„Vaše jméno?"vyštěkl na mě muž, který už po několikastém vyslovení této věty musel být pěkně otrávený. „Elizabeth Coellová"
„Věk."
„sedmnáct."
„Nějaká zbraň?"
Šáhla jsem za záda a vyndala dva jednoruční meče. A na ně jsem hodila pětici vrhacích nožů schovaných za pasem.
,, Dobrá můžete jít, máte číslo: 1 349."
Vzala jsem si vše zpátky a prohlédla si všechny řady. Lidi, elfové, skřeti, kentauři a spousta dalších mýtických bytostí.Pohled mi ale spočinul na jednom jediném člověku...
,,Edwarde..?" Pronesla jsem tiše jeho jméno.
Jako by mě slyšel nebo cítil můj pohled a vypadal stejně zaraženě jako já.
Natáhl ruku jakoby mi jí chtěl podat a otevřel pusu že něco řekne. Překazil mu to však muž který se ho stejně jako mě zeptal na jeho jméno.Trhnul sebou a otočil se na muže.
"Liz..." zavolal na mě Blake (Blejk)-Po předvčerejší noci jsem zjistila že není schopný v mě přítonosti zavřít pusu.-i když jsou vlci převážně velmi málo komunikativní tvorové.-
"Ano?" Otočila jsem se na něj...na zádech měl svoje zbraně-sekera a prodloužený meč.-a vrukou drźel moje zbraně, které mi spadaly na zem, když jsem zavadila pohledem o Edwarda.
"Ty ho znáš?" Povytáhl obočí a pokynul bradou k Edwardovi.
"Bohužel, mám dojem že mi šel pomoct prohrát game."
Špatně jsem slyšela, nebo se uchechtl...? Znělo to skoro jako když se dáví.
"Vzala jsem si od něj zbraně a šla se rozloučit s Aristem.Třeba ho ještě někdy uvidím.
"Těšíš se na testy...?"vyhrkl na mě z nenadání Blake tak, až jsem nadskočila.
"Jaký?" Samozřejmě že jsem to věděla.."No přece ty zařazovací, jestli budem ve stejný sektě."
"Jo...tohle." Odpověděla jsem, bez toho, abych odvrátila zrak od Aristova boku, který jsem do nekonečna drhla znovu a znovu.
,,Hele brzdi, přijde o vsechnu srt přece nechceš, aby zmrznul." Blake se uchechtl a málem se zadávil stéblem, které měl v puse.
"Prosíme učastníky Game, aby se dostavili na start." Zařinčel rozhlas prolétající celou stájí.- Taková malá,dřevěná krabička s vrtulkou.-"Vidíš...? My o vlku a on za dveřmi, tak pojď."Kývl na mě a seskočil z balíku sena.
*****
"Dámy a pánové, je mi potěšením přivítat vás na již dvanáctých Hrách."Pronesla holografická Iris, každoroční moderátorka Her.
-"Není Iris jen tak náhodou už po smrti?" zeptal se mne po chvíli Blake,"
"Soutěžící letos, jako každý rok roztřídíme do sekt, podle jejich zchopností, ve finále se všechny sekty spojí do jedné a z několika ůzemí se stane jedno velké."Řekl problikávající holograf, který se ladně ale zároveň roztřeseně pohyboval po podiu.Zastavila se až u pergamenů, které se s pomocí magie vznášely na jediném místě.Čím blíže jim byla, tím byly pergameny blíže u sebe, až byli námáčknutí jeden na druhém.
Iris sáhla rukou do chumlu pergamenů a vytáhla jen jediný....rozevřela ho.Chvilku přemítala očima po svitku a pak od něj odvrátila zrak a na sucho polkla.Myslím že už většina věděla, že je něco špatně.
„Arstwall..." Pronese a celá aréna se místo obvyklého jasotu a hvízdání ponoří do naprostého ticha.
