Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 16

Next day

Louis

Dveře se otevřely a v nich stál zelenooký brunet, který se na mě jemně usmíval. Chtěl jsem se na něj usmát nazpět, ale jen, co jsem zpozoroval postavu za ním, chuť na úsměv mě přešla.

„Ahoj, Lou," pozdravil mě Harry, který si sedl na židli a chytl mou ruku do své. Aniž bych se ho ptal a já nějak uvažoval, propletl jsem si s ním prsty. Teď budu potřebovat oporu.

„Ahoj, Louisi," pozdravila mě i matka. Zamračil jsem se na ni. Kdybych měl možnost, stoupl bych si před ní a ruce dal do nepřátelského gesta.

„Co tady děláš?" šeptl jsem k ní. Pořád jsem nedokázal pořádně mluvit. Pořád mě to dost bolelo.

„Přišla jsem navštívit svého syna." Usmála se na mě. Avšak falešně.

Silněji jsem stiskl Harryho ruku, abych se mohl uklidnit. Proč musela přijít? Nikdo ji tu nechtěl.

„A teď ten pravý důvod?" zavrčel jsem. Harry jen seděl a sledoval. Byl jsem rád, že se do toho nijak nemotá. To by mi ještě scházelo.

„Chci jen vědět, jak na tom jsi. Holky se o tebe bojí." Protočí očima. Zamračení jen zesílí. Takže ona by sem ani nepřišla, kdyby se holky nebály a nestaraly se.

„Jak taky jinak," odfrkl jsem si. Co jsem taky mohl čekat. Její omluvu? Ani náhodou.

Matka už mlčela. Jen se na mě dívala s pozvednutým obočím, zda jsem ochoten ji něco říct. A že mám co říci.

„Ještě něco, matko?" optal jsem se ji nepříjemně. Už mi nemá co říct. Omluvy se nedočkám. Možná tak narážek.

Bez dalšího slova se vydala ven. Ani rozloučení, žádné slovo. Prostě jen odešla, aniž by mi věnovala pohled. 

Kdybych měl teď volnou ruku, plácl bych se do čela a následně protřel kořen nosu. Jenže jedna ruka byla zlomená a druhá v sevření Harryho dlaně.

„V pořádku?" optal se mě smutně Harry, který mě pohladil ve zpocených, mastných vlasech. Už by je to chtělo umýt.

„Co? Jo. Snad." Usmál jsem se na něj. Pohled mi sjel na jeho rty, které jsem měl chuť políbit. Konečně, když jsem při smyslech a nejsem nijak mimo realitu. 

Najednou se jeho koutky zvedly nahoru, čímž nechaly vyniknout ďolíčky. Podíval jsem se do jeho očí, které jiskřily. 

Do tváře se mi nahrnula červeň. Cítil jsem, jak mi tváře hoří jako žhavé uhlíky. Asi jsem se díval až příliš dlouho.

Díval jsem se do zelených očí, které se zase dívaly do mých modrých. Barvy podobné, ale přesto tak moc odlišné. Barvy, které se doplňují, ale taky dokáži vyvolat bouři. 

Chtěl jsem vědět, co všechno viděly a poznaly. Co ona zelená barva dokáže. Vědět všechna její tajemství. Poznat, kdy jsou zahalené štěstím a kdy chtíčem. Chtěl jsem poznat tajemství lesů.

V okolí vládlo ticho. Nikdo nic nemluvil, nikdo nic nedělal. Nešlo slyšet vůbec nic. Jen hrobové ticho, které vládlo a připadali jste si hluší.

Vymotal jsem své prsty z jeho sevření. Natáhl jsem ji k jeho tváři a palcem ho pohladil po dolní čelisti. Od samotného kloubu u ucha, až doprostřed. 

Palec jsem trochu natáhl a pohladil tak jeho dolní ret. Byl suchý, popraskaný. A já si přál být ten, který mu dodá potřebnou vlhkost, když po něm bude přejíždět jazykem.

Pomalu jsem ruku přesunul na jeho zátylek, kde jsem mu vjel následně do vlasů. Byly jemné. Proplétaly se mi mezi prsty jako hadi.

Ústa jsem měl mírně pootevřená. Oči visely jen v zeleni, která poutala. Dech byl pomalý, ale i přesto hluboký. Srdce bilo rychleji, že svým tlukotem vyplňovalo místnost.

Pomalu jsem si ho k sobě začal přitahovat. Nepřemýšlel jsem nad tím, že to může mít nějaké následky, které nechají naše přátelství v zapomnění. Chtěl jsem ochutnat jeho rty, které přímo křičely, abych se k nich přitiskl a líbal do svého skonání.

Avšak ani Harry nevypadal na to, že by mu to vadilo. Nechal mou ruku, aby jeho tvář přitáhla k té mé. Nevypadá na to, že by mu vadilo, že bych ho začal líbat. Spíše to vypadalo, jako by i sám chtěl.

Pohyb paže jsem ukončil, až když se naše dechy mísily. Až když jsme byli jen pár milimetrů od sebe a raději ještě zvažovali, zda to udělat nebo ne. Jen jsme čekali, zda to bude ten druhý, který zničí onu mezeru a přitiskne se na rty druhého.

Oba jsme se dívali tomu druhému do očí. Nechával jsem své oceány napospas lesům. Hledali v nich emoce, náznak protestu. Jenže my oba viděli svolení. Oba jsme viděli touhu toho druhého políbit.

Nakonec jsem to byl já, kdo zničil mezeru. Přitiskl jsem své rty na ty jeho. Okusil ony polštářky, které mě přitahovaly k sobě. Šeptaly, abych je políbil. Abych je hýčkal svými rty.

Spokojeně jsem vydechl. Nechal jsem tak Harryho jazyk vplout do mých úst, kde se začal třít o můj. Nechal tak započít neutišitelný tanec vášně a chtíče. 

Rty se líně pohybovaly proti sobě. Jazyky se o sebe jemně třely. Motýlci mě šimrali svými křídly. Srdce zrychlilo své údery. Po hrudi se rozlil pocit štěstí.

Jednu svou dlaň položil na mou tvář. Umístil ji na pravé líčko a palcem mě začal hladit na lícní kosti.

Byl jsem spoután provazy chtíče. Byl jsem vězeň touhy. Svíraly mě pouta vášně.

Hladil jsem ho na zátylku ve vlasech. Mírně jsem za ně i tahal, což mi vrněl do úst. A já si to náramně užíval. Byl jsem takhle spokojený a ochotný takhle zůstat až do konce svých dnů.

Když se mi zakousl do spodního rtu, nevydržel jsem to. Tiše jsem zasténal. Zčervenaly mi tváře, které už tak musely být červené.

S potáhnutím mého spodního rtu se ode mě oddělil, což jsem chtěl začít škemrat, aby se ke mně opět nahnul a líbal mě dál. Chtěl jsem jeho rty cítit na těch svých. Proplétat s ním jazyk. Jenže  on mi to aktuálně nedovoloval.

Rty měl mírně napuchlé, ale hádám, že já na tom nebyl jinak. Ani bych se nedivil, kdybych je měl více.

Dívali jsme se sobě do očí. Jenže já v nich neviděl štěstí. Já v nich viděl nejistotu, strach. Neviděl jsem je jiskřit štěstím. Viděl jsem mlhu nejistoty a bouři strachu.