Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/

13. „Promiň za zmatek v hlavě."

Kdesi v hlavě Victory...

„Musíš to ovládat,“ nabádal brunetku s modrýma očima svalnatý muž s červeným pláštěm, dlouhými špinavě blonďatými vlasy a též modrýma očima.

„To se ti lehko řekne Bože hromolorde,“ utrousí uštěpačnou poznámku jeho společnice, ale přesto zavře oči a pokusí se zbavit té neplechy, co vytvořila před malou chvilkou.

„Výborně, jde ti to skvěle. Teď se ještě chvilku soustřeď a zkus to v sobě uzamknout alespoň částečně,“ blonďák chytil brunetku zezadu za ramena a přešel na druhou stranu, aby se mohl dívat přes její levé rameno.

Oba se nacházeli v přírodě poblíž mohutného zlatého překrásného paláce, od kterého vedla cesta k duhovýmu skleněnému a přesto abnormálně pevnému rovnému mostu. Na jejímž konci spočívala úchvatná zlatá kopule se zašpičatělým koncem směrem asi 40° nahoru, která měla umožnit cestu na jiné planety pomocí Bifrostu.

„Thore?“ pípne zanedlouho modroočka.

„Ano sestro?“ pousmál se.

„Až mě to nějak změní, nezanevřeš nade mnou, že ne?“ se strachem v očích se na něj otočila.

„Ať se stane cokoliv, vždycky budeš moje malá sestřička. Já ale věřím, že to dokážeš přemoct. Máš velkou sílu.“

###*###

„To já mám právo na trůn. Já mám být král a ne ten tupec!“

Najednou vzbudil modrookou brunetku rozčílený hlas ozývající se z chodby za dveřmi jejího pokoje.

„Loki nebuď na svého bratra tak zlý. Proč ho nemáš rád?“

Tenhle hlas hnědovláska znala. Patřil Frize, která ji v podstatě zachránila. Dokonce ji začala brát jako svou vlastní matku.

„Možná proto, že se chová jak namyšlený idiot,“ zabručel jistý Loki, jak ho žena oslovila.

Hnědovláska zvědavě nakrčila obočí, vylezla z postele a přicupitala ke dveřím, které následně pootevřela, aby mohla spatřit hádající se dvojici.

„Stále je to tvůj bratr a má tě rád,“ podotkne moudrá žena.

Dívka uviděla, jak Loki sklopil hlavu a povzdechl si. To že pohledem zavadí o pootevřené dveře a její poloschovanou postavu, trochu nedomyslela. Než stihla cokoliv rychle udělat, dveře prudce trhnou a ona tak byla odhalena.

„Victory, jaktože nespíš?“ zděsila se Frigga a stejně jako Loki spěšně přešla k ní.

„Kdo je to matko?“ zamračil se černovlásek.

Frigga se provinile na něho podívala a posléze zpátky na děvče.

„Já jsem Victory,“ prolomila ticho brunetka a zazubila se, aby trochu roztála ledy.

„Ta Victory, o které kdysi mluvil otec? Proboha matko, ty ji tu celé ty roky skrýváš, aby po ní nešel?“ ohromeně vrhl pohled na matku syn.

„Pod světlem je největší tma,“ mírně se pousměje starší žena s vlnitými medovými vlasy.

„To je proti otcova zákazu!“

„Neříkej, že se jimi najednou teď řídíš.“

„Jestli na ni přijde, může tě čekat vyhoštění!“