Tam na dalekých zasněžených pláních severu se vyprávěla legenda. Příběh o lovcích, kteří se domů, do své osady, vrátili a zjistili, že ještě nejsou na světě, že toto není jejich čas. Nedokázali se vrátit zpět do své doby. A tak se usadili, oženili. Když však jejich ženy porodily, vždy to byl chlapec a vždy se ti lovci ztratili. Těm mužům, lovcům i válečníkům, se podle legendy říkalo Otcové sebe samých.
Podle jiné, starší legendy se totéž dělo i u žen. Bylo řečeno, že až Syn-otec potká ženu sdílející jeho prokletí, narodí se jim Dítě mnoha tváří. To bude díky své krvi schopno nečekaných, udivujících věcí. Spousta osob se domnívá, že je to hloupost anebo ještě nenastal čas. Není to však pravda. Bylo jich už několik. Skoro všechny unikly pozornosti, jedno ale ne. Hned to první, jež nemělo nikoho, kdo by se o něj po narození postaral. O ostatní již bylo postaráno, ono si však muselo pomoci samo.
Když se narodilo, jeho rodiče zmizeli. Zůstalo opuštěno. Do té doby než svým křikem přilákalo mlžnou vlčici. Nestihla se ani připravit ke skoku. Získalo si její srdce. Vzala si ho, proto vyrůstalo ve smečce mlžných vlků. Postupem času se stalo nejdůležitějším členem. Všichni vlci propadli jeho kouzlu. Když dospělo, chtělo zůstat u smečky. Takový život se mu líbil.
Avšak jednoho dne, nedlouho poté, se Pilanaům - lovcům podařilo vystopovat smečku. Pilanaé se živili chytáním, množením vlků. Cvičili je jako společníky. Kromě nich se nikdo neodvážil vlky krotit. A tak byli všichni, kteří chtěli vlčího společníka, odkázáni na ně. Sami však upřednostňovali mlžné vlky. A také je měli. Jen jejich společníci mnohonásobně převyšovali smečku. Po rozkazu se vrhli na spící mlžné vlky. Chytali je za krky, drásali jim nohy. Avšak snažili se neublížit jim moc. Potřebovali je ovládnout. Během chvíle bylo po boji. Jen málokomu ze smečky se podařilo nějakého útočníka zranit. Dítě mnoha tváří bylo nakonec vlky zalehnuto. Předtím však ukázalo, že nebylo bezbranné. Pilanaé se velmi podivili, když zjistili, že jejich úlovkem nebyli pouze mlžní vlci. Rozhodli se vzít ho s sebou.
Doma ho, stejně jako všechny vlky, přizpůsobovali, učili lidským způsobům. Občas s ním měli veliké problémy, větší než s jakýmkoli vlkem. Nepřestával je však udivovat. Proto nebyli moc překvapeni, když zjistili, že smečka je pro ně nepoužitelná, že s Dítětem mnoha tváří měla vztah velice podobný vztahu společníků. Ve chvíli, kdy zjistili, jak moc byl zvláštní, se rozhodli ho chránit. Vše by bylo v pořádku, kdyby se o něm mezitím nedozvěděla spousta osob. A kdyby si nemyslela, že je nebezpečný, a tak ho nechtěla zničit. Vypukla válka. Pilanaé vyhráli, po těžkých bojích, proto mohli vzniknout ohrocení- potomci Pilanaů a Dětí mnoha tváří.
