Povídka, do které mě donutila kamarádka :D Je to na anime Shiki, pairing Natsuno x Tohru~ Snad se bude líbit :)
____________________________________________________________
Zase stojím u jeho okna. Jemně zaklepu a on mi přijde otevřít. Vypadá jako mrtvola a to jsem ho poprvé kousl teprve včera. Slzy se mi nahrnou do očí, ale rychle je setřu a vejdu k němu do pokoje. Dneska si nejdu jen pro jeho krev a vzít mu zase část života, jdu si pro něj celého. Mám ho opravdu rád a celé tohle mě strašně zraňuje. Vzpomínám si, když jsem ho viděl poprvé. Vypadal jako ten namyšlený typ kluka, ale hned mě to přešlo, když jsem si jej prohlédl pořádně. Nebyl namyšlený, jen se stranil společnosti, ale byl dost sebevědomý. Jak jsme se časem sblížili, tak jsem si ho přímo zamiloval. Strašně mě bavilo hrát s ním videohry, neustále ho nějak popichovat a nakonec rozdovádění usínat vedle sebe. I mí sourozenci si jej oblíbili. Ale poté, co jsem si uvědomil, co k němu cítím, jsem začal být mírně odtažitý a on si toho opravdu brzy všiml. Řekl jsem mu to, to že ho miluju a on to přijal. Nějak dobu už to tušil a sám to tak měl taky. Začali jsme si spolu. Už nespával dole na madračce a už se tam ani neprobouzel, když byl u mě. Probouzel se v mojí posteli, v mém objetí, pokaždé. Vždycky jsem se o něj staral, jak nejlépe jsem mohl, dokud se neobjevila Megumi, které mě dostala do téhle situace. Teď to musím udělat já jemu. Ale teď na to nechci myslet. Jen co vklouznu do jeho pokoje, tak si ho přitáhnu do objetí. Nemá moc sil, ale přitiskne si mě k sobě a já udělám to samé. Potřebuju ukojit ten hlad a on tak hezky nastavuje krček. Zatřepu hlavou, to udělám po tom. Musím ukojit jinou potřebu. Rukou ho hladím po zádech, a pak se odtáhnu a políbím ho. Dlouze a s láskou. Bez rozpojení polibku, ho dostanu pod sebe do jeho postele. Rukou mu vjedu do krásných fialových vlasů a druhou se nějak podepřu, abych na něm nebyl celou vahou, v tomhle stavu by to nemusel zvládnout. Začnu ho líbat, on mi dá ruce kolem krku a více si mě stáhne na sebe, tak to tak nechám. Jazýčkem se dostanu mezi jeho pootevřené rtíky a otřu se o ten jeho. Spokojeně zavrní, jazýčky se otírají a oba jsme čím dál tím vzrušenější. Kalhoty už jsou pro mé vzrušení opravdu těsné a velmi nepříjemně překážející. A Natsuno je na tom tak nějak stejně. Plný vzrušení a očekávání se pode mnou lehounce vrtí. Odtrhnu se od jeho úst a do plic naberu trochu kyslíku, Natsuno taktéž. Začnu polibky zahrnovat jeho bílý krček a olíznu stopy po mém kousnutí. Jakmile narazím na okraj trička, tak se jej v rychlosti zbavím a polibky zahrnuji i jeho hruď, která ve tmě vypadá skoro stejně sněhově bílá jako ta moje. Zlobivě ho kousnu do klíční kosti, ale tak, aby mi nevyjeli tesáky. Pak se přesunu k jeho bradavce, olíznu ji, zoubky za ni zatahám a začnu ji sát. Natsuno spokojeně sténá, tahle péče mu chyběla, jde to poznat. O druhou se starám prsty, jakmile jsou obě bradavky vzrušené, tak se jazýčkem posunuju níž, po jeho bříšku. Nechávám za sebou vlhkou cestičku až podbřišku, kde mu daruju další polibek. Zbavím ho kalhot i boxerek a spokojeně se usměju. Ujmu se ústy jeho vzrušení a pohyby hlavou ho uspokojuji. Brzy na to mi vjede on prsty do vlasů a taháním za ně si určuje svoje tempo. Po chvíli se mi udělá do úst. Všechno poslušně spolknu, usměju se na něj a políbím ho. „Můžu, Natsuno?