvělý! Víš co je divný? Přijížděly jsme sem jako čtyři holky, co si myslely, že budou forever meloun a teď?" koukla jsem na ni.

,,Je to tu skvělý..." řekla Emm a objala mě. Objímaly bysme se asi dlouho, kdyby nepřišel její kluk a nezačal na mě mluvit.

,,Hej, Niky, nech mi ji jo? Ta je moje!" 

,,To že s tebou chodím neznamená, že se nebudu kamarádit se svou nejkou!" postavila se přede mě. Já se začala tlemit. Tohle bylo od Emmi opravdu hezký. 

¤¤¤¤

Po procházce jsme se vrátili do hotelu a šli na oběd. Všichni se už ohromně těšili. Ale s holkama jsme se začaly bát, abysme to vůbec stihly, protože dvě hodiny? To prostě není moc. No a proto jsme se ani pořádně nenajedly a hned prchly na pokoj.

,,Okej, máme přesně 1 hodinu a 42 minut, jaká je šance, že to stihneme?" počítala čas Adél. 

,,No nevím, ale vím, jak to uděláme. Aničko, ty nalíčíš Adél a já Niky, ony se pak můžou dodělat a my se mezi tím nalíčíme, souhlasíš?" navrhla Emma. Anička jen kývla a tak jsem si šla sednout k Emmě na postel a ta mě začala líčit, to samé udělala Adél s Aničkou. No, za pár minut jsem byla hotová, prostě jen linky, řasenka a lesk na rty. Musím říct, že Emma to opravdu umí. No, ale když jsem se pak podívala na Adél, která měla čočky a byla nalíčená, myslela jsem, že mi upadla spodní čelist. Ohromně jí to slušelo! Pak už jsme na sebe jen hodily šaty a pak jsme se pokusily o nějaký účes. Holky byly taky nalíčené hned. Pak nám musely pomoct s účesy. 

Když skončily naše úpravy, před zrcadlem stály čtyři nádherné holky.  Akorát naše plány z většiny nevyšly. Zapomněly jsme na to...

Lyžařský výcvikKde žijí příběhy. Začni objevovat