Esmin nový život

Neznámý Dům

CARLISLE
Donesl jsem tu ženu do mé ordinace. Byla překrásná. Měla tmavě hnědé vlasy, které byly jemné jako letní vánek.
„Slečno..." poplácal jsem jí opatrně po tváři, ale nic se nestalo. „Co jí je?" zeptala se Rosalie „Je jen vyčerpaná" odpověděl jsem a hned na to jsem pokračoval „Rose uděláš ji prosím polévku?" „Alece už ji dělá. Začala hned, jak se dozvěděla, že si ji přinesl." odpověděla Rosalie „Dobře a..." začal jsem větu, ale za pár sekund jsem se zarazil „Co se děje?" ptala se mě ustaraně Rose „Myslím že je těhotná" řekl jsem po chvíli „Musím jít koupit nějaké vitamíny, přenesu ji do pokoje pro hosty, pohlídáš ji prosím?" řekl jsem tiše „Samozřejmě" přikývla Rosalie a šla se podívat dolů za Alice. Vzal jsem krásnou hnědovlásku do náručí a odnesl jsem ji do postele. Jemně jsem ji položil přikryl ji dekou a nechal ji spát. Sešel jsem dolů za Rosalie a ostatními. Alice zrovna dodělala polévku a aranžovala ji na dřevěný podnos. Byla tam polévka, sklenka džusu a malá vázička s fialovou růžičkou. „Postaráme se o ni" usmála se Rosalie a Alice dodala „Až se probudí, tak tě zavoláme a oblečení jí taky půjčíme." „Děkuji vám moc" usmál jsem se a odešel jsem do garáže.

ESME
Tma... Viděla jsem jen tmu... Zdál se mi i sen o motýlech a duze. Najednou jsem uslyšela dva hlasy „Co se jí stalo?" byl to jemný, tichý, ženský hlásek a hned na to se ozval další „Byla v lese, usnula tam u stromu a asi byla hodně vyčerpaná. Vzali jsme ji sem, Carlisle říkal, že jí nic není, jen je unavená a slabá. A taky že... Že je těhotná. Odjel jí koupit vitamíny." byla to asi slečna, ale pak už jsem nic neslyšela. Konečně se mi podařilo otevřít oči, uviděla jsem před sebou blondýku. Tu samou, jako v lese. Za ní stála na krátko ostříhaná černovláska. Tu jsem neznala.

ROSALIE
„Kde jsem? Co se děje? Co se stalo?" vychrlila ze sebe ta brunetka, jen co se probudila „Ššš nebojte se, všechno je v pořádku. Jsem Rosalie, našli jsme vás v lese." snažila jsem se ji utěšit. Hladila jsem ji po zádach. „Pusťte mě, já chci pryč" řekla a rozplakala se „Pššššš, já chápu, že jste vyděšená. Taky bych byla, kdybych se probudila u cízích lidí na neznámém místě, ale nás se nemusíte bát. Chceme vám pomoct. Pššššš... Nooo... Je to dobrý. Já jsem Alice. " Uklidňovala ji Alice, zatím co jsem jí hladila po zádech „Jsem Esme" řekne tiše ta brunetka „Máte hlad nebo žízeň?" zeptala jsem se „Trochu" zašeptala Esme „Dejte si polívku a džus" zvedne Alice tác s jídlem, pitím, růžičkou a položí ho na Esme. Ta chvíli váhala, ale pak si polévku s chutí dala. „Bylo to moc dobré" řekla když dojedla „Děkuji" usmála se Alice „Esme, co se stalo v tom lese?" zeptala jsem se opatrně, abych ji nevyděsila, ale moc to nevyšlo „Já... Já... Já vám to řeknu potom. Stejně byste mi nevěřily" šeptala Esme. Kdybych nebyla upír, tak jí neslyším „Dobře, nebudeme na vás spěchat" usmála jsem se „Zavolám Carlislovi" řekla jsem tak potichu, aby mě mohla slyšet jen Alice. Ta jen přikývla a já se tedy zvedla a odešla jsem z pokoje na chodbu a z chodby do mého a Emmettova pokoje.

Tak tu máme další kapitolu 😄😘 snad se vám bude líbit ☺️😘