Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/

16. Sokovie - 2. část

„Dealiusi!!!“ Victory pomalu a rázně kráčela k tomu tvoření, co si neprávem říkal její bratr.

Ten překvapeně ztuhnul na místě a opatrně se na červenovlásku otočil.

„Vicy? Já myslel, že se ti povedlo utéct na hlavní základnu,“ zaraženě zamrkal.

„Tak ono jich je více? Zajímavé,“ přeměřila si ho pohledem a nabyla ostražitosti, kdyby ji včas prokouknul.

„Co? Já myslel, že to víš-...“ v tom se zaseknul ve větě a semkl k sobě obočí. Rázem mu v hlavě všechno secvaklo.

Bez váhání vyndal z opasku glock a vystřelil. Victory to přišlo natolik rychle, že stačila jen tak tak vytvořit štít, kotoulem se dostat za něj, podkopnout mu nohy a když se válel na zemi, tak mu zablokovat obě ruce a kleknout na jeho nohy, aby se nehýbal.

„Lhal jsi mi! Celou dobu jsi mi lhal!“ vyprskla mu do obličeje a nažhavila ruce, až vyjekl.

„Nemusel jsem lhát. Pokrevně jsme příbuzní, cožpak ti to ty tví úžasní hrdinové neprozradili? Pročpak asi zkoumali tvou krev.... Auuu!“ nejdříve se škodolibě uchechtl, ale pak zaúpěl bolestí, jakmile mu dala hlavičku a nakopla do rozkroku.

„Avengers si do huby neber, parchante!!! A obzvlášť ne s takovým tónem!“ soptila, ale toho využil Dealius, přetočil je tak, že zablokoval on ji, v mžiku vytáhl nůž a přiložil k jejímu hrdlu.

„Nene sestřičko, já si budu dělat, co chci. Evidentně ti něco zatajují. A dost zmagořili tvou hlavu, poněvadž by ses takhle nechovala,“ zákeřně se zasmál a nožem ji povrchově přejel po krku.

„Stejně jsi bezcitné a sobecké zvíře, když chceš zabít vlastní sestru, jestli to je pravda,“ zavrčela a sestřelila ho ze sebe pomocí nejbližší značky, kterou ovládala telekinezí.

„No alespoň nejsem taková mrcha, že hubí celý vesmír,“ sarkasticky se zachechtal a celkem namáhavě se sebral ze země, stejně jak Vicy. Lhala by, kdyby neměla nahnáno v době, kdy jí přejížděl nožem po krku.

„Co sakra s tímhle furt máte?! No tak jsem vám ukradla Kámen reality, to je opravdu katastrofa,“ fialovoočka protočila oči a odmrštila ho mlhou. On narazil zády do stěny paneláku a zalapal po dechu.

„To teda je katastrofa, víš, jak je ten kámen nebezpečný, jakou má moc? Co by se stalo, kdyby se dostal do špatných rukou?“ málem se zajíkal, jak byl rozrušený a přitom vehementně mával rukama.

„Ty stále nechápeš, že to vy jste ti špatní. Ty a tvoje rasa Kree nejdříve zprvopočátku hubila Skrully, pak i ostatní rasy, jen aby vám nebránili ve vývoji vaší moci!“ snažila se držet nervy na uzdě, ale on jí doslova pil krev už tím, že jí celou dobu lhal.

„A to ti nakukal kdo?“ muž se zaraženě zastavil uprostřed pohybu a vytřeštil oči.

Dívka zprvu zavrtěla hlavou a posléze na ni prstem ukázala.

„Jak se ti povedlo si vzpomenout?“ užasle ze sebe vyhrkl, ale povolil v postoji. Což Victory zmátlo, však pro jistotu nabyla ostražistosti.

„Proč bych ti to měla říkat?!“ výhružně zaťala pěsti.

Najednou před ní nestál Dealius, ale skrull.

„To si snad ze mě už opravdu děláte srandu,“ vydechla a taky povolila.

„Se svou skupinou se tu snažíme eliminovat hrozbu,“ na vysvětlení podal.

„Proto jste se mě snažili už několikrát zabít,“ ironicky pronesla.