-------
-Arstwall-Nejnebezpečnější aréna ze všech, plná pastí a náztrah. Jedovaté rostliny a živočichové, kam jen oko dohlédne se pohybují po třech stotisících mil.Jen najít jeden druhého trvá nepřebernou dobu a i přesto se hraje bez určeného času až do posledního přeživšího.Území je až po okraj přeplněné úkoly, které je nutné zplnit pro dosažení lepší pozice či jen pro půlku suchého chleba nutné na přežití jediného večera.
-----
,,Prosíme všechny účastníky Game, aby se dostavili na rozřazování do územních sekt." Zarachotily rozhlasy a všichni kolem mne se začali odebírat jednotným směrem k velké budově u jedně z třiceti-šesti tribun, jako kdyby se nic nestalo-nejvražednější aréna ve který můžou bejt zavřený i celý život a noni sou naprosto v pohodě.-
Budova vypadala jako panelový dům, který rozhodně nepatřil do téhle doby.
,,1349" zanotovala žena stojící ve dveřích v čistě bílé uniformě a haldou papírů pod paží.
Bezeslova jsem se zvedla a napochodlovala si to rovnou k ní do místnosti.Trochu jsem se zarazila, když tu bylo jenom jedno křeslo.
,,Posaď se." Řekla a ukázala na to jediné co bylo v místnosti.
Poslechla jsem ji a posadila se, na hlavu mi dala 'helmu' plnou drátů a pobídla mě ať se uvolním a zavřu oči.
-Přede mnou se objevilo město, nikde nikdo a já si připadala jako poslední živý člověk na planetě, procházela jsem se ulicí a hledala- co jsem vlastně hledala.....nic- prostě jsem se jen poflakovala a zírala na svůj odraz ve skle, které pokrývalo celé 'věže'.
,,A co tady mam asi jako dělat?" Vykřiknu v naději že mě někdo uslyší...
Jdu dál po ulici-nejspíš-bylo to napsaný na ňákym sloupu: 'Street'.pořád jdu rovně a přede mnou se z mlhy vynořují další budovy.Zvláštní, ještě před malou chvílí tu svítilo slunce...Všimnu si, že mi od úst uchází pára a vstávají mi chloupky na krku od závanu studeného větru.
Teď už jsem si neviděla ani na svoje nohy, mlha byla tak hustá a bílá že jsem přez ní neviděla vůbec nic....Z budovy za mnou se ozval výkřik a po něm další a další...
,,Haló, je tu někdo?"
-Nic, žádná odpověď. Sehla jsem se k pravé noze a z boty vytáhla dlouhou čepel, jedinou zbraň, kterou jsem si nechala.Já husa, kdybych aspoň předpokládala a nechtěla si dělat pohodlí, mohla jsem teď být o něco klidnější.
Natáhla jsem před sebe ruku a pokoušela se projít bílou mlhou.
Po chvíli jsem nahmatala něco chladného a kovového. Bylo to úzké a tak nějak jsem mohla předpokládat, že je to pouliční lampa.
Další výkřik, tentokrát jen kousek ode mne a hlasitá rána, kterou doprovázel zvuk podobný otírání kovových lan při otevírání městské brány.
Částečně jsem se za kovovou lapu schovala a čekala co se bude dít dál.
Nepřestavala jsem se ohlížet na všechny strany a ruku s čepelí jsem měla připravenou k okamžitému útoku.
,,Cíl zaměřen, opakuji, cíl zaměřen." Nadzvedla jsem jedno obočí, ale to už těsně kolem mě proletělo tělo.
Bílá mračna se rozletěla bůh ví kam a předemnou stála zlatá konstrukce draka, který na mne upíral své zářivě rudé oči.
O.o co jí asi provede?A mají ostatní účastníci stejný úkol jako ona? Koho tam vlastně zaslechla?
Ps.: VESELÉ VANOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK :*
Pps.: Počkejte si na zítřejší Info takový menší dáreček k Vánocům ;)
ČTEŠ
Game: dračí legenda
FantasyKaždé čtyři roky se konají Game... Každé čtyři roky vyjdou ze hry tři vítězové a stovky poražených... Ovšem.... Každých sto let se hraje o něco víc... Každých sto let vzlétnou k nebi dračí jezdci. Nebe potemní a měsíc zakryje slunce na znamení rovn...