“, zeptám se i s trochu starostlivým tónem a on jen přikývne. „Jestli tě to bude bolet, nebo prostě budeš chtít přestat, tak řekni…“, řeknu a on se zvedne a sám mě políbí. „Neboj se.“, řekne jistěji než snad kdy jindy a já se tedy rozhodnu pokračovat. Roztáhnu mu nožky a vměstnám se mezi ně. Nasliním si dva prsty, jedním opatrně obkroužím jeho vstup a opatrně ho do něj vsunu. Potichu zasténá a já chvilinku nic nedělám. Pak s ním začnu pomalu pohybovat, co mi jeho nitro dovolí. Pak přidám druhý, hýbu s nimi a roztahuji je od sebe, dobývám se hlouběji do jeho nitra. Když mi připadá jeho příprava dostatečná, shodím i já ze sebe oblečení a natisknu se na něj svým nahým tělem. Moc mi to chybělo. „Opravdu můžu?“, zeptám se radši znovu a on s jistotou přikývne. Pomalu do něj vniknu a dám mu i sobě chvilku na zvyknutí. Začnu se v něm pomalu pohybovat, abych mu neublížil, i když je mi jasné, že to zezačátku bolí. Zase mi dá ruce kolem krku, stáhne si mě k sobě a sténá mi do ouška, což se mi opravdu moc líbí. Začnu přirážet v rychlejším tempu a Natsunovi steny jsou hlasitější. Nechci, aby se vzbudili jeho rodiče, tak jej začnu líbat a v polibku tišíme oba své steny. Ještě zrychlím, uchopím Natsunův penis a začnu jej třít v tempu přírazů. Moc dlouho to nevydrží, odtrhne se od mých úst, prohne se v zádech a udělá se. Potřísní mou ruku a své bříško svým spermatem a jeho svaly se stáhnou kolem mého penisu. Po pár přírazech se taky udělám a unaveně na něj dopadnu. Posunu se vedle něj, přitáhnu si jej k sobě, oba oddechujeme a necháváme odeznít všechny slastné pocity. Jakmile se oba uklidníme a všechno odezní, tak se na něj smutně podívám a políbím ho. Zvednu se, obleču se a nahnu se nad něj. Přiblížím se k jeho krku, téměř okamžitě se objeví mé upíří tesáky a já se slzami v očích zakousnu. Vím, že je unavený, tak mu vysaju ještě víc krve, aby mi tolik netrpěl. „Mrzí mě to, Natsuno.“, řeknu s pláčem a padnu na kolena k jeho posteli. „T-to je dobrý.“, řekne jistě a pohladí mě po vlasech. „Miluju tě, Natsuno.“, řeknu a uplakaně se na něj podívám. „Já tebe taky.“, pokusí se o úsměv Natsuno a lehce mě políbí. Usměju se, utřu slzy, uložím jej pořádně do postele a zmizím.
Chodím tam každý den, brzy bude konec. Nemusí být úplný, pokud se probudí. Pokud se neprobudí, tak je opravdu konec. Mojí vinou. Jestli to nezvládne, tak si to nikdy neodpustím. To já ho celou dobu zabíjím. Sedím kousek od jeho domu mezi těmi stromy. Nechci ho zabít, ale mám hlad. Když se probere, tak budeme moct být šťastní spolu, navěky.
Dneska už jsem ho opravdu zabil, vzal jsem mu život. Zítra se koná pohřeb. Jeho otec je na tom opravdu špatně. Vím to, byl jsem tam. Ale jeho otec mě nezajímá. Chci Natsuna. Chci, aby se probudil a my mohli být konečně spolu. Naposledy se kouknu na Natsunovo okno, řadu kytek pod ním a zmizím.
Natsuno už je pohřbený, je noc a já stojím u jeho hrobu. Neustále si všechno zpětně přemítám, všechno, co jsme spolu zažili, co jsme spolu dělali. „Snad to nebylo naposledy…“, zašeptám potichu do tmy a odcházím.
