Feelings

No more love

Když se všechno kazí a nedkážete se usmát za jediný den, všechno to dusíte v sobě a nemůžete to říct ani vaší drahé polovičce, protože víte, že jí to ublíží. Takhle se nechce cítit nikdo, ale přesto na nás tento pocit dolehne alespoň jednou v životě. Myslíte si, že vaše srdce se plete a že on je ten pravý, že spolu budete to konce života, ale přitom už nechce s dnou osobou sdílet ani jediný okamžik?

Kdy tyhle pocity zmizí? Zmizí vůbec? Ptám se sama sebe, protože už mě nebaví předstírání mých citů k němu. Ze šťastných měsíců vztahu se stávají pro mě ty nejhroší a já nevím, kde se stala chyba. Je ta chyba ve mě? Ptám se na další otázky a tím mé otázky nekončí. Jsem zmatená, smutná.

Zkrátka nejsem v tom vztahu šťastná a veškerá dobrá energie, kterou nastřádám za celý den, mě opustí, když jej uvidím, když se ho dotknu a když se dotýká on mne. Začíná mě zalívat pocity neštěstí, nenávisti a já chci odejít. Někam daleko od něj a nechci se na něj už nikdy podívat.

Má hlava za chvilku asi vybuchne. Přemýšlím nad tím každý den. Pokaždé, když usínám a pokaždé, když vstávám. Tyhle myšlenky mě honí tak dlouho, dokud to nevydržím a konečně na hlas říkám to, co k němu cítím. Není snadné říct 'já už tě nemiluji, nejsem s tebou šťastná'. V mojí hlavě to znělo jako osvobození mne samotné od neštěstí, ale jakmile jsem to slyšela, měla jsem pocit, jakobych něco zabila.

Po těch slovech jsem se na něj nemohla podívat, nedokázala jsem se na něj podívat ani týden po tom, co jsem ty solva vyslovila. Bylo těžké ztratit někoho, kdo semnou trávil hodně času, tolik měsíců. Přidám si hůř než předtím, než když jsem byla s ním nešťastná..

Ovšem i tyhle pocity viny mě opouštějí a já se konečně cítím opravdu, ale opravdu osvobozená, volná a hlavně konečně šťastná. Bez něj se zdá všechno být tak jasné, tak jednoduché. Jsem teď sama a cítím se sama se sebou dobře!